Úřady práce jako zrcadlo naší polistopadové cesty mezi nejvyspělejší země světa

17. 1. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 8 minut

(...Stál tam stařec, který se choulil jako slovo v dešti…"Já tady čekám na pána, kterej mi slíbil byt, a že prej je bez nábytku, což by mně vůbec nevadilo.” Pršelo. A důvěřivost toho starce byla tak slepá nebo tak velkomyslná, že viděla útulnou budoucnost a že jen okolostojící chápali, že si z něho někdo vystřelil při mezzo rillievo lůny... Vladimír Holan, Noc s Hamletem)

Když v roce 1990 dnes prakticky zapomenutý ekonom, novinář, tzv. osmašedesátník a hlavně mravný a slušný člověk ing. Milan Horálek během neuvěřitelně krátké doby vytvořil jasně specifikovaný, profesionální úřad na pomoc budoucím nezaměstnaným v tehdejším Československu (úřady práce v prvních letech transformace bez hlubších sociálních nepokojů dokázaly umístit na trhu práce a rekvalifikovat přes půl milionů občanů), jistě netušil, jak se tento kompetenčně jasně daný úřad stane časem místem korupce, bojem o vliv na penězovody sociálních dávek všelijakých politických šíbrů, soubojem o vliv na chod úřadu mezi i politickými stranami, ani že postupně dojde i k naprosté změně jeho primárního účelu, navzdory tomu, že jeho název zůstal nezměněn.

 


Úřady práce mají pomáhat lidem, občanům, které sociální práce nazývá klienty, citlivě a lidsky hledat zaměstnání na pracovním trhu ( dnes podle nezávislých odhadů se jedná zhruba o jedno procento klientů, kteří prakticky využijí podřadná nabízená pracovní místa). Avšak z veřejností ceněného úředního místa spolehlivého profesionála, jímž bylo začátkem devadesátých let, se stala prekarizovaná pracovní pozice, kterou nejde dlouhodobě dělat bez psychické újmy. Mnohdy je jedinou alternativou vyměnit si místo s klientem na přepážce (k této situaci opravdu dochází).


V roce 2011 se díky tehdejší lidově řečeno " Drábkově reformě" v pravicové vládě Petra Nečase podařilo dokonale rozbít zhruba 80 funkčních jednotek úřadů práce, které do té doby stále ještě plnily cíl sociální politiky, který mají ve svém názvu, totiž pomocí všech nástrojů moderní sociální politiky vyspělých zemí hledat pracovní místa pro klienty. Vytvoření centrálně řízeného Generálního ředitelství ÚP a hlavně převedení všech dávkových systémů od municipalit do tohoto kolosu mělo jediný, skutečný cíl: Získat vliv na penězovod miliardových částek, které se zde vyplácejí (jak se později ukázalo, probíhal zde a stále probíhá neuvěřitelný korupční boj několika politických skupin, někteří aktéři skončili ve vězení).


Tímto krokem se stalo následující:


1, utvořil se ekonomický, mocenský moloch, který se svým vlivem časem stal lidově řečeno "utrženým vagónem", na který ztratil řídící vliv i MPSV. Vznikl prostě takový ČEZ v sociální oblasti...


2. Došlo k masivnímu odklonu od politiky vytváření zaměstnanosti s využitím nástrojů sociální práce (což do té doby probíhalo na jednotlivých obcích). Přestala spolupráce tzv. sociálnich pracovníků obci a pracovníků úřadů práce. Často vznikla i jejich nesmírná rivalitě, což vedlo k obrovské fluktuaci a odchodu těch nejlepších pracovníků úřadů práce, kteří chtěli nejen plnit funkci úřední, ale i využívat metod sociální práce s klientem, která není dnes absolutně preferována.


3, ÚP se stal represivním orgánem s jediným úkolem – co nejvíce šetřit na všech sociálních dávkách, což zapříčinilo obrovský nárůst vyloučených lokalit a v důsledku neřešené exekuční metastázy chudých, vlastně vyhnal velkou většinu klientů mimo evidovaný systém - do zóny šedé ekonomiky (v době covidu se toto ukázalo jako obrovský sociální problém). Odměnou za sociální katastrofu těch nejchudších byl obrovský byznys tzv. obchodníků s chudobou, který prorostl do všech pater politiky, byznysu a veřejné správy v nejširší možné podobě a stal se obrovským zdrojem rychlého zbohatnutí lidí všehoschopných...


4. Tak vzniká naprosto zkreslený stav nezaměstnanosti v ČR, jelikož desetitisíce lidí pracují mimo oficiální systém (nejsou hlášeni na ÚP, případně jsou z evidence sankčně vyřazení). To způsobí v budoucnosti obrovské procento lidí ve stáří s minimálním příjmem z důchodového pojištění, většinou budou na úrovni životního minima. Společně s občany, kteří nejsou schopni splnit snad nejdelší pracovní povinnost k přiznání starobního důchodu v celé Evropě (35 let) a s obrovským počtem tzv. OSVČ ( opět velká část tzv "íčařů" jako skrytí zaměstnanci ve "švarcsystému") tito lidé vytvářejí smrtelný mix chudoby...


5. Během deseti let tak vznikl naprosto nefunkční, personálně podfinancovaný (platy pracovnic za přepážkou jsou již menší než platy pokladních v supermarketech) moloch, řízený postupně až vojenským systémem. Je zde obrovský strach mluvit o šílených pracovnich podmínkách, o šikanování, mobingu a bosingu ze strany mnohdy velmi dobře placených nadřízených, kteří ve valné většině motivují své podřízené k tvrdému a necitlivému jednání s klienty (pod zjednodušenou zkratkou, která v ČR stále nesmírně politicky funguje, jsou to přeci “nepřizpůsobiví” , jsou to lidé “na dávkách, kterým se nechce pracovat”).


A tak dnes tato opravdu personálně, finančně a také eticky "vytunelovaná" instituce se stejně jako v roce 2011 má stát základním prvkem v řešení narůstající chudoby v ČR.


Dovolím si jen jeden příklad ze své dlouholeté praxe v sociální oblasti: Příspěvek na bydlení, podle ministra Jurečky a celé vlády, má být stěžejním nástrojem k řešení energetické krize. To byla ještě před 20 lety dávka, kterou pobírala zhruba 2 procenta obyvatel, dnes (zejména díky obrovské bytové krizi), je to již skoro 25 procent obyvatel této země, které by na tuto tehdy marginální a opravdu výjimečnou dávku mělo mít nárok. A přitom formuláře a zejména dokladování všech potřebných příloh se neskutečně zvýšily (sociální pracovníci na obcích a v neziskovém sektoru mnohdy nejsou schopni zajistit veškeré potřebné přílohy k vyplacení tolik potřebné dávky). Pro seniora bez pomoci rodiny a hlavně vstřícného majitele bytu a domu je zajištění mnohdy naprosto šikanozních, úředních formalit prakticky nemožné.


Ministr Jurečka se ukázal hned v prvních týdnech jako člověk, který se vždy zaměřoval na zemědělství a sociální otázky nikdy neřešil. Nezvýšit zejména pracovnicim a pracovníkům za přepážkou finanční ohodnocení ani o korunu (díky inflaci tak mají -7 procent oproti roku 2021) a chtít po nich vlastně existenčně zachraňovat statisíce klientů, je s dovolením hanebnost a svědčí o naprosté neznalosti reálného stavu na Úřadech práce.


A po oprávněné kritice odborů - stále stejná slova, slova. slova….: "Přidáme pouze ve složce odměn, ti nejlepší budou mít více…"

Svatá prostoto, toto přeci všichni známe již desítky let, v praxi to znamená přidat vrcholovému a střednímu managementu - podle toho, jak jsou schopni lidsky a eticky unést v praxi "metody řízení lidských zdrojů" na výkon za jakoukoli cenu, což mnohdy vede jejich zaměstnance až k psychickému a fyzickému zhroucení.

A jako bonus vyplatit v několika tisících korun těm poslušným a všehoschopným" tzv. "držhubné, donašečné a vlezdoprdelné" ( omlouvám se za výrazy, ale toto je přesný popis a mluva velké většiny pracovníků v sociální oblasti, kdy se snažíme odlehčit černým humorem reálnou situaci naší práce a nestat se úplnými otroky systému i za cenu mnohdy minimálních odměn).


Petr Fiala ve svém programovém prohlášení řekl, že má tato vláda ambicí posunout naší zemi mezi nejvyspělejší země světa. Zapomněl však dodat, že vždy jsou primárním nástrojem této dnes již absurdní, politické, třicetileté pohádky, které nikdo z jeho generace (tzv. studentů roku 1989, patřím mezi ně), nemůže věřit - nezvladatelné fronty na Úřadech práce. Tak hurá do fronty na lepší zítřky….









2
Vytisknout
10619

Diskuse

Obsah vydání | 20. 1. 2022