Záhadné květiny

27. 9. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 10 minut
 

Ilustrativní vyobrazení záhadných květin nalezneme v 618 let staré knize, jejímž objevitelem se v roce 1912 stal známý sběratel a antikvář Wilfrid Voynich. Z jejich původních 272 stran se jich dochovalo pouze 240. Všechny jsou napsány neznámým písmem a v neznámém jazyce, s nímž si dodnes nikdo neporadil, takže se o tomto nálezu hovoří jako o Nejzáhadnější knize světa. A právě její botanická část oslovila výraznou malířku mladé generace Kláru Sedlo, která vytvořila jednotlivé malby těchto prapodivných rostlin a celou tuto sérii nazvala: Voynichův skleník.

Paní Sedlo, v jednom ze svých rozhovorů jste zmínila, že vás Voynichův rukopis fascinuje velmi dlouho, a tak mi to nedá, abych se vás nezeptala, zda nepřemýšlíte i nad realizací maleb z jeho dalších částí?

 


Rozhodně ano. Jakmile zpracuji botanickou část (momentálně jsem zhruba v polovině), ráda bych se věnovala i ostatním ilustracím, zejména „koupajícím se ženám“, což jsou ženské figury v podivuhodných nádobách s jakousi zelenou tekutinou. Ilustrace těchto podivných lázní najdeme na mnoha stránkách Voynichova rukopisu.

Ano. O těchto lázních se často polemizuje, zda jsou to léčebné nebo rituální koupele, ale vzhledem k těm ostatním částem knihy by mohlo jít o obojí. Co myslíte?

Já se přikláním k tomu, že se jedná o léčebné koupele. Celá kniha mi přijde spíše jako lékařský herbář.

Jste velkou milovnicí všech absurdních věcí, které se vymykají normálu, tajemna a magických rituálů, což se promítá do vaší tvorby. Na jakém tajuplném námětu pracujete v současné době?

Momentálně jsem začala pomalu pracovat na dalším velkém projektu, a to jsou velkoformátové malby inspirované tarotovými kartami. Bude se jednat zejména o figurální obrazy, vždy ve stejném formátu 160×100 cm. Prvním cílem je zpracovat Velkou arkánu, tj. 22 nejvýznamnějších karet.

A inspiraci čerpáte z Wirthova, Crowleyho, Lasenicova nebo Loudova tarotu?

Ačkoli většina umělců kolem mě, která se zajímá o tarot, sáhla jako první po balíčku od Crowleyho, mě osobně více oslovily karty Rider Waite. Takže prvotní inspirace pramení odtamtud, a dále pracuji s následujícími taroty: Etteillův tarot, Marseillský tarot, starý italský tarot.

Na několika vašich obrazech, z nichž vybírám Have a Seat, Návštěva kohosi vyhlíží, Příchod návštěvy se vyskytuje pejsek vaší kamarádky Bugsy, díky němuž jste do obrazů zakomponovala i svůj smysl pro humor, což se vám podařilo skvěle. Jak na ně reagovala vaše kamarádka?

Moje kamarádka byla nadšená, několik obrazů z této série jí visí doma. Má podobný smysl pro humor jako já. Bugsynu hlídám u sebe doma celkem často, jsem taková psí chůva. :) Bugsy se mnou občas ráda zajde i na vernisáže, mezi mými fanoušky je to slavný pes. Vernisážovou pozornost si užívá, protože drbání není nikdy dost.
Co se týče humoru, snažím se tento aspekt promítat nejenom do obrazů s Bugsy, ale i do ostatních sérií.

Mezi návštěvníky vašich výstav se velké pozornosti těší i série vašich obrazů, z nichž namátkou vybírám Hory a jezera, Kamarádi, Monstra, Exteriér vnitřku. Už tušíte, jak se budou jmenovat vaše další série?

Ano, nyní se mi uceluje série Bizarní dovolená. Jsou to obrazy s výjevy, které atmosférou připomínají letní pobyt v přímořském letovisku, avšak s poněkud podivnými a nestandardními rostlinami, zvířaty či postavami. Zkrátka takový dovolenkový pobyt v mojí imaginaci. Další sérií bude například výše zmíněný Tarot.

Ale nejste jen malířkou, jste též autorkou a současně i ilustrátorkou svých krátkých povídek. Co vás přimělo vzít do ruky tužku a začít psát?

Všechny moje obrazy jsou příběhové. Někdy se moje příběhy táhnou i přes více pláten, opakovaně se vracím ke stejným postavám, rozvíjím jejich charaktery pomocí dalších a dalších obrazů. Od toho už je jenom krůček k povídce jako takové. A přesně to se stalo, v jednu chvíli mi prostě došlo, že některé příběhy chci zaznamenat i v psané formě.

Kromě toho jste i velkou milovnicí Jizerských hor. Je to dáno tou jejich magickou přírodou, která je plná tajuplných míst?

Určitě i tím. V Jizerských horách jsem strávila značnou část svého dětství, takže si myslím, že jejich příroda formovala moji představivost. Můj vztah k Jizerským horám je tedy částečně založený na tom, jaké jsou a z části na sentimentu a vzpomínkách z dětství.

Těžištěm vaší tvorby je hlavně olejová a akrylová malba. Zkoušela jste i jiné techniky než jen tyto?

Ano, zkoušela jsem například litografii. Je to fascinující proces, vytvořila jsem takto několik tisků a určitě se chystám na další.

Já jen dodám, že touto technikou jste například vytvořila litografie Setkání v lese a Dinosauří pláň. A právě tato Dinosauří pláň mi trochu evokuje Maye a Inky, nemýlím se?

Dinosauří pláň má obecně evokovat dovolenou a výlety do neznámé džungle. Ono zvíře je jakýmsi mýtickým zjevením, které je schované uprostřed neprobádané přírody. Takže v obrazu lze určitě spatřit i prvky mayské či incké kultury.

Mezi hlavní postavy vašich obrazů často patří silné emancipované ženy. Proč právě ony?

Protože mi přijde, že v umění obecně chybí. Dnes už možná tolik ne, ale když jsem byla malá, vnímala jsem tento aspekt hodně silně. V pohádkách a knížkách bylo těžké na takovou osobnost narazit, a když už tak to byla obvykle záporná postava (čarodějnice, zlá královna atd.). Ty kladné ženské figury většinou moc emancipovaně nepůsobily, většinou jen seděly v koutě, nebo se jejich příběh točil jen kolem toho, koho si vezmou. Čestnou výjimkou budiž princezna Fantaghiro, která si sice také vezme svého prince, ale kromě toho řeší spoustu zajímavých dobrodružtví.
V umění tomu není jinak, po staletí byla žena vnímána jen skrze svojí krásu nebo příslušnost k manželovi, rodině, proto mi přijde zajímavé a důležité zobrazovat ženu skrze její osobnost, zkrátka jako člověka. Proto jsou na mých obrazech ženská těla často v pozicích, které nejsou primárně „krásné“ nebo lichotivé.

To máte pravdu, že ve společnosti je stále zakořeněn tento dalo by se říci primitivní náhled, že žena je jenom vhodným nástrojem k plození dětí, k tomu aby stála u plotny a opečovávala muže...což už je poněkud v 21. století ne smyslu plné počínání...

Vašimi oblíbenými malíři jsou Goya, Velázquez a Giorgio de Chirico, který je znám jako představitel metafyzické malby. Jak hodně vás jejich tvorba ovlivnila ve vaší malbě?

Nejvíc ze všeho mne ovlivnil právě Giorgio de Chirico. Jeho díla mě fascinovala už od útlého dětství, kdy jsem prohlížela jeho díla v publikacích o umění, které jsme měli doma. Goya a Velázquez mě ovlivnili až později, ve chvíli kdy jsem si začala rozvíjet vlastní styl tvorby. Stejně si ale myslím, že je u mne pořád nejvíce patrný vliv de Chiricovy metafyzické malby.

Když jsme u té metafyziky, tak se vás zeptám, zda jste měla možnost setkat se s knihou: Vaši duchovní společníci, jejíž autorkou je známá americká spisovatelka a specialistka na metafyziku Sonia Choquette?

Ještě ne, ale zní to zajímavě.

Jste také známa jako velká rebelka proti konzumu a povrchnosti, o čemž vypovídá vaše kniha Haďábel, jejíž jste autorkou i ilustrátorkou. Tato kniha je silně spjata s vaší sérií O povrchnosti, takže se dá říci, že je to kniha-rádce. Vzejde z vaší dílny opět nějaký kniho-rádce?

Haďábla bych nevnímala úplně jako kniho-rádce, nepopisuje totiž jednu univerzální cestu. Vypráví sice o tom, jak se hlavní postava dostane sama k sobě, do svého nitra, ale myslím, že to je cesta, kterou si každý musí projít a prošlapat sám. Nicméně máte pravdu, že Haďábel je kniha, která právě k takové výpravě nabádá. Ještě doplním, že v případě Haďábla se jednalo o bibliofilii, knihy byly vázány ručně a každý kus je jednotlivě ilustrován. Stejně tak je každá obálka vždy originální akrylová malba.

Ve svých obrazech balancujete na pomezí symbolismu, realismu, novodobého surrealismu s prvky lowbrow či pop-artu. Inspirovala vás někdy ve vaší tvorbě i díla Andyho Warhola?

Díla Andyho Warhola samozřejmě znám, ale i když si ho cením jako výrazné figury pop-artu, tak inspirace jeho díly je pouze okrajová.

Také jste spolupracovala na dobrovolnickém projektu 72 hodin. Můžete ho našim čtenářům ve zkratce přiblížit?

Projekt organizuje Česká rada dětí a mládeže. Cílem projektu je motivovat a podpořit především mladé lidi k dobrovolnické činnosti, ale zapojit se může každý, stačí registrovat svůj vlastní projekt nebo se připojit k již existujícímu. Během konkrétních tří dnů v listopadu tak proběhnou po celé ČR aktivity, které pomohou lidem, přírodě či našemu okolí. Pro tento ročník projektu jsem vytvořila oficiální trička, plakát a podobně. Podpořit 72 hodin můžete právě i koupí trička na webu http://eshop.72hodin.cz/.

Vydržela byste bez malování?

Ne, to je něco, co bych nezvládla. Malbu vnímám jako životní potřebu.

Děkuji za rozhovor.





















0
Vytisknout
3326

Diskuse

Obsah vydání | 30. 9. 2022