Arogance moci (ČT v éře konce nezávislých médií)

4. 11. 2019 / Albín Sybera

Proč česká veřejnoprávní televize mlčí, když Vladimír Mlynář z PPF ve vysílání ČT slovně napadá Syndikát novinářů ČR a odmítá, aby PPF deklarovala respektování svobodných a nezávislých médií?

V úterních Událostech komentářích předvedla Česká televize to, co znamená respekt (strach?) z PPF - v přímém přenosu. Nejenom, že nebyla moderátorka Marcela Augustová schopna klást svým hostům otázky, které ČT prostřednictvím novinářů Roberta Břešťana a Erika Taberyho prezentovala v úvodu reportáže, ale ještě nechala naprosto nekritický prostor řediteli pro komunikaci PPF Group Vladimíru Mlynářovi, který v pořadu napadl Syndikát novinářů ČR.


 

Celá reportáž je k dispozici na webu České televize (ZDE). V úvodu Břešťan a Tabery, tedy dlouhodobě jedny z nejvýraznějších postav hlavního proudu české mediální scény, ale i té nezávislé (v případě Břešťana) konstatují, že akvizice CME skupinou PPF je nejenom obchodní záležitostí, ale nevyhnutelně i záležitostí s politickými dopady. Že tímto byla „dokončena oligarchizace“ českých médií, je smutným dovětkem k nedávnému závěru Evropské federace novinářů, která varuje nejenom před majetkovým vlivem Andreje Babiše na média v ČR, ale především také před stavem, kdy jsou česká regionální média „stále častěji nástrojem pro marketing byznysmenů a oligarchů a pro kampaně politiků“ (iRozhlas o zprávě ZDE).

Na reportáží ČT je ale zřejmě nejpozoruhodnější vystoupení ředitele PPF pro komunikaci s veřejností Vladimíra Mlynáře. Moderátorka Augustová požádala Mlynáře o reakci na prohlášení stanoviska Syndikátu novinářů ČR „PPF přebírá odpovědnost za veřejnou debatu a za politiku v Česku“, ve kterém Syndikát mj. PPF vyzývá, „aby PPF deklarovala, že hodlá respektovat a hájit jak zákony, tak i hodnoty, na nichž se ustavila Česká republika, jako jsou svobodné a demokratické volby, právní stát a svobodná a nezávislá média“.

Vladimír Mlynář nijak nereagoval na věcnou stránku dotazu, tedy jak hodlá PPF vyvrátit obavy z nárůstu svého politického vlivu, který akvizice CME obnáší, a namísto toho se snažil PPF vykreslit jako oběť. Tedy podobně, jak se PPF opakovaně snaží vykreslovat její tiskoví pracovníci (například ZDE), když cíleně bagatelizují neetické (a v některých případech i nezákonné) praktiky společnosti Home Credit.

Aby se vyhnul věcné odpovědi, tak Mlynář dokonce neváhal Syndikát novinářů ČR slovně shazovat větami jako „Nerozumím, co je to za stanovisko“, anebo „Syndikátu novinářů?“ Nakonec přešel do ofenzivního tónu a důrazně prohlásil: „Nepamatuji si, že by Syndikát novinářů kádroval například pana Babiše, nebo jiné finanční skupiny“.

Přitom sám Mlynář na konci svého výstupu v ČT na opakovaný dotaz moderátorky Augustové, zda může vyloučit „jakýkoliv politický zájem“ související s akvizicí CME, prohlásil, že „nebude dopředu nic vyvracet“. A přidal i své zdůvodnění, že „každý, kdo zaplatí velké peníze za majetek, včetně médií, tak má právo s ním nakládat […] nechte nás tu televizi převzít, počkejte co bude vysílat a pak ji hodnoťte, takhle dopředu je to zcela absurdní debata“.

Mlynářovo striktní odmítání nechat se konfrontovat s požadavkem na podporu svobodných a nezávislých médií v ČR vyvolává paralely s požadavky, které v září novináři Le Monde adresovali Danielu Křetínskému, jenž vlastní podíl v mateřské společnosti Le Monde (například ZDE).

Namísto toho, aby Mlynář jako bývalý novinář nabídl alespoň špetku věcnosti, tak svou minulost využil k arogantnímu vykreslení sebe sama jako toho, kdo ví nejlépe, co to je svobodná žurnalistika. „Já jako bývalý disident a bývalý novinář nemám rád tato horlivá prohlášení“.

A nakonec přidal i jasný vzkaz, co si o Syndikátu novinářů ČR myslí: „Já jsem člověk, který většinu svého života strávil bojem za svobodu a demokracii a nebudu se tady zpovídat nějakým lidem z nějaké organizace, která po pravdě řečeno ani nevím koho reprezentuje“.

Vladimír Mlynář se tak zařadil po bok politiků jako Viktor Orbán, či Alexandr Vondra, kteří svou disidentskou minulost naplno využívají k tomu, aby mohli propagovat a ospravedlňovat praktiky pošlapávající demokratické principy a omezující nezávislou žurnalistiku.

To, že při svém vystoupení zpochybnil Mlynář fungování bulharského antimonopolního úřadu, který v minulost nedovolil vstup PPF na bulharský televizní trh („Rozhodnutí bylo velmi nestandardní, mohli jsme se soudit“) a obvinil moderátorku Augustovou z „exaltovanosti v hlase“, už jenom dokresluje populisticko-konzervativní pojetí „politiky“, kterým se PPF v současnosti aktivně snaží ovládnout český veřejný diskurs (o ČR jako o kremelském satelitu a roli PPF například ZDE).

Přitom v situaci, kdy se ČR propadá mezinárodním umístěním ve svobodě tisku (hodnocení stavu médií v ČR Reportérů bez hranic ZDE), má Česká televize být jednou z posledních výsep nezávislosti česky mluvících médií.

Je tak otázkou zda rezignace moderátorky Augustové na to tlačit Vladimíra Mlynáře k věcné debatě vypovídá více o bezradnosti poradit si s populistickým diskursem (například generální ředitel CME Michael Del Nin ani nedostal možnost vyjádřit se k obávám o vyváženost zpravodajství TV Nova), anebo o pokusech mocensky tlačit na fungování ČT, jak o tom napovídají obstrukce v PS PČR při schvalování výročních zpráv ČT.

O novém „televizním králi východní Evropy“, jeho politických zájmech v tomto regionu, či o jeho obchodních partnerech tak česká veřejnost bude nadále muset číst především západoevropská média jako například německý Handelsblatt, či úryvky, které do češtiny proniknou (ZDE).


0
Vytisknout
6039

Diskuse

Obsah vydání | 7. 11. 2019