Aby města v budoucnu snížila počet úmrtí způsobených teplem, musí již nyní zavádět ekologické inovace

14. 7. 2022

čas čtení 5 minut

Koncem června 2021 zasáhla Britskou Kolumbii a severozápadní část Tichého oceánu USA nejsilnější vlna veder v historii Severní Ameriky. V mnoha oblastech se teploty vyšplhaly nad 40 °C, což bylo o 15 °C více, než je běžný průměr. Přestože i na jiných místech Severní Ameriky pravidelně dosahují těchto maxim, právě extrémní kontrast s "normálem" odhaluje akutní zranitelnost infrastruktury, ekonomiky, životního prostředí a společnosti, píše Alex Simon.

Vlny veder se tiše převalují s málo viditelnými důkazy, avšak zanechávají za sebou větší úmrtnost než povodně, požáry nebo hurikány. Do poloviny července si tato vlna vyžádala 1 400 obětí. Pohotovosti na severozápadě Tichého oceánu byly zahlceny 100krát větším počtem návštěv než obvykle. Město Lytton ve státě British Columbia, kde se teploty vyšplhaly na 49,6 °C, bylo z velké části zničeno lesním požárem, který jej spálil během 30 minut.

Výzkum varuje, že pokud se udrží současná úroveň skleníkových plynů, jsou "rekordní" vlny veder až sedmkrát pravděpodobnější než v posledních několika desetiletích. Jako analytik městské klimatické politiky jsem přesvědčen, že extrémní vedra v Severní Americe v roce 2021 by měla přimět vlády, aby rozšířily inovace předních měst a zemí s cílem podpořit odolná, obnovitelná města.

V reakci na loňskou vlnu veder začala Britská Kolumbie zavádět akční plán proti vedrům, který zahrnuje systém varování prostřednictvím chytrých telefonů a médií, koordinaci na místě včetně chladicích center, vzdělávací kampaň a oslovování zranitelných skupin obyvatelstva.

Účinné akční plány proti horku snižují počet úmrtí. To se ukázalo v Itálii, kde integrovaná intervence u sociálně izolovaných seniorů snížila riziko úmrtí v důsledku horka od konce 90. let do roku 2016 trojnásobně.

Podobná preventivní a dlouhodobá rizika zmírňující opatření doporučila také koronerská služba v Britské Kolumbii.

V dlouhodobém horizontu je prevence kriticky důležitá kvůli stále intenzivnějšímu horku a rostoucím slabinám, včetně ubývajících stromových porostů ve městech, a rozrůstajícímu se fondu budov se zastaralými výkonnostními normami.

Převážná většina městské struktury ztrácí koruny stromů, které jsou vytlačovány asfaltem, betonem a velkými plochami budov. Úmrtí způsobená vlnami veder se soustřeďují do čtvrtí s nižším zastoupením městských stromů.

Stromy poskytují stín a snižují teplotu až o 11 až 25 °C. Umožňují pronikání deště do půdy a zadržují vodu. Se stoupající teplotou pohlcuje kapalná voda v listech a půdě teplo a mění se v páru. Tato transpirace a odpařování výrazně ochlazuje okolní oblasti. Jeden velký strom dokáže denně transpirovat 380 litrů vody.

Zatímco nejintenzivnější městské tepelné ostrovy bývají v zónách s vysokou hustotou zalidnění, ve městech jako Seattle byl zjištěn největší kumulativní úbytek městských stromových porostů ve čtvrtích s rodinnými domy. V Britské Kolumbii připadá třetina úmrtí v důsledku veder na rodinné domy.

Povědomí o rozmanitých přínosech je rozhodující pro upevnění podpory ochrany stromů. Stromy snižují zranitelnost vůči extrémním vedrům, riziku povodní a nákladům na hospodaření s dešťovou vodou. Filtrují prachové částice v ovzduší, zachycují uhlík a snižují energetickou náročnost budov.

Mnoho měst, jako například Vancouver a Baltimore, zesílilo výsadbu parků a ulic. Soukromé pozemky však představují větší výzvu. Účinná regulace a inovativní pobídky musí posílit informovanost.

Ačkoli koruny stromů trpí v důsledku prořezávání, největší rány dnes dostávají při stavbách, kdy se srovnávají se zemí. Náklady a přínosy je třeba efektivně propočítat. Politika "nulových čistých ztrát", která umožňuje nahradit velký padesátiletý strom jednou nebo dvěma sazenicemi, je hrubou ztrátou.

Aby se maximalizovaly přínosy a zvládla rizika, měly by provincie a státy spolupracovat s městy na legislativní úpravě ochrany a obnovy stromových pater.

Reflexivní reakcí na ochlazování domácností jsou klimatizace. Prudký nárůst poptávky po elektřině z klimatizace během extrémních veder však zatěžuje rozvodné sítě, což zvyšuje riziko výpadku proudu s ještě ničivějšími následky. Toto riziko se zvyšuje s tím, jak roste poptávka po elektrifikaci dopravy a průmyslu v rámci boje proti změně klimatu.

Před všeobecným rozšířením klimatizace mělo mnoho domů v horkých městech venkovní okenice nebo žaluzie, kryté verandy a také půdorysy podlah a oken umožňující křížové větrání. Hlavní ulice měly markýzy a stromy. Ve 20. letech 20. století měl Phoenix - nejteplejší město USA - na 50 % rozlohy stromy. Dnes je to již jen devět procent. Tato řešení stála méně než klimatizace a nové zdroje energie.

Modernizace domů v souladu s klimatickými podmínkami může eliminovat riziko horka. Stavební normy - v současnosti založené na historických podmínkách - musí být aktualizovány pro stávající i nové domy na základě klimatu očekávaného v příštím století.

Strategické investice do modernizace domů a městských stromořadí mohou přinést velkou návratnost pro státní správu a domácnosti, snížit počet úmrtí v důsledku vln horka a podpořit odolná a obnovitelná města.

 

Celý článek v angličtině ZDE

 

2
Vytisknout
3696

Diskuse

Obsah vydání | 19. 7. 2022