24. 12. 2022 / Boris Cvek
Dovolte mi krátkou reakci na článek Polly Toynbee. Nechci hájit „křesťanství“ jako nějakou sílu, protože nic takového neexistuje. Neexistuje nějaké jedno křesťanství nebo jeden islám, nějaká jedna síla křesťanství nebo islámu, to bylo právě chybné východisko primitivní islamofobie v Česku. Náboženství a kultura vůbec jsou stavěny na nelogických paradoxech a je třeba se na ně dívat jako na společenské jevy, které se vzpírají ideologické přímočarosti.
V muslimské Persii ve středověku byla většina milostné poezie homosexuální, ačkoli sex toho druhu není v islámu viděn, řečeno mírně, pozitivně. Stejně tak by bylo dobré uvažovat o tom, že křesťané tvořili různé společnosti: společnost katakomb, augustiniánskou a ambrosiánskou společnost, společnost středověkého venkova atd.
Paní Toynbee má jistě pravdu, že chápat křesťanství jako nějakou jednolitou civilizační sílu je velká lež. Na druhou stranu stavět klasický rozum antiky proti křesťanství naráží třeba zrovna na Augustina, který byl antickým vzdělancem, odmítal magii, astrologii a podobně. Jacques Le Goff v Kultuře středověké Evropy velmi ostře ukazuje, jak se muselo toto křesťanství při svém přechodu do středověké společnosti změnit, jak přešlo na velmi primitivní mentalitu té společnosti, v níž mělo dále působit. To, že se v církevním prostředí v latinské Evropě vůbec zachovalo něco z dědictví antiky právě přes křesťanskou patristiku, bylo jistě pozitivní. Stejně tak studium Aristotela, scholastika, univerzity jsou vedle venkovské víry v čarodějnice, vedle ordálů a jiných děsivých věcí součástí křesťanského Západu.
Nevím, co si přesně lze představit pod tím rozumem, k němuž bychom se chtěli hlásit, ale pokud je to rozum experimentální vědy, rozum rozvíjející se technologické společnosti, rozum emancipace, pak to rozhodně není rozum antický. Společnost mechanických hodin, práce se skleněnými čočkami, která vedla až ke konstrukci dalekohledu, který byl revolučně aplikován, aby dovršil probíhající rozklad antického chápání pohybu nebeských těles, byla společnost latinského středověku. Galileo stojí mnohem více na ramenech středověkých učenců a řemeslníků než na ramenech Platóna a Aristotela nebo kohokoli jiného z antiky. Když se Kepler cítil donucen daty zbořit antickou představu o dokonalosti nebes, která se otáčejí po kruhových drahách, byla to mentalita, která se zrodila ve středověku, jak úžasně dokládá Alfred Crosby ve své knize The Measure of Reality (Cambridge University Press 1997). Někdy ve 13. století se v latinské Evropě, v italských, francouzských, anglických a německých městech stalo něco zcela zásadního, co je třeba studovat a pochopit, máme-li pochopit experimentální vědu, průmysl, pokrok vůbec.
Neznamená to, že latinský středověk přinesl nový typ rozumu, protože byl křesťanský. Na křesťanském Východě se nic takového nestalo. V samotné latinské Evropě vidíme veliké rozdíly. Vidíme proud emancipujícího se rozumu, který přichází ze Sicílie a vede přes italské komuny typu Florencie až k Boccacciově Dekameronu. Vidíme biskupy a kardinály velmi moderních, revolučních, svobodných názorů, vidíme ale také pravý opak zejména na venkově a na severu. Když začnou v Evropě řádit čarodějnické procesy, nejde typicky o italská města, ale o oblasti severského protestantismu, přičemž protestantismus sám je už velmi moderní přístup ke světu, ta posedlost čarodějnicemi musí být něco staršího (stačí si vzpomenout na fanatismus prvních anglických osadníků v Americe).
Rozhodně není pravda, že moderní společnost vznikla nějakým návratem k antickému rozumu. Experimentální přístup ke světu a z něj plynoucí pokrok a postupné vyvracení omylů a předsudků minulosti jsou plodem určité společnosti (univerzity plus městské prostředí řemesel a obchodu s velkým důrazem na inovace) uvnitř středověké latinské Evropy. Kdybychom kromě toho chtěli uvažovat o nekonečné hodnotě každé lidské bytosti, jak v ni dnes na Západě běžně věříme, museli bychom se spíše než do pohanské antiky vrátit do křesťanských katakomb a k učení evangelia. Ostatně taková představa hodnoty člověka je bytostně náboženská.
Diskuse