Co ukázalo očkování

15. 1. 2021 / Jan Sláma

čas čtení 1 minuta
 Objevila se u nás první dodávka vakciny proti pandemii. Prvním ochráněným se stal pan premiér. Přiznávám, že mne to v ten moment rozzlobilo. Kde jsou plánované pořadníky? Pak jsem si to sám pro sebe začal omlouvat. Jestli je pravda, že lidé váhají s očkováním, pak toto je příklad na místě. Stále se ve mně ale bouřil ten pocit rozporu s nepsaným pravidlem, že kapitán opouští potápějící se loď až poslední. Tady by byl tím prvním. Třeba to bral tak, že první hupsne do vody nebo spíše do člunu ten nejstatečnější.

 

Máme divnou povahu. Když jsem chodil na obědy do školní družiny a stál ve frontě, vždy se objevil někdo a předběhl všechny. Tady se připojil ke kamarádovi a tím jakoby získal právo být u okénka dříve, tu se zařadil dopředu z pozice silnějšího. Někde předběhl frontu u vleku s drzým výkřikem „reprezentace“ jako Viky Cabadaj. Tyto jevy nejsou jen u dětí. Tam jen začínají a jsou-li trpěny, stávají se pravidlem a takový jedinec si je nese do dospělosti.

Patrně jsou i ukázkou společenské kompetence. Tam se zařazují užitečné styky, které rozdělují národ do kategorií podle jisté výzkumné agentury hojně prezentované v některých médiích. Takže předběhnout bujarým krokem mládí důchodce o berlích se patrně řadí mezi ty vhodné společenské kompetence.

Lidé umírají  po stovkách a ukazuje se, jací spoluobčané s námi žijí. Egoisti hledící jen na sebe a rvoucí se mezi sebou o lepší místo. Zneužívající svého společenského postavení. Pro to není omluva. Řekl bych styďte se, ale obávám se, že by to nepochopili.

1
Vytisknout
3941

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2021