František Tomečka, Čech vězněný v gulagu

20. 8. 2018

čas čtení 7 minut



František Tomečka se narodil 19.3.1906 v Hranicích na Moravě Adolfovi a Antonii Tomečkovým. Matce Antonii, rozené Horákové, se František narodil v jejím druhém manželství, první muž jí zemřel a z prvního manželství měla malého syna Václava Machálku. Rodina, do níž se František narodil, byla chudá, postupně se manželům Tomečkovým narodilo celkem 9 dětí, píše historik Vladislav Ryčkov z Kemerova na Sibiři. Ryčkov je pravnuk Františka Tomečky.


František z důvodu chudoby rodiny získal pouze základní vzdělání. Vyučil se ve firmě Baťa. Od mládí se otužoval a žil zdravě. Byl manuálně velmi zručný, dokázal si vyrobit stůl, židle i další nábytek.


V roce 1927 František dostal povolávací rozkaz k vojenské službě v československé armádě, kde absolvoval tříměsíční kurz na sanitáře a do dubna 1929 pracoval v obuvnické dílně vojenské jednotky. Po skončení vojenské služby se vrátil domů ke své práci. Stal se členem Komunistické strany Československa a obdivoval socialismus v SSSR. V roce 1932 mu bylo členství v KSČ ukončeno z důvodu jeho zatčení v Rusku.


V červenci 1929 František pod vlivem článku v Rudém právu, spolu se svými kamarády, z nichž jeden měl příjmení Rýpar, překročili hranici SSSR, v okolí města Kamenec Podolský Chmelnycké oblasti Ukrajiny. Po překročení řeky Dněstr a kontrole, byl Františkovi nařízen odjezd do města Penza v Povolží. Později se přestěhoval do vesnice Kerensk, kde žil do roku 1932. V SSSR získal státní občanství a jeho jméno se přizpůsobilo ruskému zvyku na Franc Adolfovič Tomečka.


V Penze pracoval František jako promítač v kině. Seznámil se tam s Natálií Vladimirovnou Podolcevovou. Ruštinu František v té době ještě neovládal, ale dorozumívali se spolu německy, protože Natálie dobře ovládala němčinu.

S Natálií se oženil a 20. října 1931 na svět přišla Hedvika, první dcera, kterou pojmenoval podle své milované sestry. Mladá rodina se přestěhovala z Kerenska (nyní Vadinsk), do Simbirsku ( nyní Uljanovsk).


František získal státní občanství SSSR a pracoval jako zámečník ve Vadinské traktorové stanici. Brzy poznal, že v socialismu není vše tak, jak by mělo být a začal veřejně hlásat: "U nás v Česku žena stoji na piedestalu cti, žádné těžké práce se ženám se nenařizují. V Rusku je všechno naopak - ženy musí sít, séct, orat, pracovat s traktorem, na stavbách, chodit na vojnu... To není správné, žena musí vychovávat děti." Později se mu tyto výroky staly osudnými, byly označeny za antisovětské a byl kvůli nim 26. prosince 1932 zatčen a odsouzen OGPU dle článku 58-6, 58-12 a 84 trestního zákona  RSFSR, na pět let odnětí svobody.

Výkon trestu probíhal v Autonomní SSR republice Komina ostrově Vajgač v gulagu. Ve velmi krutých podmínkách těžil na ostrově polymetalickou rudu.

V této nelehké situaci Františkovi pomohl jeho tchán Vladimír Michajlovič Podolcev, který podal k soudu odvolání, které se tehdy mohlo obrátit i proti němu samotnému. U soudu Podolcev prokázal neoprávněnost a smyšlené "důkazy" vyšetřovacích orgánů. Nakonec tchán Františka u soudu zvítězil.

15. listopadu 1936 nabylo soudní rozhodnutí právní moci a bylo posláno pravděpodobně telegrafem do gulagu. František byl propuštěn, přesto již měl za sebou 4 roky výkonu trestu.

František byl v gulagu s podobně odsouzenými jako on. Z ostrova Vajgač se v zimě vůbec nedalo dostat a muselo se čekat do jara, až roztaje led.

Když se František dozvěděl, že ho soud osvobodil, rozhodl se dojít na pevninu, dokud byl led silný. Jeho touha sejít se s rodinou byla tak velká, že mu v tom nezabránilo ani divoké severní studené počasí. Několik dalších lidí, kteří byli též osvobozeni, šli společně s ním. Šli dlouhou dobu zimním zamrzlým lesem a prodírali se hlubokými sněhovými závějemi. Museli snášet zimu a hlad, byli nedostateně oblečeni. Cestou jeden z nich umrzl, druhému umrzly nohy a třetí zemřel na kurděje, protože v lágru na ostrově jim nedávali dostatečně najíst a nedostávali ani potraviny obsahující vitamín C. I Františkovi se začaly uvolňovat zuby. Aby si udržel své zdraví, začal jíst jehličí, různé houby a lesní plody, které našel pod sněhem. Kurdějí se takto zbavil. František i jeho přátelé šli po dlouhou dobu 3 až 4 měsíce a během té doby ušli dlouhou cestu asi 600km v strašném mrazu.

Po návratu do Uljanovska se František sešel se svou rodinou a začal žít v Kerensku v domě své manželky a jejího otce. Všichni si mysleli, že takto zmizí z kontroly NKVD.

Brzy poté však 27.10.1937 byl František Tomečka zatčen Kerenským PO NKVD v regionu Kujbyšev a byl držen ve vazbě na policejním oddělení. Neprávem ho obvinili a odsoudili za to, že „podle článku 58-6-10 trestního zákona RSFSR vedl antisovětskou propagandu a špionáž ve prospěch cizího státu.“ Po jeho zatčení v roce 1937 bylo místo pobytu F. Tomečky prohledáno a byly odstraněny dokumenty – kromě pasu také 4 různé doklady a 26 fotek. O místě, kde se nalézají, se dosud nic neví.

Když ho odváděli, řekl své ženě: „Natko, počkej na mně. Určitě se vrátím, protože jsem nic neudělal.“


29.1.1938 byl František Tomečka odsouzen na základě rozhodnutí komise NKVD a prokurátora SSSR podle článku 58-6-10 trestního zákoníku RSFSR za kontrarevoluční agitaci a špionáž ve prospěch Polska k nejvyššímu trestu zastřelením a k úplné konfiskaci majetku.

7. 2. 1938 byl zastřelen, místo jeho hrobu není dodnes známo. Za šest krátkých měsíců po jeho zastřelení se narodila jeho druhá dcera Ludviga.


11. 5. 1956 rozhodnutím Vojenského tribunálu Privolžského vojenského okruhu byl rozsudek kolegia OGPU ze dne  26.12.1932 zrušen a řízení bylo pozastaveno pro nedostatek důkazů.


23. 11. 1956 rozhodnutím vojenského tribunálu u Privolžského vojenského okruhu byl rozsudek kolegia OGPU ze dne 26.12.1932 zrušen a řízení bylo pozastaveno pro nevinu.


23. 11. 1956 bylo rozhodnutím Vojenského tribunálu Privolžského vojenského okruhu rozhodnutí ze dne 29.1.1938 zrušeno a řízení bylo ukončeno z důvodu absence viny. František Tomečka byl rehabilitován. Informace o jeho rehabilitaci byla zaslána Natalii, vdově po zesnulém, která žila v obci Vadinsk v Penzenském regionu.

Tomečkova posmrtná rehabilitace:










0
Vytisknout
9441

Diskuse

Obsah vydání | 22. 8. 2018