O panu Jiřím. Je to alkoholik...

15. 7. 2022 / Pavel Veleman

 

Minulý týden měl můj článek o naprosto "neznámé paní Marcele" v BL'veliký ohlas". Zdá se, že umělé životy celebrit, které nám komerční byznys stále předkládá jak drogy zapomnění pro chudé, pomalu vyčerpává svůj potenciál náhradních životů.

Pravdivé popisy běžných občanů bez neustálého malování jakési "komunistické pozitivity" české žurnalistiky, jsou v této chvíli nutné a jsou součástí sociální práce směrem k veřejnosti. Takže třeba dnes vytahuji ze svého "vaku" pana Jiřího. Skoro každý druhý den mi volá, nejméně deset minut potřebuje uklidnit, každý měsíc bojuje, aby zaplatil vše, co má platit. Každý měsíc odvracime sociální smrt jménem Provident….Každý měsíc urgujeme příspěvky na bydlení…Každý měsíc bojujeme!

Dlouholetý invalidní důchodce, když žil s družkou, byly dva příjmy. Oba dva měli dlouholeté psychické problémy kombinované se závislostí na alkoholu, strašná "divočina ve vztahu", ale přátelé a přítelkyně, ona za těmi všemi děsivými patologiemi - byla tak obrovská láska, kterou můžeme všichni ostatní jen závidět.

Bůh si vždy vybírá tyto "morálně neobhajitelné jedince", aby Vám je nakonec rozmázl o hubu. Čumte, vašnostové, takovou opravdovou lásku ve svých sterilních bytech, domech a životech nikdy neprožijete, i kdyby jste měli desítky milenců a milenek. Pan Jiří opravdu pani Blance neuvěřitelně sloužil, přebaloval ji, krmil, vynášel po ní výkaly, zvratky, celé noci ji předčítal vtipy. A Vám  spadne čelist…Kdo z nás je toho schopen? A kdo můžeme soudit?

Paní Blanka zemřela před několika lety na cirhózu jater (v nemocnici byla opravdu jen poslední dva dny na kyslíku) a hned nastal obrovský problém s přepsáním městského bytu (pan Jiří byl jen druh) - již splněno. Obrovský problém se zavedením terénních sociálních služeb - dodnes nesplněno - na placené služby nejsou peníze. Příspěvek na péči nejde zavést, není poskytovatel pomoci, takto pěkně máme nastavený systém péče a na ty neplacené služby zase není tzv. cílovou skupinou.

A tak sice katalog poskytovatelů služeb v Praze mam plný, leč Veleman zajišťuje každodenní práci s klientem. S bývalým alkoholikem, rváčem a recidivistou nikdo nechce nic mít. Vy se ho nebojíte, pane Velemane, to je strašný chlap, tam byl vždy strašný řev v tom bytě, šeptá mi drbna na pavlači, která svého "milovaného manžela uklidila" do pobytové služby takřka hned, jak začal trochu zapomínat….

"Proč, paní Nováková"? On je v pohodě a o paní Blanku pečoval až do úplného konce, nevím jestli bych byl toho schopen… Nováková se otočí a já jen slyším: "To obec pomáhá pěkným ksindlům, a to my, slušní občané platíme ze svých daní". Mám chuť říci: "Špatně to platíte, paní Nováková, já sotva žiju", ale raději to spolknu, v práci už mám průšvihů i tak dost.

Jen sehnat ještě nějakou službu. Stačilo by "jen" nechtít nevychovávat a neresocializovat tyto desítkami let vytvořené návyky klientů, které nelze již změnit, jen je udržovat ve funkčním chodu. Jenže to nikoho nebaví, Není tam přeci žádný posun v práci s klientem, žádná pořádná zakázka (ano takto idiotsky pojmenovává sociální práce jednotlivé úkony sociální práce s klientem). Prostě jen udržet pana Jiřího bez dluhů s lehkou, neustálou hladinkou alkoholu v krvi v bytě , je to  úmorné zařizování prakticky veškerého sociálního jednání s každým, kdo nemůže klienta navštívit ( což jsou prakticky všichni a i když přijdou, lepší je být přítomen, jelikož zde může dojít ke konfliktu).

Nezajímavé a nudné pro aktivizační pracovníky, denní realita pro mě. Potřebuje pan Jiří pít, pochopitelně, že ano, nemůžete přeci celoživotního alkoholika nechat "na suchu" a probudit v něm další ataky vzteku, který budou následně spouštěčem k dalším problémům. Silný kuřák od 14 let, co s tím? Každý Vám v sociální práci poradí: " Nemá peníze, nemůže kouřit." Jasně, realita je však úplně jiná a tak občas dotujete cíga…

To je sice podle metodik fachidiotů opět zcela neprofesionální, co však máte dělat? Dají mu snad "mopku" na ÚP, jelikož klient potřebuje cigarety a alkohol? Za mne pochopitelně ano, pakliže chcete, aby klient neskončil v PN Bohnice na gerontopsychiatrii a kolik měsíců zde vydrží? Dva, tři a konec, tak to chodí, očíslujeme spis, vložíme do šanonu zemřelý a budeme pochváleni nadřízeným orgánem za výbornou sociální činnost při následné kontrole. A máte po starostech….Tak to opravdu je, jen Vám to nikdo neřekne.

Pakliže však chcete třeba ještě i několik let udržet pana Jiřího v bytě, tak koupíte cestou na sociální šetření láhev vodky a během nečekané návštěvy třeba několikrát denně sledujete, zda pan Jiří je schopen dodržovat nastavený režim, který jste s ním domluvil. A světe div se, ono to docela funguje…. On si to sám opravdu hlídá.

A ještě se u toho nachechtáme, máme totiž přesný rituál, po pracovní době si mohu dát panáka a pana Jiřího děsně baví například v 15.01 zakřičet: Konec pracovní doby, pane Pavle - teď si můžete dát se mnou panáka. A tak radostně se rozesmějeme, že najednou Vám dojde, proč to ještě stále děláte…

Jenže podzim se blíží, bojím se, že ty své Jirky, Hany, Anny, Vašky už takto nezvládnu…Už to nepůjde takhle flikovat a opravdu jsou alternativou jen ta lůžka v Bohnicích? Radši nemyslet, máme přeci mlžítka!

A pro všechny ctihodné čtenáře a ještě více ctihodné slídily, kteří zavítají na stránky BL : Podobnost s (případnou) realitou je v mých článcích vždy čistě náhodná a autor za ni nenese odpovědnost….Tu nese pouze a jedině slídil za své dedukce, fantazie nejde zničit…Opatrujte se, ❤️