Není to jednoduché spolupracovat s Andrejem Babišem. To se jednoho dne probudíte, jako třeba ministr školství, podíváte se, co píše tisková podpora pana premiéra a s otevřenou pusou a padajícím hrnkem kafe čtete o tom, že se pan premiér rozhodl zrušit maturity. Hrnek dopadá, čelist zůstává nekontrolovaně uvolněná a během intenzivního mnutí očí vzpomínáte, kdy vám pan premiér sdělil, že takový plán má a že ho chce zveřejnit. A uvědomujete si, že k tomu nikdy nedošlo.
Nejde jen o školství. Představte si, že máte premiéra, který chorobně touží mít stále vše pod kontrolou, vstupovat do mikroprocesů s nulovou znalostí problematiky nicméně s přesvědčením, že z mocenského hlediska na to má právo, který nikomu nevěří a pro kterého je nejvyšší a někdy jedinou kvalifikací naprostá loajalita. Premiéra, jehož kroky jsou motivovány hluboce zakořeněným sobectvím, majetnictvím a potřebou na konci dne shrábnout zisk, klidně na úkor ostatních.
Takový člověk je nevhodným kandidátem k řízení státu v dobách klidných a nebezpečný v dobách mimořádných, krizových. Jeho způsob uvažování vždy vede k tomu, že za jakýchkoliv okolností myslí na svůj vlastní prospěch. Řízení, nebo spíše neřízení covidové krize pramení právo ze snahy Andreje Babiše neohrozit vlastní zájmy a snažit se udržovat kontrolu nad vším, co mu zrovna připadá z hlediska primární motivace zajímavé.
V překvapivém obrazu, v němž se na pozadí hořícího města vrhá superhrdina Andrej zachránit prostřednictvím svých agrofertích schopností české školství, nejde zdaleka o maturity. Pokud dojde na jejich úřední podobu, nic strašného se nestane, školství se nezhroutí a negramotnost se nezvýší. Problém je v tom, že premiér, který vůbec netuší, jaké konsekvence jeho nápady mají, jedná na základě zcela irelevantních pohnutek. Irelevantních a nebezpečných z hlediska veřejného zájmu.
Tento model uvažování a rozhodování se nutně musí jako matrice projevovat všude jinde, ať už jde o dopravu, energetiku nebo životní prostředí. Nebo cokoliv jiného. Premiér vytvářející zmatky a trvající na tom, aby byly jeho zmatené představy naplňovány, nutně musí hledat něco, čím si zaslouží přízeň. Seniorům zaplatí 5 tisíc korun, jakkoliv je zdůvodnění právě takové pomoci této skupině v daném okamžiku nesmyslné, zaměstnancům přidá několik tisíc korun měsíčně (v průměru), jakkoliv je to v daném okamžiku další obrovská díra v rozpočtu a plošné řešení opět nedává smysl. Maturantům slíbí, že nebudou maturovat, lživě předstírá, že mu jde o podstatu věci, přičemž ví, že to tak nebude. Ve svém pravidelném blábolení k občanům ovšem vždy může tvrdit, že se snažil maturantům pomoci a bude doufat, že dostane nějaké hlasy. Inu, se změnou volebního zákona se totiž mění i podmínky.
Neznalost, neodpovědnost, nebezpečnost. Ano, tak to je.
Diskuse