Polsko a Maďarsko: Konzervativní politika selhává při řešení demografických problémů

27. 12. 2022 / Paweł Marczewski

čas čtení 13 minut
 
Peněžní pobídky přispěly ke zvýšení porodnosti v Polsku a Maďarsku jen málo

V Polsku a Maďarsku se v posledních desetiletích projevuje stálý demografický vývoj: počet jejich obyvatel se snižuje. Fidesz i PiS věří, že prosazování tradičních hodnot a omezování reprodukčních práv povede ke zvýšení porodnosti, ale čas ukázal, že to nefunguje.

Vzhledem k tomu, že země střední a východní Evropy vstupují do fáze demografického cyklu charakterizované nízkou porodností a delší průměrnou délkou života, jejich politikové se stále více zabývají rodinami a počtem dětí, které se rodiče rozhodnou mít.

Pro konzervativní představitele Maďarska a Polska, kteří své země rádi prezentují jako bašty tradičních hodnot a evropského dědictví a staví je do kontrastu s dekadentní, multikulturní západní Evropou, je skutečnost, že jejich země sledují stejný demografický vývoj, obzvláště znepokojující.

 

Demografické problémy

Proto by nemělo překvapit, že podpora plození dětíí je jedním ze společných cílů vlád Fidesz a Právo a spravedlnost, nebo, abychom parafrázovali výraz Viktora Orbána, jde o to "pomáhat Maďarům a Polákům mít tolik dětí, kolik chtějí.". Demografický přístup vládnoucích konzervativních stran v Polsku a Maďarsku však diktuje, že rodinná politika se řídí spíše konkrétními vizemi státních politiků než skutečnými potřebami obyvatelstva.

Maďarské velkorysé pro-rodinné programy, včetně štědrých daňových úlev, zvýhodněných úvěrových linek a investic do institucionální péče o děti, jdou ruku v ruce s neústupným odporem vůči imigraci. Viktor Orbán nechce, aby se v Maďarsku rodilo více dětí, jeho cílem je zajistit, aby se rodilo více maďarských dětí.

Polská vláda, navzdory nechvalně proslulému citátu šéfa PiS Jaroslawa Kaczyńského, který na vrcholu krize v roce 2015 označil migranty za "nakažlivou havěť", je ve svém odporu k migraci méně neoblomná, ale až do 24. února 2022 a ruské invaze na Ukrajinu měla tendenci vnímat migraci do Polska pouze optikou pracovního trhu. Krátce předtím, než statisíce lidí prchajících před válkou začaly z Ukrajiny překračovat hranice do Polska, vláda oznámila zjednodušení procedur pro pracovní migranty z pěti bývalých sovětských zemí včetně Ukrajiny a Běloruska.

Tyto změny znamenaly, že občané těchto zemí nebudou muset každých šest měsíců jezdit mezi Polskem a svou domovskou zemí, aby si prodloužili vízum, k udělení povolení k pobytu až na dva roky jim bude stačit prohlášení zaměstnavatele.

Bez ohledu na to, jak pevně či nedůsledně se maďarská a polská vláda staví k otázce migrace, ani větší počet cizinců by nestačil k tomu, aby nahradil úbytek domácího obyvatelstva.

Polská instituce sociálního pojištění (ZUS) v roce 2021 odhadla, že k udržení současné úrovně míry věkové závislosti (podíl obyvatelstva v neproduktivním věku na obyvatelstvu v produktivním věku) ve výši 38 % do roku 2030 by Polsko muselo každoročně přijmout více než 100 000 migrantů v produktivním věku a celkem by Polsko muselo za méně než deset let nazvat svým domovem téměř 1,8 milionu migrantů v produktivním věku.

I když vezmeme v úvahu bezprecedentní rozsah nucené migrace z Ukrajiny po 24. únoru, počty předpokládané institucí ZUS jsou nedosažitelné, protože velkou část uprchlíků z Ukrajiny tvoří děti a důchodci.

I kdyby konzervativní vlády Maďarska a Polska byly k migrantům z celého světa sebevíce vstřícné, polský a maďarský pracovní trh by nedokázaly přilákat dostatek ekonomických migrantů, aby udržely důchodové systémy v rovnováze a poměr věkové závislosti na současné úrovni.

Existují samozřejmě různé metody, jak vyrovnat důchodové systémy a snížit mezigenerační zátěž. Lze prodloužit věk odchodu do důchodu (což je opatření, proti němuž v Polsku mnozí ostře vystupovali a strana Právo a spravedlnost tohoto odporu úspěšně využila), investovat do služeb podporujících mezigenerační spolupráci na trhu práce (například tím, že se programy pracovní aktivizace budou zaměřovat na lidi ze všech věkových kohort, a ne jen na lidi určitého věku) nebo rozšířit asistenční programy, které pomohou starším občanům zůstat aktivními, aniž by museli přecházet do pečovatelských zařízení.

Všechna tato různá opatření mají pomoci občanům zůstat aktivní - profesně i v soukromém životě - i po dosažení formálního produktivního věku a pomoci občanům v produktivním věku sladit jejich profesní život s nutností pečovat o své starší rodiče nebo prarodiče a zároveň o děti.

Zdá se, že maďarská a polská vláda se mezigenerační solidaritou nijak zvlášť nezabývají. Místo toho se zdá, že se soustřeďují na zvyšování porodnosti, jako by větší počet dětí byl jediným klíčem k demografické budoucnosti národa. Otázkou však je, nakolik efektivně se jim daří tento cíl naplňovat, i když cíl samotný je poněkud zavádějící.

Zvrácení nevyhnutelného demografického poklesu?

Maďarsko vstoupilo do fáze populačního poklesu dříve než Polsko. Rok 1981 byl posledním rokem, kdy počet obyvatel Maďarska vzrostl, poté začal klesat a za čtyřicet let se zmenšil o 1 milion, z 10,7 na 9,7 milionu. V Polsku po obrovských ztrátách během druhé světové války počet obyvatel v poválečném období až do přelomu tisíciletí neustále rostl a v roce 2001 dosáhl nejvyššího počtu 38,7 milionu. Přestože se také začal snižovat, úbytek obyvatelstva je v Polsku mnohem pomalejší.

Abychom pochopili rozdíl v tempu úbytku obyvatelstva v obou zemích, porovnejme poslední desetiletí v Polsku a Maďarsku. V roce 2021 proběhlo v Polsku poslední celostátní sčítání lidu, které vykázalo o 332 000 obyvatel méně. Ve srovnání s předchozím sčítáním lidu o deset let dříve se polská populace zmenšila o 0,9 %.

V roce 2010, kdy se Viktor Orbán znovu ujal moci, žilo v Maďarsku 9,98 milionu obyvatel. O deset let později, v roce 2020, to bylo 9,73. To znamená, že od nástupu Fideszu k moci se počet obyvatel Maďarska snížil o 2,5 procenta.

Vlády obou zemí výrazně investovaly do různých forem pomoci rodinám. Vlajkovou lodí rodinného programu strany Právo a spravedlnost je program Rodina 500+, což je měsíční příspěvek na péči o dítě ve výši 500 zlotých (3000 Kč) na každé dítě, ale vláda rozšířila i méně známý program Maluch+, který byl zahájen v roce 2011 a nabízí dotace na nová místa v zařízeních péče o děti, která poskytují péči nejmenším dětem (ve věku 0-3 roky).

V Maďarsku mohou rodiny počítat s měsíčním rodinným příspěvkem ve výši 12 200 forintů (cca 740 Kč), pokud mají jedno dítě, ale výše rodinného příspěvku roste s počtem dětí - rodiny se dvěma dětmi dostávají 13 300 forintů (800 Kč) na dítě, se třemi dětmi 16 000 forintů (Í970 Kč) na dítě atd.

Fidesz také zavedl širokou škálu daňových úlev a zvýhodněných hypoték pro rodiny s dětmi. Například od roku 2016 může rodina, která plánuje mít tři a více dětí, získat finanční pomoc ve výši 10 milionů forintů (600 000 Kč) a dalších 10 milionů ve formě nízkoúročených hypoték na nový dům nebo byt.

Podle údajů OECD za roky 2000-2019 zůstaly rodinné dávky měřené jako procento HDP v době, kdy se Fidesz v roce 2010 ujal moci, vysoko nad průměrem OECD a činily 3,38 %, později však postupně klesaly až na 2,57 % v roce 2018.

Když se v roce 2015 vrátila k moci strana Právo a spravedlnost, její výdaje na rodinné dávky prudce vzrostly z 1,51 procenta v roce 2015 na 2,54 procenta v roce 2016 a poté pokračovaly v trvalejším růstu až na 2,61 procenta v roce 2017.

Obě země v současné době vynakládají na rodinné dávky výrazně více, než je průměr OECD, ale struktura jejich výdajů je odlišná - polská rodinná politika je založena především na nepodmíněných přímých peněžních transferech, zatímco maďarská pomoc rodinám se zřejmě opírá spíše o snížení daní.

Problémem i těch nejštědřejších výdajů na rodinné dávky je, že bez ohledu na množství vynaložených veřejných prostředků nestačí k dosažení žádoucí míry porodnosti, o populačním růstu nemluvě. Je pravda, že míra porodnosti v Maďarsku vzrostla z 1,26 v roce 2010, kdy Fidesz převzal vládu, na 1,52 v roce 2020, ale jak bylo ukázáno výše, nezabránilo to tomu, aby se maďarská populace ve stejném období zmenšila o 2,5 procenta.

Polský úspěch při zvyšování porodnosti byl ještě omezenější. Když v roce 2015 převzala vládu strana Právo a spravedlnost, byla porodnost na úrovni 1,29, poté v roce 2017 vzrostla na 1,45 a v roce 2020 klesla na 1,38, v roce 2021 pak dále na 1,32. Pokles počtu obyvatel byl v Polsku pomalejší než v Maďarsku, ale podle odhadů bude v nadcházejících třech desetiletích nabírat na rychlosti.

Demografická prognóza Eurostatu EUROPOP2019 ukazuje, že do roku 2050 se počet obyvatel Polska sníží o 10 %.

Vypadá to, že konzervativní vlády v Polsku a Maďarsku se téměř výhradním zaměřením na porodnost a větší rodiny zoufale snaží zvrátit nevyhnutelné - a nedaří se jim to.

Profesorka Irena Kotowská, přední polská demografka, neponechává žádný prostor pro pochybnosti: v Polsku jednoduše není dostatek žen v reprodukčním věku, aby se porodnost zvýšila na úroveň, kterou si vláda přeje. Účinná rodinná politika může zabránit poklesu porodnosti, ale nepodaří se jí obnovit vysokou porodnost z 60. let. Maďarská a polská populace se zkrátka věkově, aspiracemi a migračními vzorci velmi liší od populace před 60 lety.

To však neznamená, že nelze nic dělat pro to, aby míra porodnosti neklesala, i když trend poklesu populace nelze zcela zvrátit. Zkušenosti z jiných zemí, například z Česka - ale také poznatky z velkých polských měst, kde se míra porodnosti donedávna držela nad celostátním průměrem - ukazují, že ženy jsou více nakloněny tomu, aby měly děti, pokud jsou zajištěna jejich reprodukční práva, mají dobrý přístup k zařízením péče o děti a možnost sladit rodinný život s kariérou.

Dva odstíny reprodukčního autoritářství

Problém konzervativních představitelů v Maďarsku a Polsku spočívá v tom, že místo toho, aby revidovali nefunkční rodinnou politiku, ještě více se ideologicky upínají na míru porodnosti.

V říjnu 2020 polský ústavní soud pod vedením Julie Przyłębské fakticky zakázal legální potraty v Polsku. Místo zvýšení míry porodnosti však mělo toto rozhodnutí nepříznivý účinek. Podle údajů z celostátního sčítání lidu klesla porodnost dokonce i v místech, kde byla nad celostátním průměrem, jako například ve Varšavě.

Lepší přístup k institucionální péči o děti a lepší vyhlídky na sladění rodinného života s profesní kariérou ve velkých městech povzbuzovaly mladé městské ženy k tomu, aby měly více dětí. Odebrání jejich reprodukčních práv však mělo na porodnost okamžitý ochlazující účinek. Ve Varšavě klesla míra plodnosti z 1,5 před verdiktem Ústavního soudu na 1,22 v roce 2021.

Maďarsko má k polskému reprodukčnímu autoritářství ještě daleko, potraty do 12. týdne zůstávají legální, ale od září 2022 musí lékaři před pokračováním v přerušení těhotenství prokázat matce životní funkce plodu. Lékař pak musí předložit písemné potvrzení, že tuto povinnost splnil.

Maďarská úprava se zdá být mírná ve srovnání s drakonickým polským zákonem, který umožňuje potrat pouze v situaci, kdy je život matky zjevně ohrožen. Přesto vychází ze stejného konzervativního zbožného přání, podle něhož by morální vydírání a zákazy měly přimět ženy k tomu, aby měly více dětí. Jaký bude další krok, až se tato opatření nevyhnutelně ukáží jako neúčinná?
 
Zdroj v angličtině ZDE

Tento článek byl připraven v rámci programu spolupráce mezi hlavními tiskovými tituly ve střední Evropě, který vede Visegrad Insight při nadaci Res Publica.

1
Vytisknout
5572

Diskuse

Obsah vydání | 29. 12. 2022