O selském rozumu(TM) v době změny.

11. 3. 2021 / Jiří Podhorecký

 

Už nějakou chvíli pozoruji mentální figuru, která se šíří napříč společností.  Nejviditelněji internetem a sociálními sítěmi.

Kdykoliv se obnaží nějaké téma, které stojí zato diskutovat, dřív nebo později se objeví proklamátoři, kteří konstatují, že řešením by bylo používat hlavně selský rozum. Ideálně "Zdravý selský rozum". No pochopitelně, jak jinak! Stál by někdo o nějaký nemocný?
 

Nedávno jsem se snažil zjistit, jak je na tom současné zemědělství. Pohledem odspoda. Tedy od jednotlivých malozemědělců, nebo komunitních pěstitelů. Nezajímají mě v tuto chvíli faktoidy, tvrdící, že zemědělství ovládají agrobaroni a že se s tim nic nedá dělat.  Zajímal jsem se proto, že pohledem zvnějšku vnímám několik rozvojových vektorů, které v širokých kontextech mají potenciál být užitečné. o co jde?

Jsou tu fakta:

- změny klimatu jsou zásadní faktor, který ovlivní zemědělství v jakékoliv dimenzi
- trh hi-tech zemědělství je opravdu dokonale rozdělen, například v rovině výroby hnojiv a pesticidů mu vládne velká globální čtyřka chemicko-technologických korporací
- jsou tu potřeby uchovávat genetickou diverzitu zemědělských organismů, ať už jsou to původní odrůdy, endemické odrůdy, nebo vysoce specializované odrůdy plodin
- jsou tu hrozby, které přicházejí bez ohledu na to co si přejeme, nebo o čem máme svá skálopevná přesvědčení z minulosti. Například příchod nových zranitelností v kontextu vymírání druhů hmyzu, redukce biotopu. Na to navázané šíření invazivních organismů, plísní, hub,  nebo zavlečení do nových oblastí
- jsou tu vědecké informace a postupy, jak zkoumat, monitorovat, vyhodnocovat a rozvíjet zemědělskou produkci
- je tu i biozemědělství a různé komunitně pěstované zeleniny až po permakulturu, které má své udržitelné výsledky. Ale jakoby si samo nastavovalo vlastní strop. Je to vzpoura etická a emocionální. Moc si přejí změnit svět, ale tahají často za kratší konec.


Hi-end výzkum a znalosti jsou opečovány v laboratořích agrotechnických podnikatelů, na vysokých školách a ve výzkumných ústavech. Jejich výsledky nakonec obohacují moderní zemědělské postupy, ale jsou tak neviditelné, že veřejnost se s nimi potká maximálně ve formě nákupu "totálních herbicidů" a fotek otrávených srnčat na řepkových polích.  Masmédia se tématem nedokáží zabývat hlouběji než omíláním stokrát popsaného.
 
Nová doba si žádá nových přístupů myšlení mimo krabici. Ať chceme nebo nechceme, nakonec nás to stejně donutí ke změnám.  Jinak budeme evolucí odkázáni do nenávratna.

Pozoruji například zprostředkovaně skrz internet, jak se africké rozvojové programy pouští do projektů, které se v podmínkách našeho "namyšleného 1. světa" zdají být příliš dětinské, nebo nedostatečně výdělečné. Jenže právě díky rozvojovým projektům nakonec v Africe vznikají posílené komunity podpořené informačními technologiemi, které jim dávají nové perspektivy v měnícím se světě. Mohou to být zemědělské sítě na redistribuci potravin, redistribuci informací a redistribuci zdrojů. Například osiv, nebo mikrofinancování nejchudších zemědělců, kteří nemají peníze ani na vlastní kozu. Dá se z toho poučit modelově. Nikdo tu kozu za dolar na dluh prodávat nebude.
 
Když se podívám zpět do Evropy, tak vidím neuvěřitelné bujení fin-tech sektoru a jiných nemravných podnikatelských startupů. Zvolí si cílovou oběť, algoritmus jejího okrádání a byznysmodel jak to celé zobchodovat.   Kdekdo si myslí, že spalováním energie na těžbu bitcoinů se dá dostáhnout bohatství. Že šmírováním lidí nebo zaměstnanců se dá dosáhnout kvalitnější a výkonnější společnosti. Že opanování trhu a těžení renty je jediný legitimní přístup jak se etablovat mezi úspěšné. Ale to, co je potřeba, je emancipace a posílení okrajových myšlenek přinášejících nějakou vizi a naději. Ne pouze jak vyvařit peníze.

Co tu stále hledám, je zaujetí a pokus o rozvoj novými prostředky. Ano, podařilo se mnohé, jsou to projekty jako Bedýnky, SCUK, KPZ, Hearth. které ale topologií a logistikou málokdy překročí principy klasického "webshopu na produkt". Chybí mi tu pokročilé informační a sebekultivující projekty, podávající prospěch všem, kteří se do nich zapojí. Analytiku dat, které sedlák na svém poli nikdy nevykouká. Můžou to být "big picture" pohledy na "big data" ať už jde o klima, nosnou kapacitu prostředí, genetickou rozmanitost... To vše by se s trochou vůle dalo vyvětrat z uzavřených laboratoří a zapojit do zachycení informací o krajině a půdě kohokoliv s mobilním telefonem.


Věřím, že ať už je to malozemědělství, rozvoj informačních technologií, naplňování společenské poptávky, ... nebo i vydělávání peněz za dosažené znalosti, tak vždy jde o první morální volbu, jak takový byznys provozovat a rozvíjet, aby byl nejen udržitelný pro mě, ale především užitečný společnosti. Že to je těžké, se mi potvrdilo i v příkladu se sedláky. Když jsou osloveni s myšlenkou dělat věci jinak, tak ji apriori odmítnou. Protože je to podezřelé!


Čeho se ti modeloví sedláci se svým selským rozumem bytostně štítí, je, že "na tom zase někdo hlavně vydělá". Mají zkušenost s podvodníky nebo se silnými agro-monstry, která je právě a pouze taková. Není se čemu divit, když jsou vydatně masírováni přehršlí komerčně neodolatelných nabídek od té velké čtyřky.  Kupte si náš Pudivítr a AntiSvědík, vaše pole bude mít dokonalou úrodu. Jak snadné. Akorát už ty hnusy musíte kupovat furt.

Zkušenost malosedláka s půdou je proti tomu těsně vázána k minulosti, často předávaná v rodině z minulých generací. Mají pocit, že k osobní zkušenosti s vlastním polem jim nikdo nijak a ničím nepřispěje, natož když to bude za peníze. No jo, co jim ale bude fungovat v době, kdy za jedinou generaci se v zemědělské krajině změní víc, než co se dřív nezměnilo za stovky let? Na to sedláci odpověd nemají.   

Hledám nějakou jinou cestu. V této poznámce nejsem prvoplánovým odpůrcem používání selského rozumu, jen soudím, že nekritické upínání k němu se stalo víc cargo kultem, argumentačním faulem, než argumentem.

K problémům, které nás obklopují, je vhodné se nějak postavit a začít je řešit společně. Ovšem adekvátně tak, jaký charakter ty problémy mají. Jednoduché problémy řešit pokud možno jednoduše a střídmě. Složité problémy řešit dostatečně uváženě a odpovědně. Nejtěžším problémům věnovat vysokou míru pozornosti, mnoho energie a schopností. Aby byly vyřešeny.

Problém se selským rozumem mám v jeho samotné definici a v nepochopení jeho limitů.  Selský rozum tak, jak si ho mnozí představují, je skutečně užitečný pro sedláka.  Tedy pro někoho, kdo se dokáže zamyslet a rozhodnout přímo, bez nějakých komplikujících okolností. Slouží mu k tomu zkušenost se svým vlastním statkem, se vším co k němu patří a s tím, s čím má ten sedlák osobní, celoživotní zkušenost. Jeho rozum je rozumem dobrého hospodáře. Neudělá nic, co by bylo zbytečné a neužitečné. O tom není pochyb.

Jeho selský rozum končí přesně tam, kde končí hranice sedlákova statku. Ani o metr dál do míst, které nejsou v jeho zájmu. Sedlák tak vlastně jedná co nejlépe ve vlastním zájmu, o co se dokáže sám postarat. Sedlák ale nevidí svým sebejistým rozumem na to, co se děje na obzoru, nebo dokonce za horizontem událostí. A  nedá se přepdokládat, že by to svým selským rozumem nějak řešil. Schopnost selského rozumu zpracovat obrovské rovnice neurčitého, o mnoha proměnných, je totiž slabá, nebo nijaká. Spoléhá se maximálně na intuici, nebo moudrost stařešinů.

Potíž také je, že zaštiťováním se selským (nebo dokonce zdravým) rozumem dokáže kdejaký blbec. Ale už se na tom, co to znamená konkrétně, nedokáže shodnout s nikým jiným. Žijeme ve společnosti, která je násobně komplikovanější a z tisíce důvodů nevykazuje parametry statku soukromého sedláka.  To už dávno víme a společnost si na vlastní sebeřízení v průběhu věků vyvinula různé mechanismy, které jsou účinnější. A v širokých rámcích mohou přispět k řešení komplexních problémů. Například ke změně jednání a společné vůli mnoha lidí.

Bylo to třeba náboženství, kdy kolektivní přesvědčení ve víře k čemukoliv ve výsledku formuje jednání velkého množství lidí. Někdy konstruktivně, jindy destruktivně. S racionálním uvažováním to tedy namá mnoho společného. Ale svou roli v historii náboženství sehrálo.  
 
Byl bych raději pro pokročilejší metody, jako je společenská věda, demokracie, politika (stavěná odpovědně na základu řeckého slova polis) nebo diplomacie. Možná k nim můžeme přidat i nějaké jednání podle "teorie hejn" v digitálním věku. Ačkoli s moudrostí hejna to také není snadné, velmi často se zvrhávají do opačného extrému, groupthinku.  

Zmíněné způsoby jednání z principu překonávají schopnosti selského rozumu i toho nejzkušenějšího sedláka. Dokonce i v případě, že by se našly miliardy sedláků se selským rozumem, tak není jisté, že by se s takovými zdravými sedláky dosáhlo výsledků lepších, než s vědecky podloženým, politickým nebo diplomatickým jednáním.

Zatímco sedlák pouze myslí i jedná lokálně, pro vyřešení společných a nezměrných problémů napříč, stále platí: Myslet globálně a jednat lokálně. A to bych si v přicházející budoucnosti moc přál.
2
Vytisknout
2067

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2021