Schmittianismus, poslední stadium ultralevičákismu

15. 3. 2021 / Karel Dolejší

Výraz "neoliberální" ve veřejné rozpravě neoznačuje nic určitého, nemá žádný konkrétní a srozumitelný denotát, kvůli němuž by vůbec stálo za to jej používat, pokud ovšem nepředstavuje synonymum slovního spojení "protržní za každou cenu".

Evropská unie, se svými kohezními fondy, rozsáhlým systémem dotací, společnou zemědělskou politikou z přelomu 50. a 60. let, díky níž jsou příjmy měst přerozdělovány venkovu, programem ekologizace energetiky, ochranou spotřebitelů, o jaké se USA nikdy nesnilo, standardy ochrany zaměstnanců a probíhající debatou o zavedení evropské minimální mzdy je prý "neoliberální".

A ještě "neoliberálnější" je údajně nápad vyvést svou zemi z evropské zóny volného obchodu a "udělat se pro sebe" po vzoru meziválečného merkantilismu, zrušit volný pohyb pracovních sil přes vaše hranice či vyštvat evropské rybáře z britských výsostných vod.

Pokud skutečně nevidíte, jak protržní za každou cenu jsou evropský integracionismus i defenzivně nacionalistický populismus brexitérů, jak neoliberální byla Klausova "privatizace do českých rukou" místo prodeje podniků kapitálově silným zahraničním partnerům a jak moc neoliberální je současná vláda nacionalistického antiimigrantského agrofertího protekcionismu, spolu se mnou jste navždy ztraceni v labyrintu pochybování o radostné zvěsti - a nevejdete do království nebeského.

***

Jestliže výraz "neoliberální" lze v ultralevičákistickém žargonu aplikovat zcela svévolně, bez ohledu na to, že už vůbec nic určitého neoznačuje, nedává ovšem žádný smysl klást donekonečna otázky typu: "A tohle je taky neoliberální?" Jednoduše po chvíli předem víte, že odpověď bude téměř vždy znít "Ano". (Neoliberální je i samozřejmě i sitcom Modern Family společnosti 20th Century Fox Television, protože dědeček a matka centrální rodiny Dunphyových prodávají nábytek, otec je realitní makléř, spřízněný gay pár tvoří právník a pomocný učitel - a nikdo, nikdo se tu neživí poctivou dělnickou prací!)

Co tedy zaručeně není neoliberální?

Neoliberální naštěstí rozhodně nejsou Jeremy Bernard Corbyn, Sajjíd Alí Husejní Chameneí, Nicolás Maduro Moros ani Raúl Modesto Castro Ruz. Neoliberální není apologetka masového vraha Asada Tulsi Gabbardová, teoretička hegemonie Chantal Mouffeová ani Noam Chomsky, který se už omluvil za to, že se zastával Rudých Khmerů. Ale jinak skoro vše, nač si jen vzpomenete.

Neoliberální určitě nebude také céčkový krvák Spikea Leea Da 5 Bloods, jehož chaotický scénář dává zpětně vyniknout autorům subžánru blaxploitation - a korunuje ho závěrečná, mimořádně tupá agitka hnutí BLM.

Neoliberální není až teprve to, co má jasnou extrémně antiliberální, antisystémovou politickou tendenci, víme?

Svět kolem je plný neoliberálních nepřátel, protože neoliberální je všechno, nač libovolně ukážete prstem - s výjimkou bolívariánské Venezuely a castrované Kuby, které ztělesňují naději ideologů v lepší budoucnost.

Nechť zhyne starý podlý svět.

Pes Apokalypes vyje na plný chřtán, zatímco zdáli slyšíme skřípavý hlas Deidranny Reitman po četbě archivu Guardianu deklamovat standardní hlášku: "Elliott, you idiot!"

Snažme se zůstat příčetní a vyhýbejme se "neoliberalismu" stejně, jako nás dávno za libovolných okolností ani nenapadne hovořit o "sociálfašismu".

V opačném případě totiž děláme z ultralevicových ideologů suverény rozhodující o výjimečném stavu - přinejmenším v našich myslích.

***

Americký historik Timothy Snyder varuje, že se do politiky vrací model účelového štěpení společnosti podle schématu "přítel-nepřítel", což podle něj znamená kříšení fašismu.

Avšak "neoliberalismus" se už dávno stal schmittiánským pojmem ultralevičákistické politické teologie, která s ním cejchuje své smrtelné Nepřátele.