Jak Putinova válka zničila ruský obchodní model

30. 12. 2022

čas čtení 6 minut
V důsledku války na Ukrajině Rusko ztratilo Evropu – svého největšího zahraničního investora a hlavního kupce exportovaných energii, upozorňuje Andrej Gurkov.

Ruské státní energetické giganty Gazprom a Rosněfť měly velmi slibný začátek roku 2022. Nová koaliční vláda německého kancléře Olafa Scholze oznámila několik nových plynových elektráren, které měly kompenzovat postupné vyřazování jaderných a uhelných elektráren. Z toho měli prospěch dva největší přispěvatelé do ruského státního rozpočtu.

Gazprom měl dohlížet na enormní expanzi svých dodávek zemního plynu do Německa – již tak svého největšího odbytiště, na které připadá čtvrtina veškerého ruského exportu plynu plynovody. Právě dokončený plynovod Nord Stream 2 měl stále šanci na certifikaci, a to i přes ostrý odpor Spojených států a některých spojenců Německa v Evropské unii.

Rosněfť se zase chystala převzít téměř kompletní vlastnictví klíčové německé ropné rafinérie. Zařízení ve Schwedtu v Braniborsku dodává ropné produkty hlavnímu městu Berlínu, rychle se rozvíjejícímu novému letišti ve městě a velké části východního Německa. Tyto obchody čekaly na konečné schválení, ale nečelily žádným velkým překážkám.

Gazprom, německé operace Rosněfti v troskách

Rok však končí, dodávky plynu Gazpromu do Německa jsou zcela zastaveny a Berlín znárodňuje svou dceřinou společnost Gazprom Germania spolu se zásobníky zemního plynu. A konečně, projekt Nord Stream 2 byl pohřben — to vše v důsledku ruské invaze na Ukrajinu.

Německo od té doby získává alternativní dodávky plynu, aby snížilo svou závislost na ruské energii. Dva terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG) již zahájily provoz a do příští zimy jich bude minimálně šest.

Rosněfť ztratila kontrolu nad rafinerií Schwedt, která je nyní pod správou německého státu a hrozí jí pravděpodobné vyvlastnění. Rafinérie plánuje ukončit zpracování ruské ropy 31. prosince v rámci ropného embarga EU. Německo bude v budoucnu spoléhat na jiné dodavatele ropy, včetně Kazachstánu.

Za pouhých deset krátkých měsíců se operace Gazpromu a Rosněfti v Německu proměnily v prach. Ztráta lukrativního německého trhu je možná posledním hřebíčkem do rakve ruského ekonomického modelu zaměřeného na Evropu.

Ruský obchod byl zaměřen na Evropu

Rusko si již dlouho uvědomovalo, že většina jeho klíčových exportů – ropa, ropné produkty, zemní plyn, černé uhlí a kovy – byla prodávána hlavně do Evropy, konkrétně do Evropské unie.

Na oplátku Evropa poskytla stroje a zařízení, aby pomohla modernizovat ruskou ekonomiku, zatímco Rusové lačně nakupovali evropské luxusní zboží.

Rozhodnutí upřednostnit Evropu nebylo založeno pouze na geografické blízkosti. Rozhodující roli hrály také historické a kulturní vazby. Od vlády cara Petra I. na počátku 18. století se Rusko považovalo za nedílnou součást Evropy a považovalo evropské země za preferované obchodní partnery.

Téměř všechny ruské exportně orientované plynovody, ropovody, železniční tratě, dálnice a letecké spoje byly orientovány do Evropy. Modernizace ropných, uhelných a kontejnerových terminálů v přístavech v Baltském, Barentsově a Černém moři také závisela na pokračujícím obchodu s Evropou.

Evropské země se staly největšími zahraničními investory v Rusku, přinesly kapitál, technologie a know-how. To prospělo mimo jiné ropným a plynárenským sektorům, výrobě energie, výrobě automobilů a potravinářství a maloobchodu. Americké nadnárodní společnosti také značně investovaly v Rusku, ale USA nikdy nebyly pro Moskvu tak kritickým exportním trhem jako Evropa.

Ztráta trhu v EU bude hluboce bolet

S příchodem roku 2023 jsou vztahy mezi Ruskem a Evropou v troskách. Rozpoutáním války uprostřed Evropy ruský prezident Vladimir Putin náhle ukončil dobře fungující obchodní model, který osobně pomáhal budovat.

Řada evropských společností Rusko zcela opustila, zatímco jiné alespoň zastavily své investice. Jednaly tak kvůli sankcím EU a USA, aby ochránily image své značky, protože obchodní podmínky v Rusku se zhoršily nebo prostě z odporu k válce.

Největší obětí je však ztráta hlavního ruského exportního trhu. Nejbolestnější ránu zasadilo embargo EU na dodávky ropy z Ruska po moři. Poté, co vstoupil v platnost 5. prosince, nebude tento dopad plně pociťován dříve než za několik měsíců. V srpnu Brusel odřízl ruský uhelný průmysl od evropského trhu. Země EU donedávna nakupovaly zhruba polovinu ruského vývozu uhlí. V únoru se očekává, že cenový strop ruských ropných produktů způsobí další bolest.

Gazprom mezitím trpěl více z rukou Kremlu než Evropy poté, co Putin trval na tom, aby se za ruský plyn platilo v rublech. V létě byly dodávky přes firemní plynovod Nord Stream 1 do Německa výrazně omezeny, než byly úplně zastaveny v srpnu, takže Evropa byla konfrontována s vyhlídkou na nedostatek vytápění v zimě.

Dvě německé společnosti nyní plánují žalovat Gazprom za porušení smlouvy o obrovském množství chybějícího plynu. Jakékoli prodlení s vyrovnáním očekávaných miliardových škod bude jistě v určitém okamžiku další bariérou, kromě politických, pro návrat ruského plynovodu do Německa.

Rusku chybí čas, peníze a kvalifikovaní pracovníci

Ruský trh s plynem se má v důsledku ztráty evropských dodávek propadnout do hluboké krize. Přestože Moskva může přesměrovat svůj export ropy a uhlí do Asie, všechny plynovody země směřují na západ a nelze je jednoduše přesměrovat na východ.

Kreml může říct, že postaví nové ropovody do Asie, ale Rusku chybí čas, peníze a kvalifikovaní pracovníci. Moskva rychle spotřebovává finanční rezervy na financování války, zatímco mnoho mladých, práceschopných mužů je buď v první linii, nebo mrtvých.

V budoucnu se bude Moskva snažit urychleně najít alternativu k evropsky orientovanému obchodnímu modelu, takže stále více Rusů pociťuje tíseň.

Zdroj v němčině: ZDE

0
Vytisknout
5760

Diskuse

Obsah vydání | 3. 1. 2023