"Olaf Scholz nic nepochopil"

28. 12. 2022

WELT: Pane Servente, války jsou vždy ošklivé a nelidské. Čím se tato liší?

Pierre Servent: Radikálně nová věc je, že země, která má atomovou bombu a křeslo v Radě bezpečnosti OSN, záměrně opustila pravidla jaderného odstrašování a použila je jako zástěrku pro nevyprovokovaný konvenční útok na svého souseda. Porušení pravidel spočívá v tom, že Moskva páchá masové válečné zločiny, možná zločiny proti lidskosti, a zaměřuje se na civilní cíle, aby způsobila co nejvíce civilních obětí. Nic z toho se od 2. světové války nestalo, a proto Vladimir Putin oslabuje OSN, která byla vytvořena, aby se tato tragédie neopakovala a střety zájmů se řešily spíše dialogem než zbrojením.

WELT: Jak hodnotíte Putinovy ​​hrozby použitím atomové bomby?

Servent: Funguje to. Protože Putin už v roce 2014 záměrně použil hrozbu. Tehdy zařídil, aby dva z jeho generálů diskutovali o použití atomové bomby na telefonní lince, o které věděl, že je odposlouchávána NATO. Vedli předepsaný dialog, kterého si měl všimnout tehdejší americký prezident Barack Obama, ve kterém hovořili o Putinově odhodlání použít jadernou bombu, pokud by se někdo postavil proti jeho vůli anektovat Krym. Pak jsme akceptovali anexi Krymu.

WELT: Co je nyní v sázce na Ukrajině?

Servent: Jednoduše řečeno, jde o to, který světonázor zvítězí. Za spojenectvím Putina a Si Ťin-pchinga stojí ještě větší plán všech autokratů. Nejenže chtějí porazit "amerikanizovaný" svět - chtějí jej oddemokratizovat. Západní demokracie je v Putinových očích systémem "slabochů", zatímco on se vyžívá v mužském kultu jako kdysi KGB, v němž je jedinou volbou výběr mezi nadvládou a podřízeností.

WELT: Mužský kult?

Servent: Abych uvedl jen jeden příklad, Putin před útokem na Ukrajinu citoval verš z ruské lidové písně, který je jasným podnětem ke znásilnění. Stojí tam: "Ať se ti to líbí nebo ne, krásko, musíš to přetrpět." Veřejně vyzval k hromadnému znásilnění, které jeho vojáci později realizovali. Volodymyr Zelenskij tehdy odpověděl, že nebude Putinovou kráskou a nenechá se znásilnit. Co ale dělá násilník, když svého cíle nedosáhne? Zmasakruje svou oběť. Přesně to Putin dělá. Masakruje Ukrajinu. My Evropané u toho stojíme beze slova a už nerozumíme světu. Putin je přesvědčen, že 21. století je dobou totality. Útok na Kapitol ve Washingtonu byl v tomto ohledu klíčovou událostí této nové éry.

WELT: Protože je to symbol toho, že je naše demokracie rozežírána zevnitř?

Servent: Správně. Populismus a extremismus jsou vnitřními rakovinami našich společností, které jsou záměrně živeny zvenčí. V posledních prezidentských volbách ve Francii jsme měli tři kandidáty, kteří podporovali Putinův systém a společně získali více než polovinu hlasů.

WELT: Název vaší nejnovější knihy "Svět zítřka" zní jako odpověď na "Svět včerejška" od Stefana Zweiga, ve kterém Zweig popsal konec šťastné Evropy. Znamená pro vás tato válka, že začíná tragický věk?

Servent: Zweigova kniha je jeho závětí, protože se krátce nato s manželkou zabili. Je to napsáno vlastní krví. Popisuje v ní pocit věčnosti a nevyvratitelný charakter rakousko-uherské monarchie, která náhle exploduje. Žijeme v EU na stejném ostrově blaženosti, ale obklopeni brutálním paralelním světem. Tato válka znamená konec naší naivity. Nutí nás opustit náš pohádkový svět medvídků, kde jsme si představovali, že když budeme hodní my, budou k nám milí i ostatní. Věřili jsme, že prostřednictvím mezinárodních vztahů, obchodu a jistého druhu šťastné globalizace můžeme napravit trhliny a omezit touhu autokratů expandovat. Putinova válka není uklouznutím, ale poučením. Brutálním způsobem nastoluje zlomový bod, začátek nového světa.

WELT: Opakuje se historie?

Servent: Jako historik jsem opatrný. Ve vzduchu je ale skutečně cítit vůně 30. let. Jako tehdy šok spustí další šok, jedna krize vyvolává druhou. Strach je zpět a mnoho lidí se obrací k tyranům, kteří se tváří jako zachránci. Nacismus, stalinismus, fašismus byla všechno [politická] náboženství. Stejně jako ve 30. letech jsou zde opět politici, které masy věřících uctívají jako mesiáše. Slibují, že vyřeší všechny problémy. A stejně jako ve 30. letech se k Putinovi přitulíme jako k Hitlerovi. Tehdy jsme akceptovali anexi Rakouska a remilitarizaci Porýní, vše s odůvodněním, že Německo by nemělo být ponižováno.

WELT: To je argumentační vzorec, který se znovu používá. Dokonce i francouzský prezident varoval před ponižováním Ruska...

Servent: Ponížení není nevinné slovo. Je to bojový pokřik všech Putinových obdivovatelů. Emmanuel Macron může být vysoce talentovaný, ale je a zůstane dítětem své generace. Telefonicky přednáší Putinovi mezinárodní právo a zapomíná, že mluví s nájemným vrahem, který provedl útoky v Moskvě, aby si vytvořil záminku pro druhou čečenskou válku, masakroval Čečence v Grozném, útočil na Gruzii a vraždil civilisty v Sýrii. Putin se nad Macronovými přednáškami může potrhat smíchy.

WELT: Mýlil se Macron, když stále volal Putinovi?

Servant: Diplomacie nemůže být pro demokrata nikdy špatná. Je správné hledat a udržovat konverzaci, ale je špatné o ní mluvit veřejně. Pro Putina platí zásada německého polního maršála Helmutha von Moltkeho, pro kterého byla válka prvkem Božího řádu: "Bez války by svět shnil a ztratil se v materialismu." Putin by se k tomu okamžitě přihlásil. Rusko nikdo neponižoval. Naopak. Západ přijal Rusko do řad G-7 a Nicolas Sarkozy prodal dva vrtulníkové lodě Mistral Putinovi, i když už napadl Gruzii. Pokud by jeho nástupce François Hollande tento prodej nezablokoval, brázdily by dnes Černé a Azovské moře dvě nejmodernější francouzské válečné lodě.

WELT: Naivita se zjevně netýká jen Macronovy generace, ale i těch před ní. Angelu Merkelovou je třeba také obvinit z naivity. Jak hodnotíte německého kancléře Olafa Scholze, poučil se z chyb své předchůdkyně?

Servent: Bod obratu byl skvělý a opožděný. Ale je to opravdu hotové? Scholz sám odcestoval do Pekingu, jakmile byl potvrzen totalitní čínský režim. Nic nepochopil. Je v zajetí staré logiky, podle níž ekonomické zájmy určují politiku. Stejně jako narkomani, i my Evropané procházíme odvykací kúrou a snažíme se přestat být závislí na ruském plynu a ropě. A Scholz říká: "Jo, závislost na ruské diktatuře byla velká, ta na čínském totalitním režimu může být jen lepší." Tuto nedůslednost si už nemůžeme dovolit. Evropští lídři musí projít psychologickou mutací, což se ještě každému nepodařilo.

WELT: Jak a kdy tato válka skončí?

Servent: Abyste mohli odpovědět na tuto otázku, musíte se vžít do Putinovy ​​kůže. Jeho válečné cíle se nemění. Zablokoval diplomatickou cestu zpět. To by znamenalo vrátit se za linii 24. února, sednout si k jednacímu stolu a dohodnout se na statutu Krymu. To v jeho pohledu na svět není možné. Je přesvědčen, že vydrží dlouho, zatímco západní veřejnost se v dlouhodobém výhledu unaví a opotřebuje. Putin má jiný vztah k prostoru a času. Ruská federace je třicetkrát větší než Francie a on vidí evropské vůdce jako slabochy, rukojmí LGBTQ hnutí. Oznámení o navýšení armády na 1,5 milionu vojáků je toho důkazem. Z 300 000 již odvedených záložníků je 80 000 na jižní a východní frontě. Zbytek je cvičen v Bělorusku k opětovnému útoku, pravděpodobně v den výročí invaze. Viděl jsem fotky, kde ruští vojáci mají pušky Mosin-Nagant sovětské armády, které byly vyřazeny v roce 1961. Jsou potravou pro děla. Ale Putinovi je jedno, jestli válka trvá pět nebo deset let.

WELT: To znamená, že žádný konec není v nedohlednu?

Servent: To je první hypotéza: Dlouhá válka, občas přerušovaná obdobími příměří.

WELT: A druhá hypotéza?

Servent: Kolaps Putinova režimu. Systém je neprůhledný, ale ti, kteří jej znají, říkají, že Putin je se svou kamarilou v ponorce. Pod vodou nikdo nevyskočí jako z jedoucího vlaku. Ale Ruská federace se skládá z 21 států a 47 oblastí. Opakovaná mobilizace by mohla způsobit praskliny. Ekonomika trpí, elity opouštějí zemi. Rozpad nelze vyloučit. Již v roce 1917 došlo ke vzpouře vojáků proti jejich důstojníkům, která skončila revolucí. Myslím, že tento druhý scénář je pravděpodobnější. Kdy a jak se to stane, nedokážu říct. Ale ani tak se nezbavíme svých starostí. Wagner Group Jevgenije Prigožina tvořilo na začátku války 8 000 žoldáků. Dnes je jich 50 000 až 60 000, většina z nich jsou trestanci. Ani zbraně, které dodáváme na Ukrajinu, tam po skončení války nezůstanou. Viděli jsme to v bývalé Jugoslávii a Afghánistánu, kde po válce museli Američané odkoupit své protiletadlové rakety Stinger za 50 000 dolarů.

Zdroj v němčině: ZDE