Je dnešní digitální společnost demokratická, nebo autoritářská?

20. 9. 2019

čas čtení 4 minuty
Digitální revoluce a umělá inteligence převrací naruby nejen ekonomiku - ale také společnost. Ne všechny politické systémy se s tím dokáží stejně dobře vyrovnat, píše Alexander Görlach.


Před půlstoletím napsal futurolog Alvin Toffler ve své knize Šok z budoucnosti, že přijde čas, kdy technologický pokrok bude tak rapidní, že ani elity už ho nedokážou pochopit a vysvětlit. Kdo by mohl popřít, že už jsme dávno tohoto bodu dosáhli?

Nová odvětví představují výzvu těm starým, sociální a rolové modely jsou zpochybňovány. To vytváří nejistotu, která jde ruku v ruce s otázkou, zda budeme v budoucnosti stále schopni žít způsobem, na nějž jsme zvyklí. Tento fenomén se týká stejně tak demokratických společností jako nedemokratických - a narušení lze stejně zaznamenat u obou. Co tato změna znamená pro vládnutí, v demokratických nebo nedemokratických společnostech? Podporuje tento posun jednu formu vlády na úkor jiné?

Vezměme tyto dva příklady: Spor o novou železniční stanici "Stuttgart 21" v hlavním městě spolkové země Bádensko-Württembersko na jedné straně a protesty v Hongkongu na druhé. V dřívějších dobách byly systémy přísně hierarchické. Stát, církev, strana, odbory, armády - všechny fungovaly shora dolů: Informace plynuly v tomto směru, rozhodnutí byla přijímána a komunikována jen tímto způsobem.

Dnes jsou nicméně systémy tvořeny sítěmi. Neexistuje nahoře a dole. Soudržnost těchto sítí je tekutá, tvořená společnými cíli všech, kdo k nim náleží. Už neexistují lídři, jako v hierarchických systémech.

Do doby před deseti lety vše ve Stuttgartu bylo děláno přesně podle starého systému: Procedury schvalování plánů, veřejné konzultace. Ale vznikl odpor poté, co toto vše proběhlo a mělo se začít stavět. Politici tomu nemohli uvěřit: Každý týden probíhaly demonstrace. V jednom případě policie reagovala brutálně s použitím vodních děl, zatímco jindy se úředníci zaměřili na školní třídu. Zacházení s projektem stanice vedlo mnoho voličů v této spolkové zemi k opuštění tradičních stranických vazeb. Konzervativní CDU, která tu vládla po dekády, byla potrestána a od té doby má Bádensko-Württembersko zeleného premiéra.

V Hongkongu až dva ze sedmi milionů obyvatel demonstrují za práva zaručená ústavou, která jim chce čínský komunistický režim kousek po kousku sebrat. Důvod eskalace těchto protestů je stejný jako ve Stuttgartu: Hierarchický Peking nechápe, jak fungují nehierarchické sítě.

Hongkongská lídryně Carrie Lamová zřejmě řekla Pekingu, že dostane protesty proti zákonu o extradici pod kontrolu. Zdálo se, že recept funguje: Prostě zavřete lídry demokratického hnutí z roku 2014 a ve výsledku se protesty rozplynou! Avšak protesty se jen staly hlučnějšími a úpornějšími. Nyní demonstrují i školní děti a úředníci. Šéfka hongkongské vlády masivně poškodila vlastní veřejný obraz chybou v úsudku a po týdnech protestů to vzdala a konečně kontroverzní zákon zrušila.

Demokracie mají potenciál se v této fázi epochální změny adaptovat. Jak dnes lidé v demokracii participují, jak jsou reprezentováni, se liší od toho, co bylo možné v minulosti. Sbor volitelů pro zvolení prezidenta v USA byl nutný, když se dosud používaly dostavníky a jako poslové fungovali jezdci na koních. Dnes je tento systém zastaralý. Demokratické instituce mají schopnost se na tuto změnu adaptovat - a adaptovat se musejí.

Avšak takové okamžiky jsou pro autokracie smrtící, protože z dlouhodobého hlediska staré síly nedokážou potlačit příští generaci. Ŕíše středu je připravena k boji mezi novými a starými hierarchiemi. Čínské vedení investuje vše do monitorování svých občanů. Toto úsilí je vedeno přesvědčením, že myšlenky těchto decentralizovaných sil mohou být sledováním zadušeny v zárodku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7607

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2019