Předávání státních vyznamenání aneb Pompézní rituál mimo čas a prostor

31. 10. 2019 / Jiří Hlavenka

K předávání státních vyznamenání tři poznámky. Opravdu dávám úplně stranou, že to určoval Zeman, že je takový a makový, tedy zcela věcně:

- i jeden jediný vyznamenaný, který si to zcela objektivně nezaslouží (nemá žádné "zásluhy o stát", atd., vůbec mu to nenáleží) hrozně degraduje dané ocenění. Obdržet ocenění znamená "ocitnout se mezi nejlepšími", být vyzdvižen mezi špičku a jenom špičku. Pokud to vedle mě dostane i člověk mizivých zásluh, pak to tedy může dostat každý - pak tedy i já mohu být ve skutečnosti člověk mizivých zásluh.

- opakující se pompézní rituál je každým rokem více mimo prostor a čas. Je to "císařský" rituál, devatenácté století přesunuté do století jednadvacátého, do civilního světa, ve kterém se cení to, co člověk umí a ne to, co má oblečené, co dokázal a ne kolik zlata je na lampasech stráže kolem něj, co je v něm a ne kolik fanfár zní.

Myslím, že zejména pro mladou generaci tenhle rituál představuje směšnost starého, odcházejícího světa. Světa, který čím beznadějněji odplouvá do minulosti, tím víc chce zlata, lampasů a fanfár. Není většího kontrastu než vyjít z tohoto virtuálního světa prázdného rituálu a vrátit se zpět do světa reálného, do toho, ve kterém se skutečně dějí věci.

- má smysl vůbec státní vyznamenání dávat? Vzdor předcházejícímu si myslím, že ano. Můžete mi (právem) nadávat za generalizaci, ale jsme národ dosti kverulantský, cynický a rovnostářský, nemáme úplně rádi "elity", moc je neuznáváme - já pán ty pán, to jsme my. Ale elity tu jsou a mnohé dokázaly - proto si zaslouží ukázat, že tu jsou, odměnit je, vyzdvihnout. Ale civilně a s precizním výběrem, prosím.

Vaše názory?


1
Vytisknout
4266

Diskuse

Obsah vydání | 5. 11. 2019