Obor sociální práce v roce 2022 padl ještě hlouběji do dna - Dělejme něco!!

27. 12. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 9 minut
Čeká nás rozhodující boj o samou podstatu moderní sociální práce v ČR, která se mění každým dnem v almužnictví

Bohatí a chudí žijí v rozdílných světech. Bohatí si myslí, že se vyřeší chudákovy problémy tím, že mu dají misku rýže.. Bída, to není pouze prázdný žaludek. Bída, to je postavení a kultura. Chudý člověk je člověk ponížený, ubitý. Nevidí východisko, nevidí žádnou budoucnost.

(Ryszard Kapuściński, 2002)

Když jsem ve svém článku v lednu 2022 předpovídal, že nás čeká velmi těžký rok nejen v sociální oblasti, netušil jsem - jak složitý rok 2022 bude.

Válka na Ukrajině tvrdě zasáhla do všech oblastí našeho života, avšak  hrdinský způsob boje Ukrajinců, mne paradoxně naplnil hrdostí, že jsem mohl ve svém životě poprvé prakticky vidět, jak menší národ dokáže čelit okupantům.

Potvrdilo se mi, že kalkulace jakéhosi přežití za cenu ponížení národa i jedince, který byl v minulém století několikrát vedoucími politiky v této zemi uplatněn - byl obrovskou chybou, který si neseme stále v sobě a ovlivňuje to naše chování zejména v mezních situacích.

Vláda ČR to měla a má politicky a ekonomicky v tomto roce velmi těžké, o tom není pochyb. Největším osobním zklamáním je po roce vládnutí středopravé vlády dnes již jasný fakt, že se opět pravice vrátila ke svým starým, naučeným kouskům, které drtí tuto zemi v určitých periodách již více než 30 let.

Na jedné straně stojí česká vláda na správné straně a chová se směrem k bratrům a sestrám na Ukrajině dobře (zde je nutné vyzvednout hlavně klid a státnické chování pana ministra zahraničí Lipavského).

Na druhé straně vláda (pokolikáté už od roku 1989) ideologicky zneužije šílenou válku na Ukrajině jako důvod k svým, neoliberálním, v jednadvacátém století naprosto překonaným cílům.

Znovu se jí povedlo zmást obyvatelstvo zjednodušením boje "dobra se zlem" (český politický mainstream na a to rád slyší), ve kterém musíme něco obětovat ze svého pohodlí. Tedy nejvíce a hlavně ti nejchudší.

Ne, opravdu mne nikdo nepřesvědčí, že za skoro největší inflaci v EU, za obrovské zdražení základních potravin, za nemožnost zaplatit nájem, za nefunkční systém podpory obyvatel této země v cenách energií, v exekučním peklu a hlavně v systémově a personálně rozpadlých Úřadech práce  může dnes již jasnými fakty usvědčený strůjce masových vražd civilního obyvatelstva Ukrajiny Putin. Nelidské bestiální vraždy civilistů na Ukrajině má Putin na svědomí, podfinancované Úřady práce v Česku však ne.

ODS, TOP 09 a STAN za asistence naprosto personálně nepřipravené KDU-ČSL na funkci ministra práce a sociálních věcí  ze dne na den zahodila moderní sociálního modeluza naprostého mlčení pirátů) u Pirátů, vrátila se k neoliberální strategii a využila tzv. "Šokovou doktrínu" (Naomi Kleinová).

Vláda se snaží v nynějším sociálním a ekonomickém ohrožení skoro třetiny obyvatelstva České republiky využít této chvíle "občanského ochromení k protestu" a zničit zbytky sociálního státu. Získané zdroje poté přesměruje k vyšší střední třídě a zejména k jednomu až pětí procentům nejbohatších obyvatel.

(Pozn. JČ: Podobná situace v Británii vedla v posledních týdnech, i nyní, k rozsáhlým stávkám v mnoha ekonomických sektorech. Stávky budou pokračovat i v lednu 2023 a dál. Britiové protestují proti snižování příjmů v důsledku inflace. Přestože je v Británii inflace "jen" asi 10 procent. V ČR dosáhla inflace skoro 20 procent, ale Češi na sobě nechávají dříví štípat.)

Sociální politika se v ČR dostala do nejtěžší pozice za posledních 33 let. Zejména ODS uvalila péči za náhle zchudlé občany na instituce, které byly nachystány na úplně jinou situaci. Hlavní pilíř pomoci chudým občanům je podle předsedy vlády Fialy tzv. příspěvek na bydlení. Tato dávka státní sociální podpory byla však zhruba před 20 lety koncipována pro nejvýše pět procent nejohroženějších obyvatel. Dařila se tedy vydávat do roku 2010 celkem bez problémů.

Avšak pak došlo k agresivnímu útoku proti právu municipalit disponovat miliardovými částkami. Ty jim byly odebrány. To předvedla TOP 09 v roce 2011 za později odvolaného ministra práce a sociálních věcí Drábka a ve vězení dokonce skončil i jeho náměstek Šiška. Časem se poroučela celá Nečasova vláda. Rozbité a přetížené Úřady práce ČR však již nikdo nedal dohromady. A na takto vytunelované Úřady práce, nyní Fialova vláda přenesla odpovědnost mimo jiné i za výplatu dávek skoro pro celou  třetinu obyvatel  ČR. Úřady práce pochopitelně definitivně kolabují.

Kde jsou ty časy, kdy parlamentní levice s pomocí odborů a sjednocené občanské společnosti v hnutí ProAlt dokázala  zaplnit v roce 2011 veřejný prostor a vyhnat finanční dravce od sociálních dávek. Situace je však dnesdaleko atomizovanější než tehdy. Je toxická,  nepřehledná, zdivočelá…

To vše nahrává neoliberální pravici, populistickému hnutí miliardáře Babiše i fašizujícím stranám. Když se k tomu ještě přidá budoucí nový, také spíše ne příliš prosociálni prezident (Babiš, Nerudová, Pavel), situace se zdá být z pohledu sociální situace této země až tragická.

Opět byl záměrně použit osvědčený trik všech neoliberálů: Pomoc je pro  nejvíce sociálně postižené občany  tak složitá, že je prakticky neposkytovatelná. Hněv obyvatel se opět přelije na prekarizované úřednice a úředníky za přepážkou.

Protesty v ulicích nakonec ovládli lidé, kteří v situační a hlavně exekuční nejistotě posledních let často propadají ruským konspiračním teoriím a jejich putinovským šiřitelům . Fialova vláda tento stav vlastně využívá jako beranidlo k další demagogii české vlády: Za vše může válka na Ukrajině a ten, kdo protestuje proti této vládě, podporuje Putina. Starý, neoliberální zvyk opět v ČR velmi dobře funguje zejména pro mainstream (vzpomeňme si na strašení Řeckem kolem roku 2010).

Vše je v  beznadějné v politické situaci, kdy v parlamentu není žádná funkční levicová strana a vše stojí na aktivitě občanské společnosti, která  v důsledku naprostému vyhladovění mele z posledního.

Každý bojuje se svými  sofistikovanými tématy o své čtenáře, podporovatele, o holé přežití. Každý je osamocen na svém bojišti finanční bídy, kde hájí to své primární a jedinečné. To jediné mu totiž zajistí podporu od jeho specifické názorové bubliny. Proto se lidé věnují  tématickému vymezení pro jednotlivé individuální čtenáře nebo cílové skupiny z plných sil.

Dokážeme však vidět ještě celek?

Po celý rok opakuji, že bez propojení opravdových osobností, kteří reprezentují mediálně známou kritiku neoliberální politiky vlády  - namátkou mne napadají abecedně: A2, Alarm, Amnesty, Deník Referendum, sociální centrum "Hlavák", hnutí Konexe, Krisa - krizová sociální práce se nestane nic.

Je nutné, aby tito lidé dokázali sjednotit nejen své skupiny, ale zahrnout  i další ohniska zděšení a vše propojit v systémovém odporu proti této vládě, ale i proti hnutí Ano a SPD.

To vůbec neznamená vytvořit nějaké hnutí jako je Milion chvilek, ale dokázat na určité volné bázi domluvy jednat v zájmu chudých lidí například se zdravotnickými organizacemi, s odbory, se skupinami zdravotně postižených, s těmi  neziskovými organizacemi, které nedělají fíkový list současné moci, se seniorskými organizacemi a se sociálními pracovníky.

Žádnou jinou alternativu k zamezení totálního rozvratu státu veřejné služby nevidím.

V roce 2023 buď dojde k propojení jednotlivých struktur, který ochrání ty nejzranitelnější od pádu na dno propasti nebo již nejspíše nebude cesty zpátky.

Je to povinnost každého poctivého sociálního pracovníka, empatického lékaře, humanisticky orientovaného novináře nebo intelektuála, který se zabývá sociálně/zdravotní oblastí a také i politiků, kterým neoliberální diskurz nestačil ještě zprivatizovat srdce.

Pakliže se to nepodaří, sociální práce jako obor - se stane rozdáváním potravinových balíčků, dek, šatů, bot.

Sociální práce se vrací k almužnictví, ze které se vynořila, když konečně pomocí nástrojů sociální politiky vytvořila odrazový můstek k důstojnému životu bez celoživotního ponížení.

Pojďme do toho v roce 2023 s plnou silou, odvahou a snad i láskou k - doufejme - vznikajícímu společenství otřesených, která nás sjednotí s našimi klienty, jelikož mnohdy pociťujeme stejnou existenční a existenciální úzkost (Jan Patočka).




3
Vytisknout
11281

Diskuse

Obsah vydání | 29. 12. 2022