Je Corbyn férově pronásledován pravicovým tiskem za "aféru s věncem"?

15. 8. 2018



Jeremy Corbyn se v britském pravicovém tisku stal terčem obnoveného honu na čarodějnice za to, že se účastnil r. 2014 pietního aktu v Tunisku, kde možná položil věnec na hroby dvou mužů, obviňovaných ze zosnování teroristického útoku proti izraelským sportovcům na olympiádě v Mnichově v roce 1972. Corbyn si samozřejmě moc nepomohl, když nejprve reagoval, že věnec "možná nepoložil", a pak své tvrzení změnil, že se "účastnil pietní akce za mír".

Owen Jones k tomu v deníku Guardian publikoval užitečný kontextuální článek. Shrnujeme:

V listopadu 2004 položil britský ministr zahraničí Jack Straw věnec na hrob zemřelého palestinského předáka Jásira Arafata. Jaká by asi byla reakce, kdyby to dnes učinil Jeremy Corbyn? Izraelský premiér Ariel Šaron považoval Arafata za "vraha židů". Vzhledem k tomu, že mnichovský masakr na olympijských hrách v roce 1972 provedla frakce Organizace pro osvobození Palestiny, jejímž šéfem byl Arafat, Izraelci by ho považovali za spoluviníka při vraždě 11 izraelských sportovců.

Ale nevznikl tehdy žádný skandál, žádné rozhořčení, že Straw položil věnec na Arafatův hrob. Organizace pro osvobození Palestiny byla koneckonců uznána Valným shromážděním OSN r. 1974 jako "zástupce palestinského lidu" a Izraelem o dvě desetiletí později.

K nynějšímu "skandálu", že Jeremy Corbyn navštivil r. 2014 Tunis. Corbyn se účastnil konference na pozvání tuniského prezidenta Moncefa Marzoukiho, respektovaného aktivisty za lidská práva, který býval prominentním disidentem za vlády diktátora Zine El Abidine Ben Aliho, podporovaného Západem. Cílem konference bylo vytvořit jednotu mezi rozhádanými palestinskými frakcemi. Konference vyvrcholila položením věnce u památníku desítek usmrcených lidí, mezi jinými i civilistů, když Izraelci r. 1985 vybombardovali ústředí OOP. Tehdy odmítla i Margaret Thatcherová tvrzení Izraele, že byl útok v souladu s mezinárodním právem, a údajně konstatovala, že se "zděsila, že izraelský útok v Tunisu usmrtil tolik civilistů":

Britská kontroverze z tohoto týdne se zaměřila na hroby dvou vysokých činitelů OOP, Salah Khalafa a Atefa Bseiso. Corbyn byl vyfotografován pár metrů od obou hrobů a na fotografii je věnec položený na Khalalův hrob. Khalaf byl usmrcen r. 1991, údajně extremistickou teroristickou organizací poté, co o ní předal informace Západu, a je obviňován, že založil organizaci Černé září, Bseiso, který byl usmrcen o rok později, byl obviňován z účasti na masakru v Mnichově, což popíral. Khalaf byl Arafatův zástupce a měl velký vliv na konečné rozhodnutí OOP vzdát se v devadesátých letech ozbrojeného boje a věnovat se vyjednávání.

Corbyn popírá, že položil věnec na Khalafův hrob. Ale bylo by to tak odlišné od Jacka Strawa, který položil věnec  na hrob Jásira Arafata, jemuž byli Khalaf a Bseiso podřízení? Máme nyní znovu považovat OOP a Fatah za teroristické organizace?

Někdy je nutno věci říct otevřeně. Labouristická strana absolutně zvorala svou reakci na antisemitskou frakci na své levici, a zbytečně tak prošustrovala dobrou vůli britských židovských komunit. Avšak to nemá nic společného se stigmatizováním legitimních výrazů solidarity s palestinským lidem. Ti z nás, kteří jsou přesvědčeni, že boj proti antisemitismu a podpora pro palestinskou kauzu nejsou neslučitelné, zastávají tento názor na základě stejné touhy po spravedlnost a rovnosti.

Stavět se na jednu stranu v izraelsko-palestinském konfliktu je nutně se spojit s těmi, kteří páchali a páchají násilí. Jde o nerovný konflikt, mezi okupantem a okupovaným národem, mezi uprchlíky a vojenskou regionální supervelmocí, kterou vyzbrojuje a podporuje Západ. Podle izraelské lidskoprávní organizace B'Tselem usmrtily izraelské bezpečnostní jednotky od roku 2000  9456 Palestinců, zatímco Palestinci usmrtili 1237 izraelských vojáků a civilistů. Žádná smrt civilisty není omluvitelná: zvěrstvo v Mnichově bylo zvěrstvo.

Avšak vezměme si případ Ariela Šarona. V roce 1982 bylo at 3500 palestinských a libanonských uprchlíků zmasakrováno falangistickými spojenci Izraele v táborech Sabra a Šatila. Komise v Izraeli posléze shledala Šarona "osobně vinným" za tento masakr. Na Šaronově pohřbu v roce 2014 byl Tony Blair. Kdo tehdy křičel, že je to skandál?

Je nesmírně iritující, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu měl tento týden odvahu Corbyna odsoudit svým výrokem na Twitteru. Mezitím pokračuje výstavba protizákonných osad na palestinském území, minulý týden usmrtili izraelští vojáci těhotnou ženu a její osmnáctiměsíční dítě, minulý měsíc omezil nový izraelský zákon o národním státě práva arabských občanů Izraele.  Netanyahu také podlézá maďarskému ultrapravicovému premiéru Viktoru Orbánovi, který vede antisemitské kampaně proti Georgi Sorosovi. Žádné tyto skutečnosti nevyvolaly ani zlomek zuřivosti,jakou vyvolala Corbynova cesta do Tuniska před čtyřmi lety.

Incident ohledně Corbyna naznačuje, že podílet se na násilí izraelské okupace - jak to činí západní vlády - je přijatelné, ale projevit solidaritu s palestinskou kauzou znamená vyvolat odsouzení.

A tady je zapotřebí morální jasnosti. Antisemitismus existuje, je to hrozba a děsí židy, ztraumatizované ne tak dávným holocaustem. Labouristická strana musí projevit daleko větší státnictví v boji proti antisemitismu ve straně a vykořenit všechny antisemity. To ale nesmí odvádět pozornost od projevů solidarity s palestinským lidem. Není nic nemorálního na položení věnce na památku obětí útoku, který odsoudila i Margaret Thatcherová.

Podrobnosti v angličtině ZDE


0
Vytisknout
1680

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2018