Normální klima je mrtvé. Nyní žijeme v klimatické nouzi

14. 7. 2022

Věděli, že jejich produkty otravují naše ovzduší, ale oni vydělávali stovky miliard dolarů. Nic pro ně nebylo důležitější než peníze.

Oni a jejich podplacení politici začali věřit svým vlastním lžím, nebo alespoň někteří z nich, a mysleli si, že se to stejně nestane, i kdyby to byla pravda.

Ale pak se to stalo. Klimatická nouze, které jsme se obávali, přišla. Je tady a teď.

"Šestinásobný nárůst historických velkých vln veder na severní polokouli způsobený oteplováním a změnou atmosférických cirkulací" - tak zní název nové šokující studie, která byla před několika měsíci zveřejněna v časopise The American Meteorological Society's Journal of Climate.

Při zkoumání statistických informací o velkých vlnách veder - zejména těch, které zasáhly více kontinentů současně – výzkumníci zjistili:

    "Současné vlny veder jsou v nyní sedmkrát pravděpodobnější než před 40 lety. Jsou také teplejší a zasahují větší území."

V 80. letech 20. století bylo na severní polokouli během letních měsíců od května do září v průměru zaznamenáno přibližně 73 vln veder. Do roku 2010 tento počet vzrostl na 152 letních vln veder.

A tyto vlny veder jsou také téměř o 20 % teplejší než v roce, kdy Reagan získal prezidentský úřad (a po celých 8 let jeho působení v úřadu financovaného producenty fosilních paliv popíral změnu klimatu).

Jeden z nejpřekvapivějších poznatků o tom, co se děje, vyšel najevo až v posledních zhruba deseti letech: že polární tryskové proudění se chová podivně, a tím způsobuje, že je extrémní počasí silnější.

Během mnoha rozhovorů s předními světovými klimatology jsem se dozvěděl, že polární tryskové proudění - rychle se pohybující řeka vzduchu ve velkých výškách (přes 30 000 stop), která cirkuluje kolem severního pólu - se zpomalilo, zesláblo a začíná směřovat na jih nad oblastmi v Severní Americe až do Texasu.

To bylo ve skutečnosti příčinou silného zimního počasí, které předloni v únoru vyřadilo z provozu privatizovanou elektrickou síť v Texasu - a bylo také příčinou mrazivých bouří, které zasáhly Středozápad a Severovýchod, a třídenního počasí se 47 stupni Celsia, které jsme zažili loni v létě na severozápadě Pacifiku.

Historicky se polární tryskové proudění udržovalo na místě - většinou v severní části severní polokoule - díky teplotnímu rozdílu mezi arktickými a středními zeměpisnými šířkami, kde žije většina Američanů (mimo severní Aljašku).

Studený arktický vzduch určoval nejsevernější okraj polárního proudu, zatímco teplejší vzduch středních šířek určoval jeho nejjižnější okraj. Přestože po většinu mého života ovlivňoval počasí v Severní Americe, jen zřídkakdy se ponořil pod Mason-Dixonovu linii (jih Pennsylvánie), a když se tak stalo, zpravidla přinesl teplé/studené nebo vlhké/suché počasí jen na jeden či dva dny.

Arktida se však otepluje nejméně třikrát rychleji než střední zeměpisné šířky, kde většina z nás žije, což znamená, že se zmenšuje rozdíl teplot mezi arktickým vzduchem na sever od tryskového proudění a naším vzduchem na jih od něj.

Severní pól/Arktida, kdysi pevná ledová čepice, je nyní každé léto otevřeným mořem.

S tím, jak se snižuje rozdíl teplot, klesá i síla a rychlost tryskového proudění. Nyní místo toho, aby působilo na severní polokouli, často směřuje až na jih do Mexika a pak po několik dní zůstává na místě.

Z jednodenního ochlazení nebo vlny veder se stává několikadenní vlna, která je dostatečně dlouhá na to, aby způsobila miliardové škody na obytné a energetické infrastruktuře státu.

Z několikahodinové bouřky se stane několikadenní liják, který způsobí rozsáhlé záplavy.

Změny v tryskovém proudění spolu s oteplováním oceánů (jejichž teplota rovněž ovlivňuje počasí) způsobily také změnu kdysi běžných povětrnostních podmínek.

Oblasti, které byly suché pouze v létě, nyní zažívají sucho po celý rok; části země, kde byly záplavy občasné, ale vzácné, nyní pravidelně zažívají mohutné, několikadenní bouře, které strhávají domy a zaplavují celé regiony.

To je náš nový normál, který nás stojí životy a miliardy dolarů ročně, a to vše kvůli zachování zisků průmyslu fosilních paliv, který už v 60. letech věděl, že jeho produkty ničí klima.

Ale nemyslete si, že jen proto, že jde o nový normál, bude tento "normál" trvat dlouho. Naposledy, kdy naše planeta zaznamenala hladinu CO2 na současné úrovni 420 částic na milion, byla hladina moří o 60 metrů vyšší a v Antarktidě rostly stromy.

Jinými slovy, jsme na cestě, nikoliv v cíli. Planeta všechen ten CO2 dožene, a mezitím se naše počasí bude stále zhoršovat, dokud nepřijdeme na způsob, jak snížit hladinu CO2 zpět na hodnotu z padesátých let minulého století, tedy něco málo přes 300 ppm.

Právě nyní vypouštíme do atmosféry více CO2 než kdykoli v historii lidstva, a to navzdory snahám vyspělých zemí světa o snížení uhlíkové stopy.

 

Celý článek v angličtině ZDE