O trvalém traumatu dětí bombardovaných v Gaze. Jak byste na to reagovali vy?

23. 5. 2021

čas čtení 5 minut
 

Šestiletá Suzi byla pohřbena v hromadách trosek po šest hodin. Její domov byl zničen v Gaze izraelským leteckým úderem. Její matka a její čtyři sourozenci zemřeli. V nemocnici leží vedle svého otce. Drží se za ruce a čelí novému životu bez své rodiny.

Video ZDE

"Otec: Naplnil mě veškerý hněv vesmiru, ale když jsem se dověděl, že jedna z mých dcer je naživu, řekl jsem si, Díky Bohu, protože tahle dívka zachová aspoň trochu z úsměvů mých druhých dcer."

V Gaze není moc prostoru pro nevinnou hru. Tyto sestry si musejí přestat hrát, když hluk bombardování se nebezpečně přiblíží. Jejich otec zveřejnil na YouTube videa, která byla silně sdílena, jejichž cílem bylo odvést pozornost jeho dětí od násilí. Několik dní po této nahrávce byl usmrcen leteckým úderem.

Tento chlapec přišel o svůj domov. Potlačuje pláč a snaží se z trosek vyhrabat některé své věci.

 

Uprostřed trosek, okamžik radosti pro tyto děti, jimž se podařilo zachránit svou rybičku.

Avšak experti se obávají že tyto prchavé chvilky štěstí budou zřejmě brzo zahlceny dlouhodobým traumatem.

Humanitární pracovník: Mé starší dceři je sedm let. Podívala se na mě a řekla: "Cítí Pánbůh opravdu to, co my teď cítíme?" Samozřejmě jsem jí odpověděl, ale začal jsem uvažovat o tom, jaký je její duševní a emocionální stav v této chvíli. Že se ptá na tak existenciální otázku.

Pocity ztráty mohou být zdrcující. Zejména pro děti.

Brečící dívka: "Nevím, co mám dělat. Udělala bych cokoliv pro své lidi, ale nevím, co mám dělat, vždyť je mi teprve deset let!"

Jak padají v blízkosti bomby, tato holčička se modlí. Její opakovaná slova jsou pokusem přehlušit hluk explodujících bomb.

Lékaři říkají, že se Suzi uzdraví ze svých fyzických zranění. Avšak její neviditelné, emocionální jizvy budou zřejmě vyžadovat dlouhodobou pomoc.

* * *

Předminulý pátek, v druhý den svátku Eid, prostírala Lina al-Mutrabai’i (26) na večeři, když byl její dům zasažen bombardováním, spadl strop a pohřbil ji i její čtyřletou dceru Saru Zaher do trosek. "Rychle jsem odhrabala trosky ze sebe, měla jsem zraněnou ruku a rameno, ale myslela jsem na dceru. Vynesla jsem ji do předsíně a manžel nás odvezl do nemocnice." Izraelský letecký úder - bez varování - zasáhl byt těsně nad jejich bytem v obytné budově v Gaza City. Sara Zaher byla kriticky zraněna šrapnely, které zasáhly její záda, nohu a hlavu. "Zranění mé dcery je vážné a potřebuje být odvezena na léčení do Egypta. Doufám, že se to stane rychle," řekla  Lina al-Mutrabai’i. "Obávám se, že egyptské nemocnice nejsou dostatečně specializované na to, aby dokázaly léčit zranění mé dcery, ale Egypt je jediná země, která nám nabízí pomoc."




Farhha Ibrahim Khalil Junaid, 38, byla v kuchyni, když slyšena zvuk rakety z izraelského dronu, která zasáhla motocyklistu nedaleko jejího domova. "Dva moji synové, Mohammed, 11, a Salem, 17, kteří si hráli na střeše, na mě začali volat: 'Maminko! Naši bratři jsou na ulici mrtví!= " Junaid na několik okamžiků strnula, pak seběhla na ulici a našla svého syna, Musu, 19, jak leží na zemi - šrapnel mu rozřízl srdce a chlapec byl okamžitě mrtvý. Její syn Wasin, 21, byl vážně zraněn šrapnely na hlavě a na noze, je v šoku a nemůže mluvit. Její pětiletý syn Ibrahim byl šrapnelem zraněn na břiše. Uviděla také dva lidi na motocyklu, kteří byli usmrceni, a sedm dalších zraněných lidí, kteří tam leželi na zemi - včetně dětí. Jediný obchod nedaleko jejího domu byl zničen. "Ibrahim nemůže jíst, jen pije vodu a potřebuje naléhavý transfer do egyptské nemocnice," řekla Junaid. "Wasim stále ještě neví, že jeho bratři byli zabiti. Wasim byl inteligentní student. Třetím rokem studoval IT." Musa, který zemřel, studoval prvním rokem na univerzitě a chtěl získat vzdělání účetního. Snil o lepší budoucnosti.

Riyad Eshkontana, 42, byl v ranních hodinách v neděli ve svém bytě v Gaza City, díval se na zprávy. Manželka šla zkontrolovat spící děti. Došlo k ruděžlutému záblesku a budova se začala silně otřásat. "Běžel jsem za manželkou a křičel jsem na ni, aby děti z ložnice rychle přivedla sem," svědčí. "Ale během několika vteřin celý dům zkolaboval a pohřbily nás trosky. Strávil jsem asi pět hodin pod troskami. Slyšel jsem, jak křičí mé děti a volají, abych jim pomohl. Ale nemohl jsem, protože trosky pokrývaly mou hlavu, prsa a usekly mi jeden prst." Dvě jeho malé dcery, dva synové a jeho manželka byli usmrceni. Jeho sedmiletá dcera Suzi přežila, ale není schopna mluvit ani jíst poté, co ji vytáhli z trosek.

Eshkontana a jeho rodina žili v lepší obytné čtvrti, jejich dům byl zasažen izraelským leteckým úderem bez varování. Usmrceno tam bylo nejméně 42 Palestinců.

"V této budově nejsou žádné vojenské akce. Kdybych věděl, že je to vojenská oblast, nebydlel bych tam s dětmi, které miluju a chtěl jsem je ochránit," řekl Eshkontana. "Všichni moji sousedé byli respektovaní lidé a většina z nich byli lékaři. Všichni byli hodní a laskaví a všichni zemřeli při tom leteckém úderu."

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
5777

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2021