Z covidové fronty
14. 1. 2021 / Lukáš Kraus
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous"Švédský model boje s covid-19 je pro pravici", informuje Nick Cohen v Guardianu z úspěš...14. 1. 2021 / David Marenčák
Děje se tak na pozadí nezvratných klimatických změn, dlouholeté ekologické katastrofy v mnoha podobách, na pozadí politických otřesů ve vzorové zemi svobody a předlouhé řady jiných trablů naší, v dějinách prý nejlepší, nejblahobytnější a vůbec skvělé civilizace.
Seznam problémů, popíraných symbolicky stejným způsobem
jako existence koronaviru a covidu, jako i další závažné věci k řešení a
jejich příčin; výčet je tak dlouhý a bolestivý jen na uvědomění, že bez částečné
míry lhostejnosti nelze na osobní rovině normálně fungovat.
Přesto podle mnoha lidí, nadreprezentovaných jak mediálně, tak socioekonomicky
statusově, má být řešením všech nebo větší části těchto problémů vzdělávání.
Vzdělávání „koblihářů“, kteří nevolí, jak si přejeme.
Vzdělání „dacanů a socek“, kteří nechápou, že za kvalitu si mají připlatit, i když s mizernou kvalitou a vysokou měrou zdravotní i ekologické škodlivosti potravin, oblečení a jiných výrobků dostávají za poctivou práci takovou almužnu, že žijí od výplaty k výplatě.
Vzdělávání jenchřipečky s antirouškou, že covid je problém, který lze pohodlně vyřešit home officem, nákupy na internetu a bedýnkami se zeleninou, které taktéž vozí kurýr prekarizované dopravky. Kdo a jak při tom bude obsluhovat tu produkci a logistickou distribuci se pochopitelně nesluší tázat.
Vzdělávání rusofilních konspirátorů, kteří v propastech
zábavových fabulací hledají konejšivý aspekt řádu, smyslu a cíleného směřování
společnosti i světa.
Vzdělávání fašizujících ezoteriků, kteří v reálně žité bezmoci hledají
fantaskní protiváhu v iluzi absolutní osobní moci, kdy jen pomyslet stačí,
a jakási vesmírná síla vše zařídí ku hmatatelnému prospěchu jednotlivce.
A při tom všem provolávání slávy vzdělávání coby panaceou
(všelékem) na neduhy společnosti se pak při uzávěrách (lockdownech) nakonec
školství dostává do pozornosti jen jako odložna/úschovna ratolestí pro rodiče,
aby mohli mít „klid na práci“ a dál točit klikou strojů na výrobu dividend a
zisků.
Ale dejme tomu, zkusím si představit, že kvalitní, pravdivé informace a jejich
zpracování vzděláním má ten blahodárně léčivý efekt, moc zažehnat alespoň
některé neduhy světa.
Dejme tomu, že není problém nedostatek informací, ani nadbytek těch plevelných,
lživých, které sice odporují pravdě a rozumu, zato podporují okamžitou
psychickou pohodu nebo ventilují jiný problémový aspekt společenských vztahů,
který jinak komunikovat a prožívat nelze.
Jak chcete člověka vzdělávat, když i mocenské a odborné autority se často mýlí
a častěji se raději mýlí s plnou kapsou, než mají pravdu s prázdnou?
Když opakovaně zklamávají, místo popularizace arogantně sekýrují, pohrdají
nebo udílejí knížecí a směšné rady?
Například takový profesor Beran. Člověk jistě vzdělaný, akademickými tituly
ověnčený, sedí si ve funkci, ze které rozsévá bludy a jejich prostřednictvím
ničí zdraví, ekonomiku a způsobuje smrt. Ale je autoritou. A ještě k tomu říká,
co chceme slyšet, i když to odporuje vědeckému konsenzu, i když věci, co říká,
jsou doložitelné lži, nepravdy, manipulace, prokouknutlené i pro poučenějšího
laika?
Kapacita vědomí a mysli každého jednotlivce je omezená a lhostejno, jaké jsou mezi lidmi rozdíly, každý má někde hranice. Pokud ke každé pravdě přispěchá tisíc lží, když do hlavy se vejde jen stovka, na pravdu nemusí zbýt a často nezbývá.
Rozdíl mezi pravdivým poznáním a otročením pudům, hlouposti a manipulaci neleží v množství pozřených informací, míře vzdělání nebo mentálních schopností (IQ apod.), spočívá v rozhodnutí. V rozhodnutí přijmout svět takový jaký je, a domýšlivá pýcha, že setrvání ve lži se reálný svět konejšivé lži jaksi přizpůsobí nebo problémy odskáče někdo jiný a zrovna mně se vyhnou.
Jen trénovaná jako sval pravidelně cvičená a silná
schopnost odolat vábení konejšivých lží, iluzí, polopravd a manipulací svede
čelit záplavě falešných autorit, dezinformací, informačních válek, PR (alias
propagand), spinů a dalších nástrojů zatmívání mysli. Kde se tato schopnost
bere, jak se cvičí, napsali mnozí mnohé a jistě lépe, než bych svedl sám; je to
na jiné vyprávění.
Ale ani tato schopnost nemusí stačit. Ve stavu společnosti, ve které se většině
lidí nedobře žije, ať už z důvodů pozice ČR jako montovny, která konkuruje
jen levnou prací, rozkradených a cíleně rozbitých institucí, které už se ani
nenamáhají vytvářet zdání, že fungují pro své občany, ve společnosti, kde
nejistota, obavy o budoucnost, kobercové bombardování bezpočtem problémů
žádajících si pozornost, kde vládnou nekrocené temné vášně, nectnosti, kde
systém vybízí k egoismu, dravosti, kořistění a ničení, je touha po náruči
konejšivé lži příliš silná. Příliš svůdné je pak volání demagogů, prospěchářů,
profesionálních slibotechen, co tak rádo za kousek slávy, moci, peněz na
zavolání tyto touhy vábivými sliby nebo kanalizací úzkostí a hněvů na
hmatatelný terč uspokojují; terč, který jinak každý v té vší chaotické složitosti těžko
hledá.
Navíc bohužel žijeme ve světě, kde jsou si názory rovny, kde nezáleží na tom, jestli je podložený, informovaný, vzniklý na základě kvalitního myšlení nebo z oslí zadnice vytažený. Všechny názory v tomto světě mají stejný dopad na realitu a „názor“ – nenechám se očkovat, protože jsem egoista nebo pštros s hlavou v písku, způsobím přímo i nepřímo smrt mnoha lidem, dalším mnoha nevratně zničené zdraví, úpadek celé společnosti a rozvrat ekonomiky vleklými polo-lockdowny má stejnou platnost, respektovatelnost a váhu, jako názor – očkuji se co nejdříve, abych neprohluboval už tak hrozné škody pandemií způsobené na všech úrovních a nepodílel se na zhoršování situace. Obé jsou to „jen úhly pohledu“ , jako by už nikomu a na ničem nezáleželo. Jako by všechno bylo nekonečně rozbředlé v šedou masu. V této bezedné žumpě relativismu se pak přikláníme k největším absurditám, jaká je lidská fantazie schopna vyplodit.
Žijeme mizerně, protože světu nerozumíme. Světu nerozumíme, protože před drsnou a krutou realitou dáváme přednost konejšivým blábolům. Protože světu nerozumíme a nasloucháme blábolům, žije se nám mizerně. Jak rozetnout začarovaný kruh otázky, zda dřív byla slepice či vejce, jak přerušit tuto spirálu, už dávno není úkol pro nejchytřejší individualisty, intelektuální elity, které by mohly přijít s návodem, který nám dají k nastudování jako manuál. Je to úkol pro nás všechny společně.
Diskuse