Rusko už Evropu fakticky porazilo. I bez války

19. 1. 2022

čas čtení 3 minuty
Ať už Putin vyšle nebo nevyšle své vojáky na Ukrajinu, opět jednou konfrontoval Evropu s tou nejbolestnější skutečností: Zatímco je příliš slabá, aby se sama ubránila, nemůže už dál spoléhat na to, že ji zachrání Spojené státy, napsal Jonathan Holslag.

Čelíme realitě, v níž Rusko, navzdory ekonomice velikosti Portugalska, může zastrašovat a obtěžovat celý kontinent jen kvůli svým zásobám energetických surovin a připravenosti přemístit do zahraničí rozsáhlé ozbrojené síly.

Jistě, invaze na Ukrajinu by Rusko stála majlant a pravděpodobně by degradovala v opotřebovací válku. Avšak tato hra s ohněm má ještě druhou stranu rovnice. Pokud Rusko zaútočí na Ukrajinu, cena pro Evropu bude stejně devastující.

Přinutí evropské země závislé na plynu hledat drahé alternativy a utopit miliardy v infrastruktuře od plynovodů přes čerpací stanice až po zásobníky.

Rusko také zůstává klíčovou exportní destinací a dodavatelem jiných zdrojů než ropa a plyn. Vezměte titan. Zatímco Kreml se dlouho připravoval na postupné oddělení od Evropy, opak pro většinu Evropanů zůstává nemyslitelný.

Nespočetněkrát jsem slyšel velmi vysoko postavené lídry evropského byznysu sympatizovat s Putinovým vedením, takže jeden by získal dojem, že je více přitahuje silné ruské vedení než západní liberalismus.

Západoevropské pozemní síly degradovaly v masivní mírové sbory, jejich kolová obrněná vozidla se sotva hodí k boji na bažinatých bojištích ve východní Evropě, jejich palebná síla se nevyrovná ruské a jejich velitelská a komunikační infrastruktura je velmi zranitelná nezměrnými ruskými kapacitami pro vedení elektronické války.

Evropské armády jsou zvyklé být v převaze, přinejmenším pokud jde o technologii a palebnou sílu, a mají velké potíže představit si, že se v rozsáhlém konfliktu lovec z poslední dekády může sám stát kořistí.

Celý způsob strategického uvažování je posunut směrem k obraně. Taktika je vychýlena směrem k omezené, chirurgicky přesné ofenzívě, často z odstupu.

Pozemní mocnosti jako Rusko jsou také vycvičeny vést přesné údery na dlouhou vzdálenost, ale vždycky je kombinují s hrubou silou: Salvami raket a dělostřelectva a s pohyby velikých jednotek v rozsahu divize.

Pokud v Evropě je všechno o efektivitě, ruské ozbrojené síly stále počítají s obětováním, nadbytečnými kapacitami a opotřebením. V ruském strategickém lexikonu neexistují čisté války.

Evropa trpí nedostatkem všeho. I kdyby se vyhnula zapojení na frontě, podpora z druhé řady by jí také nešla. Mnohé země postrádají rakety schopné udeřit na větší vzdálenost, nebo jsou jejich zásoby munice nebezpečně nízké. Pokročilé letouny schopné prorazit ruskou protivzdušnou obranu jsou dosud vzácné. Jednotky zvláštního určení jsou zaseknuty v Africe a mají problém získat dost kvalitních rekrutů.

USA pomalu znova plní své sklady novou přesnou municí určenou k přesným úderům na dálku, ale daly by přednost tomu poslat ji do Pacifiku. Uchovávají si v Evropě rozsáhlý konvenční deterent, včetně 70 000 vojáků, stovek předsunutých obrněných vozidel a desítek letadel.

To ale nestačí proti ruské invazi v zemi jako je Ukrajina - a Washington si nemůže dovolit válku s Ruskem, když Čína tak zesílila.

Jasné je, že jsme se ocitli v nové fázi velmocenské politiky a že Evropa přichází na start ne jako silný a sjednocený tým, ale jako zástup baculatých dětinských trpaslíků.

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
6535

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2022