Problémy současné indické psychiatrie, edukační a destigmatizační projekt

17. 8. 2018 / Kateřina Duchoňová, Dominika Švecová, Věra Motyčková

Druhá část rozhovoru s indickými psychiatry Rudrou Chakrabortym a Arunimou Chaterjee a  psycholožkami Gargi Chakraborty, Charul Bhoria na psychiatrické klinice Manobikshan v Berhampore, Západní Bengálsko

První část rozhovoru je ZDE

(Rozhovor vedly Kateřina Duchoňová, Dominika Švecová a Věra Motyčková)

Ráda bych se více zeptala na vaši televizní show. Zajímalo by mě, kdo přišel s tou myšlenkou a jak jste to celé zorganizovali a také jak celý ten pořad probíhá.

Rudra: Na začátku to byl celkem banální příběh. Jednoho dne jsme byli osloveni televizní stanicí, kde měli program o zdraví, který tam byl spíše jako taková vsuvka mezi jinými, nikdy neměl moc diváků.
Takže nám za relativně nízkou cenu nabídli ten program převzít, a protože jsme odborníci na duševní zdraví, tak jsme si řekli, že to vezmeme, ale budeme tam mluvit pouze o duševních potížích a oni souhlasili.

Zpočátku to nebylo naživo, měli jsme určitá témata, například jeden den jsme mluvili o depresi, jiný den o panických atakách, o somatoformní poruše a tak dále.

Měli jsme během několika měsíců velice dobrou odezvu, tak jsme se rozhodli, že zkusíme jít do live programu. Bylo to trochu riziko, protože jsme samozřejmě nevěděli, na co se lidé budou ptát.

Mysleli jsme si, že lidé si z toho možná budou dělat legraci, ale přesto jsme do toho šli a byli jsme příjemně překvapeni, že něco takového se nestalo ani jednou.

Naopak lidé , kteří do programu volají jsou velmi zainteresovaní a postupně kladou i těžší a těžší otázky. Zpočátku se lidé ptali na základní otázky, jak se projevují duševní onemocnění a co k nim může vést, tedˇuž mají dotazy typu:

Mám schizofrenii, jakým způsobem mohu řešit tendenci k přejídání po určitých lécích? Dostáváme další a další zajímavé otázky. Ten pořad běží už čtyři roky bez přestávky a je úspěšný. Původně jsme vysílali jedenkrát týdně, tedˇje to dvakrát a budeme dále pracovat na jeho vylepšení. Všichni z naší kliniky na něm spolupracujeme.

Arunima: Většinou jsme ve studiu ve dvou, jeden bere telefony, druhý zodpovídá otázky nebo se vzájemně doplňujeme. Pořad trvá vždy hodinu a všichni na tom pořadu pracujeme rádi.

Rudra: Ano, ten pořad je interaktivní, střídáme se v příjímání hovorů, zodpovídání otázek, doplňování, diskusi. Každý vycházíme ze svých poznatků a zkušeností, které mohou být i různé a právě to možná činí pořad tak zajímavým pro diváky, existují i pořady podobného typu s pouze jedním odborníkem, který ale třeba nedokáže zodpovědět do hloubky všechny otázky a vychází pouze ze svého úhlu pohledu. My někdy pořad zahajujeme určitým zajímavým tématem nebo potížěmi určitého pacienta, kterého jsme třeba ten den viděli v ambulanci. Začneme o problematice daného pacienta mezi sebou diskutovat a během pár minut začnou do studia volat lidé své vlastní otázky a tímto stylem pokračujeme.

Zajímalo by mě, jak často se zde v Západním Bengálsku setkáváte s hraniční(emočně nestabilní) poruchou osobnosti a závislostmi? Domnívám se, že je to možná více typické pro tzv. západní společnost a může to souviset se ztrátou určité jistoty, tradic, také svou roli hraje rozpad rodin, výchova. Co si o tomto tématu myslíte?

Rudra: Myslím, že psychologové mají hodně pacientů s hraniční poruchou, možná by dokázali odpovědět lépe.

Gargi: S problematikou hraniční poruchy osobnosti se ve své praxi setkávám téměř každý den. Tato porucha u lidí snad narůstá epidemicky. Jsou u toho často i přidružené potíže a nejvíce ji pozoruji u mladé generace, u lidí, kterým je třeba 19 nebo 20 let se už začínají objevovat určité příznaky, snažím se k nim přistupovat psychoterapeuticky, nejvíce asi pomocí dialekticko behaviorální terapie,kdy se lidé snaží uvědomit si své pocity, zvyšovat svou frustrační toleranci, zlepšovat mezilidské vztahy, předcházet sebepoškozování, ale střídám přístupy. Také se dost setkávám s pacienty s anakastickou poruchou osobnosti nebo smíšenými poruchami osobnosti. A co se týče potíží se závislostí, tak je také řešíme často, ale ne tolik jako pacienty s hraniční poruchou, ta převládá.

Charul: Chtěla bych ještě dodat, že pacientů s hraniční poruchou osobnosti vídáme více v této části země (stát Západní Bengálsko) a závislostní problematika je omezená na užívání alkoholu nebo kanabinoidů a ne v takové míře. V severní části Indie jsou rozšířené závislosti na více psychoaktivních látkách, také příležitostné pití alkoholu je více tolerováno a někdy se může snadno rozvinout do závislosti.

A proč si myslíte, že závislosti jsou více rozvinuté na severu země a hraniční porucha osobnosti na severovýchodě v Západním Bengálsku? 

Rudra: Ne, tak to není.  

Gargi: Ano, ten scénář takový není.

Rudra: V zásadě to není tak, že by bylo více tzv. hraničních pacientů ve východní části Indie. To co chtějí Gargi a Charul sdělit je to , že se staráme o oblast, kde žijí venkovští lidé, ale stejně tak i lidé z města a tím je tu zřejmě i více lidí s hraniční poruchou osobnosti, souvisí to dost i s životním stylem, moderním způsobem života. A dosah naší kliniky je poměrně velký, tak proto. Neexistuje tu nějaký konkrétní vzorec. Myslím, že lidé s poruchou osobnosti a závislostmi se vyskytují podobně všude v Indii.

Gargi: Ano, chtěla bych dodat, že jsem pracovala v několika různých částech Indie a lidí s hraniční poruchou osobnosti je poměrně hodně opravdu všude.

Rudra: Jestli mohu přispět svým osobním názorem, tak já si myslím, že jsem až tolik pacientů s hraniční poruchou osobnosti neviděl. Spíš se mi u některých jevilo, že trpí bipolární poruchou. Vím, že se o tomto vedou velké diskuse a nejspíš záleží na úhlu pohledu. Asi by psychologové těm pacientům přisoudili hraniční poruchu osobnosti a psychiatři bipolární poruchu (pozn. porucha afektivity, kdy se tsřídají manické a depresivní fáze). Proto si potom psychologové myslí, že této skupině lidí pomůže hlavně dialekticko behaviorální psychoterapie a já si myslím, že Deprex. (směje se)<

Slyšela jsem, že někteří máte profesní zkušenosti z různých částí Indie, můžete nám říct, v čem se tyto části z hlediska duševních nemocí liší, pokud se tedy v něčem liší? 

Charul: Já můžu říct ze své omezené zkušenosti, že v severní části Indie jsou hodně rozšířené závislosti a je to asi podmíněno kulturou a náboženstvím, že se tam pije ve větší míře, více se to toleruje, stejně jako například na západě země v Gudžarátu. Také jsem viděla dost pacientů s konverzní poruchou (pozn. u konverzních poruch dochází k narušení integrující funkce vědomí a potlačené prožitky nebo vzpomínky, často spojené se stresovými událostmi se projeví tělesně) nebo poruchou učení u dětí, to je běžné všude. Tady v Západním Bengálsku jsem viděla pacienty se závislostí, ale nebyly to mnohočetné závislosti . Viděla jsem pacienty s disociativními poruchami (pozn. rovná se konverzními poruchami), depresemi, hraniční poruchou osobnosti, u dětí s poruchami učení nebo úzkostmi před zkouškami.  

S jakými projevy disociace se v praxi často setkáváte ?

Charul: Neviděla jsem mnoho stavů transu a posedlosti, ale zažila jsem pacienta s disociativní amnézii (pozn. disociativní poruchou paměti), Gargi měla zkušenost se stavem transu u jednoho pacienta, já jsem to ještě nikdy neviděla.

A jaké Ty máš, Gargi, profesní zkušenosti z různých částí země?

Gargi: Chtěla bych objasnit jednu věc, která souvisí se vzděláním, protože v různých částech Indie jsou lidé různě vzdělaní. Takže i úroveň povědomí o duševních nemocech, ale i psychických potížích souvisejících s každodenním životem je různá. Třeba na jihu země je povědomí poměrně vysoké. Lidé nemusejí vyloženě trpět duševní nemocí k tomu, aby navštívili psychologa nebo psychiatra. Přicházejí sdílet i své každodenní starosti, přijdou například i kvůli manželskému poradenství, na jihu Indie je manželské poradenství pro lidi, kteří o vztah pečují, téměř nezbytností.  Takže v tomto jsou odlišnosti. V Bengálsku máme hodně úzkostných pacientů se symptomy panické ataky, disociativních pacientů, jak už bylo zmíněno. Lidé z různých důvodů potlačují své emoce, běží to na nevědomé úrovni a demonstruje se to fyzicky – tzv. psychogenními záchvaty, psychogenní obrnou, slepotou, poruchou paměti, řeči. Já jsem osobně u pacientů viděla i stavy transu a posedlosti, disociativní poruchu osobnosti. Vše je to na podkladě disociace , která na první pohled imponuje jako fyzický problém.

Arunima: Také vídáme disociativní afázii (tzn. psychogenní poruchu řeči)

Gargi: Disociativní afázii, ano a mnoho jiných psychogenních poruch jako je psychogenní kašel. A kromě toho pacienty s bipolární poruchou, poruchami vyvolanými návykovými látkami a poruchami osobnosti. Pacienty s anankastickou poruchou osobnosti a hraniční poruchou osobnosti, které jsme už zmiňovali. To jsou pacienti typičtí pro Západní Bengálsko. Ale v Gudžarátu to jsou především potíže se závislostmi, ale rovněž konverzní (disociativní) poruchy včetně stavů transu, to je podobné. A také pacienti se sezonní afektivní poruchou, bývá tam komorbidita mezi sezonní afektivní poruchou a disociativní poruchou zvláště v období náboženských svátků, u těchto lidí bývá specifická manifestace transu a posedlosti a později, když tyto symptomy odezní, rozvine se u nich bipolární porucha. Alespoň takovou mám zkušenost. A v jižní části Indie u pracovníků v průmyslovém sektoru nebo IT je hodně potíží spojených s pracovním stresem a nedostatkem spánku. Tito lidé mohou přicházet s různými příznaky. Podle mně na geografické lokalitě přeci jen záleží . Někde , jako například v této oblasti Západního Bengálska, jsou úzkostné poruchy, deprese a konverzní poruchy u pacientů úzce propojené s jejich sexuálním životem. Tímto je tato oblast unikátní. A ano, také se liší terapeutické přístupy v různých částech Indie, v Západním Bengálsku je hodně rozšířená kognitivně - behaviorální terapie, vedle které já osobně používám i psychoanalytické techniky. V určitých částech Indie je zase populární hypnoterapie (pozn. terapie hypnózou) . Rozvíjí se i nové moderní techniky jako specifické varianty kognitivně - behaviorální terapie pro pacienty s obsedantně kompulzivní poruchou (pozn. porucha provázená nepříjemnými nutkavámi myšlenkami a ritualizovaným chováním), panickou úzkostí a fobiemi, dělají se různá kognitivní cvičení. Posouvá se i oblast výzkumu. Já sama jsem nedávno na mezinárodní konferenci prezentovala epidemiologickou studii zaměřenou na obsedantně kompulzivní poruchu, ukázalo se , že pokud jsou lidé s obsedantně kompulzivní poruchou, ale i lidé s jinými formami úzkosti, s panickými atakami, konverzními poruchami apod. dostatečně edukováni o charakteru svých potíží a poučeni o jednoduchých relaxačních technikách, tak je míra úzdravy vysoká.
0
Vytisknout
1856

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2018