Proč by se ruská armáda měla velmi obávat

15. 7. 2022

Ve svém posledním příspěvku jsem se ptal, zda Ukrajina může vyhrát válku s Ruskem, na což jsem odpověděl, že ano, i když to ještě nebylo jasné. V tomto díle chci rozvést jeden z důvodů, proč jsem k tomuto závěru dospěl.

Napsal jsem, že ukrajinské síly nebudou dodržovat stejnou taktiku jako ruské a místo toho se budou snažit využít přesnost dalekonosného dělostřelectva dodaného západními zeměmi. Soustředili by se "na zásobovací linie, základny a velitelská centra, praktikovali oportunistický postup, používali partyzánskou taktiku proti okupačním silám ve městech, takže by ruské jednotky nebyly jisté, odkud přijde další útok". Všechny tyto věci se během minulého týdne staly.

Pokračoval jsem domněnkou, že by to pro ruské vrchní velení mohlo začít představovat nepříjemnou volbu. Muselo by zvážit svou dlouhodobou pozici a jak udržet své síly, aby se vypořádalo s budoucími hrozbami, kromě Ukrajiny. Rusko by si nemohlo "dovolit centimetr po centimetru ústup k hranici, přičemž by trpělo ztrátami". To je bod, který chci dále prozkoumat.

Dne 7. července ruské ministerstvo obrany oznámilo, že po nedávném úsilí v provincii Luhansk na východě jeho síly potřebují přestávku, aby "doplnily své bojové schopnosti", než přejdou do další fáze války. Vladimir Putin využil příležitosti, aby vyzařoval optimismus a trval na tom, že nejsou žádné důvody k obavám. "Obecně řečeno," řekl 7. července na setkání s parlamentními vůdci, "ještě jsme ani pořádně nezačali." Vrátil se ke svým známým tématům, že to byla západní podpora pro Ukrajinu, která prodloužila válku, a že ekonomický tlak na podporovatele Ukrajiny převede Rusko přes tento konflikt. "Slyšíme, že nás chtějí porazit na bitevním poli," řekl Putin. "Ať to zkusí." Jeho dvořané mluví o naplnění původních cílů speciální vojenské operace. Putinův starý soudruh Nikolaj Patrušev, šéf ruské bezpečnostní rady, stále tvrdí, že cílem je "demilitarizace" celé Ukrajiny.

Dmitrij Peskov, mluvčí Kremlu, vysvětlil, že jeho šéf prostě všem připomínal, že "potenciál Ruska je v tomto ohledu tak velký, že jen jeho malá část je nyní zapojena do speciální vojenské operace... A proto všechna tato prohlášení Západu [v tom smyslu, že ruské ozbrojené síly čelí nedostatku mužů a techniky] jsou doslova absurdní. Jsou absurdní a ukrajinskému lidu jen přidávají smutek."

Tento boosterismus může být navržen tak, aby odradil země NATO od ještě větší angažovanosti a také aby uklidnil domácí publikum, i když pro ty náročnější budou taková ujištění hluboce znepokojující. Proč ozbrojené síly využívají jen malou část svých schopností, když potřebují mít válku co nejdříve za sebou? Na co čekají? Proč nasazují staré tanky a staré vojáky? Britské ministerstvo obrany poznamenalo, že zatímco v únoru 2022 byly "útočné jednotky prvního stupně vybaveny bojovými vozidly pěchoty BMP-2… s pancířem o tloušťce až 33 mm a namontovaným výkonným 30 mm automatickým kanónem a odpalovacím zařízením protitankových střel", mnohé z posil, které nyní přicházejí do služby, "jsou ad hoc seskupeními, dislokovanými se zastaralým nebo nevhodným vybavením".

Tvrzení, že ruské síly se sotva rozjely, jsou děsivou zprávou pro Putinovy ​​generály, kteří byli svědky ztráty třetiny svých bojových schopností a možná i více. Potřebovali více než dva měsíce, aby dobyli poslední kapsu v Luhanské oblasti, zatímco polovinu Doněcku je ještě třeba dobýt, aby splnili Putinovy ​​minimální cíle.

Na rozdíl od Putinových tvrzení se ruské ozbrojené síly mohou místo toho přibližovat ke krizovému bodu, nejen proto, že čelí stále náročnějšímu boji na Ukrajině, ale také proto, že riskují dlouhodobou degradaci svých schopností.

Existují tři aspekty současné situace, které budou ruské vrchní velení znepokojovat:

Za prvé, nedostatek personálu. Putin stále nenařídil všeobecnou mobilizaci, pravděpodobně kvůli obavám z její neoblíbenosti, ekonomického dopadu a omezené kapacity pro výcvik těch, kteří nemají předchozí bojové zkušenosti. Místo toho se ruská armáda zoufale snažila, aby přivedla rekruty, kdekoli je najde. Snaží se nalákat veterány, brance a chudé mladé lidi do služby sliby dobrého platu. Existují obrázky relativně starších mužů v uniformách připravujících se na bitvu a zprávy o vězních s vojenskou službou, kteří jsou propuštěni do boje. Ale příběhy, které přicházejí z Ukrajiny, jsou dostatečně ponuré, aby odradily nové rekruty, a jen pravděpodobně málokdo z těch, kteří vyvázli ze svých smluv, bude chtít podepsat další. Pravidelně se objevují zprávy o jednotkách, které odmítají nasazení, i když je obtížné je potvrdit.

Za druhé, nedostatečné vybavení. Open-source zpravodajství uvádí kumulativní ztráty vybavení (zničeného, ​​poškozeného, ​​opuštěného nebo zajatého) ve výši 4 658 položek, včetně více než 850 tanků. Nedostatek součástek, včetně mikročipů, způsobuje potíže u velké části ruské obranné výroby. Nyní se předpokládá, že Moskva čelí problémům při opravě poškozeného zařízení, přípravě uskladněného zařízení k uvedení do provozu a výrobě nového zařízení. Zatímco do výzbroje přicházejí starší zbraně, zdá se, že chybí přesné naváděné systémy, a proto jsou zásahy raket nepřesné. Existují zprávy, že rakety S-300 země-vzduch jsou používány v roli země-země, pro kterou nemají přesnost. Jsou také drahé. Dokonce i u dělostřeleckých granátů, kterých mají Rusové obrovské zásoby a které byly dosud nezbytné ve všech jejich operacích, míra používání znamenala, že se tyto zásoby rychleji vyčerpávají, než je lze nahradit. Tento problém nyní prohlubují ukrajinské údery proti ruským muničním skladům.

Zatřetí, naproti tomu přesnost ukrajinských systémů začíná být výmluvná, zejména při útocích na tyto muniční sklady. Nyní, když mají Ukrajinci k dispozici systémy dlouhého dosahu, jako je americký HIMARS, lze provádět přesné útoky na vzdálenost větší než 60 km. Údery probíhají podle promyšlené strategie, což Rusku extrémně ztěžuje zvládnutí dalšího postupu. Jedna zpráva ze dne 9. července se týkala čtyř úderů v oblastech Luhansk, Doněck, Cherson a Čornobajivka (posledním cílem bylo letiště). Způsobují vážné problémy ruské logistice, která je už tak pomalá a neefektivní.

Dodavatelské řetězce jsou zvladatelné, pokud mohou ruské síly bojovat v blízkosti železničních uzlů, ale stávají se stále problematičtějšími, protože se uzly přesouvají blíže k hranici, kde se pak musí materiál ručně nakládat na nákladní vozy pro cesty na frontu, které mohou být nebezpečné. Igor Girkin, upřímný ruský nacionalistický kritik řízení války Kremlem, si stěžoval, že neschopnost zamaskovat, chránit nebo přijmout "základní bezpečnostní opatření" představuje "mimořádnou nedbalost" velitelů.

Jiný vojenský blogger bědoval nad "nevycvičenými blbci", kteří vedou ruskou armádu, a představil jejich katastrofální strategii: "Navzdory absenci jakéhokoli vojenského tajemství ohledně dodávek moderního dalekonosného dělostřelectva a MLRS na Ukrajinu pokračují v soustřeďování dělostřelecké munice... v dosahu nepřátelských raket a dělostřelectva. Ztrácí jedno po druhém všechna skladiště. V důsledku toho ztratí schopnost správně postupovat alespoň tak, jak postupovali dříve. Vytvoří z ničeho nic divoký "hlad po granátech" v podmínkách, kdy nepřítel přijal a vycvičil nové dělostřelectvo a MLRS."

Méně dramatické, protože nevedou k velkým požárům a výbuchům, byly útoky na ruská velitelská stanoviště. Ukrajina tvrdila, že dvě byla zasažena 8. července v Chersonu, v regionu, který se nyní pravděpodobně stane hlavním středem pozornosti. Pokud by byla zasažena i protivzdušná obrana, umožnilo by to ukrajinským letadlům provádět více bojových letů na okupovaném území.

Dopad těchto útoků na jádro ruské kapacity se projeví, až se Ukrajina pokusí získat zpět Cherson, provincii životně důležitou pro její ekonomický blahobyt. Ta byla dlouho identifikována jako slibná oblast pro protiofenzívu, i když to není nejjednodušší terén. Ukrajinské úřady nabádají obyvatele okupovaných oblastí, aby opustili region a ty, kteří se nemohou "připravit na nepřátelství, vyhledali úkryt, vodu a jídlo".

Přestože jsem se zde soustředil na ruské nedostatky, nezlehčoval bych ztráty, které Ukrajina utrpěla, ani závislost jejích sil na západních zemích, pokud jde o pokračující dodávky vybavení a munice. Ani bych neignoroval obavy, že jich stále není dost. Jejich výkon v nadcházejících bitvách bude bedlivě sledován, aby se prokázalo, že mohou převzít iniciativu v další fázi války, která vyžaduje, aby se ruští velitelé soustředili na obrannou bitvu v Chersonu namísto dalších ofenzív v Doněcku. Pokud Ukrajinci v tomto úsilí nedosáhnou cíle, bude debatě na Západě i nadále dominovat otázka, jak se vyrovnat s dlouhou opotřebovací válkou s malým pohybem.

Pravidelné předpovědi patové situace odrážejí pochybnosti, a to i mezi těmi, kteří souhlasí s tím, že relativní vojenská pozice Ukrajiny se zlepšuje, že bude schopna v brzké době zatlačit Rusy zpět k hranici. Existuje také rozšířený předpoklad, že Putin je příliš tvrdohlavý a odhodlaný vůbec připustit, že válka je prohraná, a že tak mocný stát jako Rusko má vždy v záloze něco, s čím může zvrátit jakoukoli bitvu. Tyto předpoklady nelze snadno vyvrátit. To je důvod, proč lze závěr tohoto příspěvku zpochybnit.

Nejjednodušší vysvětlení ruské pauzy je takové, že by se dalo očekávat, že po velké operaci, jako je tažení v Luhansku, umožní silám zotavit se a regenerovat. To je v souladu s tím, že ruské síly pokračují v ostřelování ukrajinských pozic, pravděpodobně s cílem odradit je od příliš mnoha iniciativ, než budou ruští velitelé připraveni k dalšímu postupu. Ale lepší využití by bylo, kdyby ruský vojenský establishment provedl inventuru.

Ukrajinské ozbrojené síly mají jediný úkol, bránit svou vlast, k čemuž jsou plně mobilizovány a vysoce motivovány. Naproti tomu ruské ozbrojené síly mají mnoho úkolů. Sdílejí hranice s řadou zemí NATO, které jsou nyní považovány za nenapravitelně nepřátelské a jejich počet narůstá, protože se k alianci připojují Švédsko a Finsko. Mají jednotky zapojené do takzvaných "zmrazených" konfliktů v Moldavsku a Gruzii, udržují mír mezi Arménií a Ázerbájdžánem a stále podporují Asadův režim v Sýrii. Skupina Wagner, soukromý vojenský dodavatel, sehrála mimořádnou roli v bojích na Ukrajině poté, co byla na mnoha místech, zejména nedávno v severní Africe, použita jako nástroj ruské strategie.

V nedávných válkách až do této sloužily ozbrojené síly Putinovi dobře. Revitalizace a modernizace armády byla rysem jeho vedení a výrazně se objevuje v symbolice ruského státu. Tyto války poskytly výkladní skříň ruskému zbrojnímu průmyslu, jehož zákazníci se nyní mohou trochu obávat, že ne všechny systémy fungují tak, jak bylo inzerováno. Tato válka byla doposud mnohem obtížnější. Armáda utrpěla těžké ztráty z rukou údajně podřadného státu. Ruská schopnost rekonstituce, alespoň krátkodobě, je omezená. I v nejlepším případě z pohledu armády bude muset poskytnout vojáky pro okupační armádu, která může očekávat, že bude pronásledována a míří do neurčité budoucnosti.

Pokud velitelé stále najdou způsoby, jak postupovat a udržet Ukrajinu v defenzívě, budou pokračovat. Pokud by ale nadešel čas, kdy se pozice obrátily a ústupy se stanou rutinou, pak se vrchní velení bude muset ptát, jaké ztráty jsou ještě přijatelné pro udržení své cti a cti Putina a jak velká část budoucnosti by měla být vsazena do hry na Donbasu. Samozřejmě, ať se v této válce stane cokoli, Rusko bude mít stále velkou vojenskou moc a zůstane jadernou mocností, ale v nejhorším případě se armáda bude skládat převážně z vyčerpaných a demoralizovaných jednotek se starým vybavením, které nejsou schopny vícekrát nahradit několik dalších let.

Ruská armáda ukázala, že je připravena stáhnout se z obklíčených pozic – nejvážněji, když se vzdala Kyjeva a naposledy, když opustila Hadí ostrov. Daleko významnějším krokem by bylo vzdát se celé Ukrajiny a nepochybně se tomu budeme bránit tak dlouho, jak jen to bude možné. Rusko může dokonce doufat, že stažení bude možné zvládnout s určitou důstojností v rámci vyjednaného urovnání.

Smyslem mého důrazu na hrozbu, kterou válka představuje pro instituci ruské armády, je to, že nově definuje výzvu, před kterou Ukrajina stojí. Není nutné uvažovat o zatlačení ruských sil přímo zpět k jejich vlastní hranici, i když určité zatlačení bude zapotřebí, ale soustředit se na pokračování v podkopávání schopností a reputace ruské armády a následně její role v ruském státě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE