Jak nás citovali, třetí díl

4. 2. 2020 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Tak nás zase citovali, tentokrát vědci z Japonska v časopise Nature Communications, což je celkem prestižní časopis (impakt faktor 12 – Nature má 43 – ale už tím, že Nat. Com. je tzv. z „rodiny časopisu Nature“, ale taky tím, že je mnohooborový, má prestiž vyšší, než by mohlo odpovídat impakt faktoru).

Minulé články o tom, jak nás citovali, lze najít zde:

https://blisty.cz/art/90659-jak-nas-citovali.html

https://blisty.cz/art/94985-jak-nas-citovali-druhy-dil.html

Ale vraťme se k Nature Communications. Ve svém článku tito japonští vědci hezky ukazují, že nějaký protein FROUNT (je jedno, co to je) má významnou roli v rakovinném bujení a že disulfiram s tímto proteinem reaguje ve zkumavce a dokáže ho zneškodnit. To je opravdu hezké. Nicméně vůbec neukazují, že by disulfiram mohl něco udělat s tím proteinem v živých myších. On totiž disulfiram, když ho požijete, v organismu téměř ani neexistuje, natož aby tam něco dělal. Je pozoruhodné, kolik vědců tento prostý fakt zcela ingoruje.


Takže když autoři udělali experimenty, ze kterých je jasné, že disulfiram potlačuje tumory v myších, vůbec z toho neplyne, že by to bylo právě kvůli jeho schopnosti FROUNT zneškodnit v myším těle. Naopak se tento efekt dá vysvětit tím, co jsme pozorovali my v našem článku v Nature: disulfiram v těle tvoří komplex s mědí, který v tumorech existuje, dokonce se tam hromadí, a který navíc dělá v tumorech s proteiny přesně to, co jsme ukázali ve zkumavce.

Fascinující je pasáž v diskusi, kde japonští vědci tvrdí následující: disulfiram není schopen zabíjet nádorové buňky ve zkumavce, ale zabíjí je v těle, takže z toho plyne, že jeho útok je veden přes podpůrné okolí tumoru, které v těle je, ale ve zkumavce není. Mnoho let (minimálně od roku 2004-2006) se ovšem ví, a my jsme to v našem článku ukázali naprosto jasně, že toxicita disulfiramu vůči nádorovým buňkám je závislá na přítomnosti mědi (někdy se zdá, že disulfiram umí zabíjet nádorové buňky sám od sebe, ale pak se ukáže, že měď byla přítomna v médiu, v němž buňky rostou).

Kdyby autoři ukázali, že přidáním mědi do zkumavky se toxicita disulfiramu vůči nádorovým buňkám nemění, byl by to skutečný objev – a jejich vývod v diskusi by dával smysl. Takto lze ale jen banálně konstatovat, že pokud disulfiram není schopen zabíjet buňky ve zkumavce, ale zabíjí je v těle, tak to je pravděpodobně tím, že ve zkumavce nebylo dost mědi, zatímco v těle je jí dost.

Takže shrnuto: i kdyby tento článek byl reprodukovatelný, je nejen k ničemu, ale je dokonce zavádějící. Vyhozené peníze a úsilí na něco, co bude jen škodit odváděním pozornosti od reality. Totiž to, že disulfiram je reaktivní látka, která je schopna reagovat ve zkumavce s desítkami proteinů, není nic překvapivého, to se ví dávno. FROUNT je jen jedním z mnoha. Tato džungle proteinů, které disulfiram umí zneškodnit, bude asi růst v dalších letech a desítkách let utěšeně dál s novými a novými nesmysly, jak vysvětlit jeho protinádorovou aktivitu, kterou jsme jasně vysvětlili už my. Kdyby japonští autoři opravdu náš článek v Nature, který citují, četli, nikdy by nemohli takový balast publikovat.

Odkaz na článek v Nature Communications:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/32001710

0
Vytisknout
8032

Diskuse

Obsah vydání | 10. 2. 2020