30. 10. 2019
Po takřka dvě dekády američtí lídři zdůrazňovali potřebu věnovat se příčinám terorismu. Nicméně častěji se soustřeďovali na něco jiného: Zabíjení teroristů.
V té míře, v jaké častá úmrtí mezi středním a vyšším vedením IS zkomplikovalo fungování organizace, neexistoval dosud okamžik srovnatelný s usmrcením bin Ládína. A Bagdádího smrt je jistě bodem zvratu ve válce s terorismem. Jenže není jasné, v co se tato válka mění.
Podobně jako konec chalífátu, Bagdádího smrt nekončí existenci skupiny "islámský stát" jako celku, ani hrozbu, kterou představuje. Strategie likvidace velitelů teroristů má historicky vzato smíšené výsledky. V některých případech skupina prostě pokračuje s určeným nástupcem, jako je Ajman al-Zawahirí v al-Kájdě po smrti bin Ládína. V jiných smrt lídra dokáže rozdělit skupinu na násilné, soupeřící frakce, jak to bylo pozorováno u některých mexických drogových kartelů. Strategie likvidace vůdců má sklon fungovat u skupin, které jsou, jak říká Audrey Kurth Gronin, "hierarchicky strukturovány, mladé, charakterizované kultem osobnosti a chybí v nich použitelný následník".
Is je organizace mladá, ale proslulá volností své struktury; pokud se Bagdádí těšil kultu osobnosti, mohl slábnout se ztrátou území. V okamžiku kdy zemřel byl Bagdádí chalífou bez chalífátu.
Jeho skutečná operační role nicméně zůstává nejasná. Bin Ládin řídil al-Kájdu z úkrytu, ale Bagdádí strávil poslední léta na útěku, údajně s velmi řídkými kontakty nad rámec úzkého okruhu lidí. Vyhýbal se moderním komunikačním technologiím, jejichž využitím jeho skupina proslula, kvůli obavě, že by mobilní telefony mohly prozradit jeho lokaci.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse