Ruské hypersonické jaderné zbraně využívají amerických slabin

20. 9. 2019

čas čtení 3 minuty
Rusko vyvíjí hypersonické jaderné zbraně a Putin tvrdí, že nabídl prodej jedné z nich prezidentu Donaldu Trumpovi, napsali Bishop Garrison a Preston Lann. Ačkoliv konverzace mezi oběma lídry byla prezentována s lehkým srdcem, skutečná hrozba ruských a čínských hypersonických zbraňových systémů dál roste. když obě země dosahují významných pokroků ve vývoji hypersonických zbraní, které mohou uniknout a vyhnout se protiraketovému systému budovanému ministerstvem obrany.


Aby Pentagon čelil rostoucí hypersonické hrozbě, v letošním rozpočtu alokoval více jak 2 miliardy dolarů na vývoj hypersonických zbraní. Nicméně jeho program nyní trpí velkou nesouměrností ve výzkumu a rozpočtování vývoje ofenzívních a defenzívních schopností. I když ofenzívní schopnosti jsou důležité, silné obranné schopnosti zůstávají důležité pro ochranu zájmů a aktiv.

Většina financí vynaložených ministerstvem na vývoj hypersonických zbraní nyní směřuje na program precision strike nebo útočné zbraně, na rozdíl od programů protiraketové obrany. Rozpočet na příští rok pro všechny investice do hypersonických kapacit dosahuje zhruba 2,6 miliardy dolarů; přitom obranný vývoj tvoří jen asi 6 % (157,4 milionu) tohoto investičního rozpočtu. Navíc rozpočtové údaje pro vývoj obranných schopností v následujících letech klesnou takřka o čtvrtinu, na 122 milionů v roce 2024.

Realita nepřátelského pokroku v ofenzívních hypersonických zbraňových systémech spolu s faktem, že hypersonické ofenzivní schopnosti lze obecně vyvinout snadněji a levněji než obranné, přirozeně vedly Pentagon k vývoji ofenzivních schopností.

Zánik zavedených smluv o jaderných zbraních mezi hlavními světovými mocnostmi má nejen destabilizující politické dopady, ale může také sloužit jako katalyzátor většího soustředění a spoléhání se na hypersonické střely coby nejnovější formu jaderných nosičů. Navíc tento scénář může přinést defenzivní roli hypersonických střel sloužících coby deterent ničící ofenzívní jaderné nosiče.

Tato rapidně se vyvíjející geopolitická realita zvýrazňuje riziko představované neexistencí reálně dosažitelných amerických hypersonických obranných zbraní. Skutečnost, že vývoj obrany proti hypersonickým raketám vyžaduje více času a peněz by měl přirozeně vést k tomu, aby ministerstvo obrany alokovalo větší díl prostředků do obranných schopností. Nicméně to také zdůrazňuje dvě pasti, jimž se USA musejí starostlivě vyhnout. Za prvé, ministerstvo by mělo být jasně na straně strategie uvalování nákladů (které ovšem program protiraketové obrany od dob Clintona a Bushe mladšího zřetelně protiřečil - pozn. KD) - kde je za zbraň utraceno X dolarů v naději, že protivník bude nucen utratit X dolarů za zbraň, která jí čelí.

Za druhé, vláda musí zajistit, že k vynaložení peněz a zdrojů dojde moudře, s včasnými a efektivními výsledky. Ministerstvo naneštěstí má dlouhou historii utrácení miliard za protiraketové systémy, které neplní, co o nich tvrdila reklama. To byl případ systémů GMD a SM-3 z éry Clintonovy a Bushovy administrativy. Testy Pentagonu ukázaly, že většina raket SM-3 nedokázala zničit své cíle a GMD pravidelně uspěl jen ve starostlivě připravených scénářích - oba systémy měly vážné a využitelné nedostatky. To vedlo analytiky časopisu Arms Control Today k závěru, že nedostatky tohoto typu by měly být "silným varováním" politikům, kteří jsou přesvědčeni, že americké systémy protiraketové obrany skutečně "odradí budoucí protivníky od usilování o programů vývoje balistických raket".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8790

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2019