Situace v Německu pohledem etablovaného imigranta

Masová migrace, islámské hodnoty a adaptace

9. 3. 2017

"Již v roce 2014 bylo možno sledovat rostoucí známky hrozící masové migrace ze Středního východu. Ale státní politika reagovala pozdě. Dnes nejsou kritici islámu žádoucí a mnozí mladí muslimové nemají o západní hodnoty zájem," píše pro server Cicero libanonsko - německý režisér Imad Karim. Na článek upozornil a úryvek přeložil Milan Lelek.

Imad Karim je libanonsko - německý režisér, scenárista a televizní novinář. Jeho reportáže byly vysílány televizními stanicemi ARD, ZDF, WDR, HR, BR, MDR, ORB, SR, SWR, NDR, 3sat a Phoenix. Byl členem řady filmových porot a je sám nositelem různých televizních cen.

"A pokud prodléváte mezi lidmi, v zemi 40 dnů, tak buďte jedním z nich, nebo putujte dál. Podle této arabské (předislámské) moudrosti, žiji v Německu již čtyři desetiletí. Aby nedošlo k nedorozumění od samého počátku - nepřišel jsem sem ani jako uprchlík a ani jako žadatel o azyl. Ale jako student, bylo to v roce 1977. Tři roky předtím, studovali tři studenti - norský, švýcarský a indický - v Bejrútu a žili s námi v naší formálně islámské, ale ve skutečnosti agnostické rodině v Bejrútu. Výměna mezi kulturami a dokonce stěhování národů považuji za důležitý proces civilizační dynamiky. Ale přitom věrně podle principu "40 dní".

Stejně jako mnoho dalších přistěhovalců jsem hledal v Německu porozumění s místními obyvateli, a našel jsem je rychle. Nezapomeňte, že i bez integračních programů. Stejně jako mnoho dalších přistěhovalců jsem nasával dál hodnoty osvěty, smíchal je se svým kulturním dědictvím a vytvořil z toho určitou symbiózu, na jejímž základě vznikly knihy, články a filmy, který měly sloužit jako mosty mezi kulturami.

Tehdy byl kritický postoj vůči islámu velmi vítaný. A to proto, že v sedmdesátých a osmdesátých letech mnozí věřili, že kritická a sebekritická analýza je součástí levicového smýšlení.

Kritika Islámu je nežádoucí

Mezitím mám pocit, že kritici islámu jako je Bassam Tibi, Hamed Abdel-Samad nebo také já nejsme v Německu vítaní. Dnes již nejsme žádoucí. Pokud lidé, jako jsme my, varují před nebezpečím neřízené migrace, jsme bezprostředně napadáni jako šovinističtí zpátečníci, kteří prostě nejsou schopni mít přehled o globální odpovědnost Spolkové republiky.

Ano, kritizujeme politiku ve vztahu k uprchlíkům jak je realizována federální vládou a naivní způsob, jakým společnost jedná s politickým islámem. Proto jsme často označováni za odpůrců systému, jejichž přítomnost v diskurzu pouze působí škodu. Lidem jako my, jejichž mateřským jazykem je arabština, kteří jsme s islámem vyrostli a vyznáme se v tomto náboženstvím, je bráněno v kritice. Někdo by se mohl urazit nebo se špatně cítit, jak je s ním zacházeno. Lépe je pěstovat klamný konsensus než kritický dialog. Mnohým lidem, zdá se, je zcela jedno, kolik argumentů, statisticky a empiricky ověřených studií jsme zpracovali. Heslo zní: Nerušit! Ti, kteří se přesto odváží promluvit, jsou považováni za xenofoby a islamofoby.

Hodnoty a osvěta v ohrožení

Německo není domovem mých předků, ale - a to je mnohem důležitější - domovem mých hodnot. Zde jsem strávil dvě třetiny mého dosavadního života, ale možná že jsem zůstal pořád tvrdohlavým beduínem. V každém případě se nenechám "umlčet" a budu i nadále varovat, že masová migrace ohrožuje hodnoty osvícenských hodnot a ohrožuje otevřenou společnost.

Proč se médiích a v politice vlastně neustále diskutuje o "postfaktických časech", když zůstává tolik otázek ve stejnou dobu nezodpovězených, protože je nejlepší, když nebudou vůbec položeny? Například tato: Jak vůbec k masové imigraci došlo? Jaké to byly náboženské a kulturní pojmy, které přivedly lidi ze severní Afriky a Blízkého východu až sem? S jakými střednědobými až dlouhodobými následky musíme počítat pro naší svobodnou a otevřenou společnost? A věděli političtí činitelé v roce 2015 o blížící se vlně uprchlíků, nebo byli skutečně touto vlnou překvapeni?

Již v roce 2014 tu byly odkazy na uprchlickou vlnu

Když v létě roku 2015 uprchlické konvoje dojely do Budapešti, poté, co se probojovaly přes makedonské pohraniční stráže, vysvětlovali nám špičkoví politici, bezpečnostní orgány a média, jak jsou z toho všichni překvapeni. To je trochu divné vzhledem k tomu, že nejen velvyslanci a vojenští přidělenci, ale také sekretářky a vrátní v německých diplomatických zastoupeních v Bejrútu, Ammánu, Ankaře nebo Kábulu věděli již od roku 2013, že se tisíce lidí připravují na cestu přes Turecko do Evropy a obzvláště do Německa. Pokud bychom vytvořili vyšetřovací komisi a vyžádali bychom si týdenní informační zprávy německých zahraničních diplomatických misí z těchto zemí, tak by se ledacos dostalo na denní světlo.

Od roku 2011 jsem v živém telefonickém kontaktu s přáteli a se spřízněnými novináři v Libanonu, Sýrii, Jordánsku a Turecku. Všichni mluvili od roku 2014 o tom, že se masy pravých a falešných Syřanů (jako jsou Libanonci, Palestinci, Egypťané nebo Súdánci) připravují na emigraci do Evropy a zejména do Spolkové republiky. V libanonských městech, jako je Tripolis, Sidón a v jižních předměstích Bejrútu bylo najednou mnoho bytů prázdných, řady Syřanů vypověděly své stávající nájemní smlouvy, prodávali v těchto městech své obchody a prodejny (kadeřnické salony, řeznictví, autoservisy) a dali se na cestu do Turecka.

V arabských denících z let 2013, 2014 a 2015 bylo možno číst téměř každý den o tom, že Německo by mohlo potřebovat 1,5 milionů migrantů, aby tím vyrovnalo svůj nedostatek pracovních sil. Byly také zprávy o údajných velkých lodích, které by měly z pověření Spolkové vlády přepravovat denně přes 5 000 syrských uprchlíků s doklady nebo i bez platných dokladů, do Německa.

Žádný konsekventní program migrace

Nemám pochyb o tom, že jak ZDF, tak i kolegové z ARD přesně věděli, co se právě děje. Na to není potřeba žádná investigativní žurnalistika. Také rakouské a německé zahraniční tajné služby věděly, samozřejmě do detailu, že exodus je na spadnutí. Disponují v regionu od sedmdesátých let vynikajícími kontakty. Dokonce i Frank-Walter Steinmeier, náš nový spolkový prezident, o tom - jako tehdejší ministr zahraničí - musel vědět. Totéž platí pro federální ministerstvo vnitra a pro Úřad spolkového kancléře.

Tito námi placení a naším jménem jednající politici měli proto již tehdy nastartovat konzistentní humanitární program s cílem pomoci lidem tak, aby zůstali v zemích sousedních se Sýrií a mohli strávit vynucené roky mimo jejich domov důstojně, jak je to jen možné. Místo toho mezinárodní aktéři připustili, včetně našich vlastních politiků, že pomoc OSN těmto lidem byla v roce 2014 snížena o dvě třetiny z podnětu Saúdské Arábie a jiných států Perského zálivu. V Německu Spolkový úřad pro migraci připravil ve stejném roce propagační film pro budoucí uprchlíky. Dílo přeložené do 32 jazyků mělo za cíl pozvat lidi do Německa.

90 procent Syřanů jsou ekonomičtí migranti

Kdo se ale pak vůbec dal na cestu do Spolkové republiky? Jací Syřané se dokázali dostat do zaslíbeného Německa? Migranti skutečně pocházející ze Sýrie nejsou téměř z 90 procent žádnými uprchlíky. Ani to nejsou žadatelé o azyl v souladu s článkem 16 Úmluvy o uprchlících . S některými výjimkami, jako jsou uprchlí ateisté, křesťané či dalších pronásledovaných menšin, jako jsou homo- nebo transsexuálové, se v drtivé většině jedné o ekonomické migranty: Jde o lidi, kteří žili v Libanonu, Jordánsku a Turecku po celá léta, a měli tam své vlastní nájemní byty a jejich obchody, kde realizovali své podnikání. Jde ale také o lidi, kteří žili po desetiletí v Perském zálivu ve státech jako zahraniční pracovníci – gastarbeitr – a viděli teď velkou příležitost se dostat do Německa. Potenciální žadatele o azyl, "skuteční" uprchlíci měli v Sýrii jen velmi malou možnost, aby si mohli zaplatit pašeráky a cestovní výdaje. Ovšem o tom nechtějí organizace podporující azyl mluvit.

Jen ze států Perského zálivu je odhadem více než 14 000 rodin, Syřanů a Ne-Syřanů, kteří přišli do Německa. Státy Perského zálivu podpořil tento masovou migraci všemi silami. Takže bylo asi tak dohodnuto, že všichni cizinci, kteří měli platné povolení k pobytu ve státech Perského zálivu, mohu vycestovat bez víza do Černé Hory. Tam se připojili k uprchlíkům a přišel až sem.

Kompletní text naleznete na webu Cicero.

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se doáci české i mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
2810

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2017