23. 9. 2022
Porážka ruské armády na východě Charkivské oblasti vedla k radikální změně strategie Kremlu. Seskupení ruských ozbrojených sil na Ukrajině dlouhodobě postrádalo prostředky pro aktivní operace na více než tisícikilometrové frontě, ale Moskva odmítla problém řešit tím nejočividnějším způsobem – mobilizací. Po úspěšné ukrajinské ofenzívě se ukázalo, že ozbrojené síly RF již nejsou schopny ani pasivní obrany. 21. září, s půlročním zpožděním, Kreml oznámil "částečnou mobilizaci". Putinův dekret obsahuje velmi vágní formulace a jeden z jeho bodů je utajovaný (pravděpodobně udává počet mobilizovaných). To ztěžuje posouzení, zda mobilizace může změnit průběh války, která je pro Kreml nepříznivá. Již nyní však můžeme říci, že jeho uskutečnění bude velmi obtížné.
Rychlý ústup ruské skupiny z prostoru Izjum-Kupjansk pod hrozbou obklíčení vedl k tomu, že se na frontě východně od Charkiva vytvořila mezera 150 kilometrů. Ustupující uskupení ztratilo stovky obrněných vozidel a děl. V důsledku toho jednotky, které vyšly z pod Izjumu (nejsilnější v celém uskupení), částečně ztratily svou bojeschopnost. Zdá se, že ruskému velení se nepodařilo najít zálohy schopné zacelit mezeru.
V důsledku toho se pokus o zdržení ukrajinské ofenzívy na obranné linii podél řek Oskol a Severskij Doněc ukázal jako neúspěšný. Ozbrojené síly Ukrajiny obě řeky na několika místech překročily a rozvíjejí ofenzivu směrem na Luhanskou oblast.
Ruské velení se snažilo ukrajinské armádě ztížit přechod přes Severskij Doněc bombardováním Pečeněžské přehrady. Zda to zpomalí ofenzivu Ozbrojených sil Ukrajiny, je zatím těžké říci.
Zálohy, které nedávno připravilo ruské velení, byly přesunuty do Chersonské oblasti, aby odrazily další útok Ozbrojených sil Ukrajiny. Tam ukrajinské útoky zatím k průlomu nevedly.
V oblasti Izjumu ruská skupina, která se mnoho měsíců neúspěšně snažila prorazit ke Slavjansku a Kramatorsku, v důsledku toho nedostala posily pro své prodloužené a nedostatečně chráněné západní křídlo. Když byla odhalena příprava Ozbrojených sil Ukrajiny k útoku na toto křídlo, ruské velení prostě nenašlo síly, které by bylo možné rychle převést do bráněné oblasti.
Ukrajinské velení si tedy uvědomilo početní výhodu, kterou mobilizovaná armáda (která vytvořila desítky nových formací) získává nad nemobilizovanou armádou v době míru. Tuto výhodu lze odhadnout na jedenapůlnásobek nebo dokonce dvojnásobek.
Jestliže se dosud ruské velení domnívalo, že ukrajinské ozbrojené síly nemohou této výhody využít, protože za ruskými formacemi zaostávají v palebné síle, nyní se ukázalo, že dělostřelectvo samo o sobě nestačí na kontrolu stovek kilometrů fronty - v podmínkách, kdy nepřítel může a ví, jak soustředit vlastní síly, a ozbrojené síly RF (a především letectvo) tomu nemohou zabránit. Pokud by se taková situace na frontě zachovala, Kreml by válku nevyhnutelně prohrál.
Pokud bude Kreml pokračovat ve válce, mobilizace je nezbytným krokem (ale pravděpodobně ne dostatečným a opožděným):
Plánovaný počet mobilizovaných je tajný, ale ruský ministr obrany Sergej Šojgu uvedl, že plánuje povolat (ne najednou) 300 000 lidí. Teoreticky by to zdvojnásobilo počet ruských vojáků na Ukrajině. Bude také možné organizovat rotaci a doplňování jednotek. Je však třeba mít na paměti, že Šojguovo vysvětlení může být klidně lež a plánovaný počet mobilizovaných osob zaznamenaný v tajném paragrafu dekretu je výrazně nižší, než oznámil.
Některá ustanovení dekretu teoreticky umožňují okamžitě zlepšit situaci s náborem: Mluvíme o prodloužení smluv aktivního vojenského personálu na dobu neurčitou (včetně těch, kteří uzavřeli krátkodobé smlouvy na jednu "služební cestu" na Ukrajinu) , stejně jako zákaz ukončit smlouvy. Posledně jmenované opatření podporují rychle přijaté zákony o trestní odpovědnosti "refuseniků".
Hypoteticky by to mělo stabilizovat velikost ruské skupiny a zastavit fluktuaci vojáků.
Toto rozhodnutí má ale i negativní bod: Je vysoce pravděpodobné, že vynucené prodloužení krátkých smluv na dobu neurčitou negativně ovlivní morálku vojáků tam, kde vojáci s takovými smlouvami převažovali.
Nově mobilizovaní většinou nedorazí na frontu brzy: Většina přijde naverbovat do nových jednotek, protože je nemožné nalít desítky a stovky tisíc lidí do stávajících brigád a divizí. Je pochybné, že formace vytvořené z mobilizovaných jednotek, budou-li rychle poslány na frontu, budou mít vysoké bojové kvality. Jednotky, naplněné především obyvateli samozvaných republik Donbasu mobilizovaných v posledních měsících, také vykazovaly nízkou efektivitu a stabilitu (na rozdíl od jednotek Ozbrojených sil Ukrajiny a Ozbrojených sil Ruské federace, obsazených dobrovolníky z Doněcké a Luhanské oblasti, respektive z Ruska, ale vytvořených před začátkem ruské invaze na Ukrajinu). Vytvoření, výcvik a koordinace bojeschopných uskupení potrvá měsíce – ukazují to mimo jiné zkušenosti Ozbrojených sil Ukrajiny.
Problémem Kremlu je, že právě teď jsou potřeba další síly, protože krize ruských ozbrojených sil po porážce u Izjumu a Kupjansku nebyla vyřešena. Probíhající ukrajinská ofenziva by mohla vést k tomu, že ruská armáda ztratí kontrolu nad rozsáhlými územími, včetně Luhanské a Doněcké oblasti, jejichž úplné dobytí bylo prohlášeno za jeden z hlavních cílů invaze. Na konci jara a v létě se však ukrajinské armádě za podobných podmínek podařilo vydržet, ztratila jen pár měst na Donbasu, ale je důležité si připomenout, že bojovala na vlastním území.
Konečně není jisté, že se MO RF úspěšně vypořádá s "mobilizačními opatřeními" nezbytnými k tomu, aby armáda během pár měsíců získala nové bojeschopné formace.
Teoreticky lze bez velkého úsilí zmobilizovat desítky a dokonce stovky tisíc nových vojáků, kteří znají moderní techniku a taktiku, ale nemají s válkou na Ukrajině žádné zkušenosti: Pouze počet branců propuštěných z armády ze tří turnusů (poslední na podzim 2021) přesahuje 300 tisíc lidí. Spadají pod kritéria pro mobilizaci: Sloužili v armádě a mají vojenskou specializaci (ačkoli ne všichni sloužili v pozemních silách, vzdušných silách nebo námořní pěchotě, což znamená, že mnozí z nich "nejsou vhodní" pro okamžité použití v první linii). Stále existují statisíce smluvních vojáků, kteří za posledních 15 let odešli z armády (včetně těch, kteří mají "bojové zkušenosti" ze Sýrie).
Jak však ukazuje nepříliš úspěšná praxe kampaní na nábor "dobrovolníků" na Ukrajinu, těch, kteří chtějí bojovat, není tolik, což znamená, že mobilizace si proti jejich vůli vyžádá odvody desítek tisíc lidí. Ale i kdyby byla tato fáze náboru úspěšná, jistě se objeví nové potíže.
V posledním desetiletí Rusko demontovalo sovětský systém vytváření nových formací z mobilizovaných. Před reformou ministra obrany Anatolije Serďukova, která začala v roce 2009, existovalo v ozbrojených silách RF velké množství tzv. kádrových jednotek, které nebyly personálně obsazeny, ale měly materiální základnu a důstojníky, takže v případě mobilizace by se proměnily v plnohodnotné formace. Reforma, jejímž cílem bylo zredukovat armádu a učinit ji co nejvhodnější pro použití v regionálních konfliktech a protiteroristických operacích, takové jednotky eliminovala.
V posledních letech se v armádě objevily desítky nových formací, ale její počty téměř nerostly. Nové formace nebyly sestaveny, tedy připraveny k přijetí mobilizovaných: Většina brigád a divizí prostě existovala v oslabeném složení kvůli nedostatku personálu. Právě v této podobě šly do války. Teoreticky mohou být doplňovány mobilizovanými, ale jak již bylo zmíněno výše, nejsou schopny přijmout desítky a stovky tisíc nových vojáků. Takže pro většinu nově povolaných vojáků prostě zatím neexistuje žádná organizační struktura:
- Hlavním problémem je nedostatek důstojníků se zkušenostmi s moderním válčením. Ty, kteří budou povoláni z mobilizační zálohy, je potřeba přeškolit a nebudou moci ihned začít s výcvikem mobilizovaných vojáků. Zkušení důstojníci jsou na frontě a je nepravděpodobné, že by byli masivně stahováni pro výcvik rekrutů a předávání bojových zkušeností.
- Mohou nastat problémy se zbraněmi. Během sedmi měsíců války ztratila ruská armáda tisíce kusů techniky (dokonce i zastaralé odstraněné z týlových základen, aby nahradily vysloužilé moderní). Není jasné, zda základny disponují množstvím provozuschopného vybavení potřebného k vybavení desítek formací se stovkami tisíc vojáků.
- Ruské velení neprokázalo, že dokáže efektivně řídit relativně malou skupinu operující na Ukrajině. S nárůstem počtů budou problémy s řízením jen narůstat.
- Totéž (a dokonce ve větší míře) se týká i zásobování: Velení nebylo nikdy schopno zásobovat relativně malou skupinu (zejména tam, kde nelze použít železnici, protože armáda pociťuje nedostatek nákladních aut a speciální techniky). V podmínkách, kdy Ozbrojené síly Ukrajiny dostaly příležitost zasáhnout infrastrukturu a sklady desítky kilometrů od fronty, není jasné, jak budou zásobovat početnější uskupení. Ke změně zásobovací situace může být nutné mobilizovat nejen vojáky a důstojníky, ale také vozidla.
Zdroj v ruštině: ZDE
Diskuse