Demagogové všech politických stran, spojte se!

9. 3. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Sen o věčném návratu, kterým opíjejí demagogové v celém západním světě své voliče, se nevyhýbá ani české politické scéně. Pomyslný "chalupář", který vyvolává nostalgii po starých dobrých časech, případně navozuje iluzi o obraně před realitou současnosti, není jen na Hradě. Je v každé české parlamentní politické straně a většinou se netají ambicemi stranu převzít. S určitou výjimkou pochopitelně: v některých případech stranu ovládají trvale, případně si ji k tomu účelu založili...

Před podzimními parlamentními volbami nejde zdaleka jen o boj mezi politickými stranami navzájem. S ohledem na budoucí vývoj je mnohem důležitější sledovat, co se děje uvnitř. Výsledek vnitřního souboje totiž určí, zda a do jaké míry se od sebe politické strany budou lišit v otázkách týkajících se něčeho jiného než v otázce míry zdanění. Pokud by totiž v hlavních politických stranách v ČR převážili populisté, pokrytecký nacionalismus a snaha prohloubit izolaci společnost (jak je možné vidět v Maďarsku nebo Polsku) se stanou fundamentem "národní fronty" pro 21. století.

Vůbec nejviditelnější je tato tendence v současné ODS. Někdejší akademik Petr Fiala, když přebíral před pár lety stranu, se poněkud naivně domníval, že svým vstupem na politickou scénu zachrání pravicovou politiku a pomůže kultivovat politickou scénu. Jsem přesvědčen, že nešlo jen o politický marketing, že to Fiala myslel skutečně upřímně. Domníval se, na základě zkušenosti práce nestranického ministra, že je možné aplikovat totéž v roli předsedy strany. Jak hluboce se mýlil, je možné sledovat v přímém přenosu. Současná ODS je vnitřně rozpolcená na ty, kdo ještě stále věří, že akademik Fiala je ta správná volba, a sílící frakci okolo antiintelektuálních demagogů typu Klause ml., jehož profil vystihuje nedávný text v A2, nebo poslankyně Černochové. To nejsou síly, které by se v ODS zrodily zčista jasna, pouze hibernovaly a současný nárůst retrográdního nacionalismu je aktivoval. Úporná a zoufalá snaha Petra Fialy čelit těmto proudům v ODS hrou na alfa samce, odhodlaného vůdce, signalizuje boj o holé přežití. Vzhledem k chybějící autenticitě, s jakou Fiala předstírá, může jen těžko politicky přežít. Nu, doufejme aspoň, že mu ODS nabídne nějaký důstojný vejminek...

V podstatě totéž, jen charakteristicky méně viditelně, se děje v KDU - ČSL. Někdejší předseda Jiří Čunek se po angažmá v Topolánkově vládě dostatečně zrehabilitoval na své rodné hroudě, kde je doživotním hrdinou. On totiž řeší věci tak nějak přímo, bez okolků a bez skrupulí, které si kladou jen lidé zbytečně převzdělaní  a přemoudřelí. To imponuje těm, kdo se také domnívají, že věci je třeba řešit jednoduše a rázně, jelikož komplexita je slovo, které neznají. Zda bude kandidovat na předsedu, Čunek nesdělil, ale tajnosnubný způsob, jakým se vyjadřuje na toto téma, ukazuje minimálně tolik, že tuto možnost využívá jako dobrou pozici pro vnitrostranické vyjednávání. Čunek má za sebou velké vítězství, k němuž dovedl jinak minoritní stranu ve Zlínském kraji na podzim loňského roku a na rozdíl od proponentů otevřené hlouposti v ODS je natolik zběhlý, že se snaží kontroverzi spíše vyhýbat. Když už se do toho ale pustí, odhalí křesťanskodemokratické hodnoty v jejich plné kráse, jako se to podařilo v rozhovoru pro Respekt. V této ukázce ovšem nezaznělo vše podstatné. Nejen že je to tu samý bakalář, jenž neumí vzít do ruky krumpáč. Smyslem Čunkova pedagogického systému je i to, aby si převychovaní muži vychovali své ženy... Příznivcům zlínského hejtmana, jehož vzdělání uráží, pravděpodobně nebude vadit, že má blíže k bigotním muslimům a křesťanům než k člověku, jenž si je vědom občanského i vědeckého pokroku posledních více než 100 let. Možná by si v KDU mohli před volebním sjezdem udělat takový drobný průzkum o světonázoru svých voličů a podle toho se rozhodnout, zda to není právě Čunek, kdo nejlépe odpovídá jejich představě.

O situaci v ČSSD není třeba se zdlouhavě rozepisovat. Stejně jako v případě ODS jde o stranu poznamenanou (ne)přítomností bývalého předsedy, jenž ovšem po letech chalupaření na Vysočině začal hospodařit na Pražském hradě a zesílil tak svou možnost sociální demokracii vnitřně rozvracet, ať už se tak děje především z ješitnosti, nebo na objednávku jiných politických sil. Sobotkovo vítězství nad někdejším hejtmanem Haškem, který je vlastně jen zosobněním téhož archetypu, tentokrát ovšem v oranžovém kabátku, je jen zdánlivé. S vývojem volebních preferencí, které dlouhodobě dávají spíše jen hypotetickou naději na to, že ČSSD zopakuje volební vítězství, a s přibližujícími se komunisty, kteří pravděpodobně oslovují právě tu část voličů, pro které je současná ČSSD nepřijatelná, bude tlak na Sobotku růst. V případě ČSSD se sice neprofiluje žádný očividný kandidát, který by chtěl už nyní přivézt stranu do nové národní fronty nacionálních izolacionistů, nicméně pokud Sobotka neobhájí vítězství, těžko se udrží ve vedení strany. ČSSD patří k těm stranám, které mají v určitých parciálních tématech (např. problematika tzv. inkluze ve školách) největší procento antagonistů, což indikuje možný příklon k populismu, a tedy oslabení role Bohuslava Sobotky, stojící do značné míry na těsném vítězství v posledních volbách. Iluze, kterou vytváří lidé jako současný ministr vnitra, jenž se ostentativně staví na stranu současného premiéra, se rozplyne v okamžiku, kdy stejní lidé zjistí, že Sobotka už není výtahem k moci. A pak se budou v ČSSD dít věci.

Situace v TOP09 je kritická. Předseda Kalousek podle informací zevnitř začíná být velmi nervózní, Starostové přepřáhli na klidnou sílu a uvnitř strany vzniká frakce nespokojených, kteří by chtěli zachránit stranu, nicméně nevědí jak. Jde o Kalouskův osobní projekt a těžko předpokládat, že se ho vzdá. Více než příklon k trumpismu však bude u této strany otázkou, zda se vůbec udrží jako relevantní politická síla. To každopádně proběhne za cenu kompromisů, kdy se bude reprezentace snažit přikyvovat alespoň těm největším "pravdám" ryze českého zdravého rozumu, aby zbytečně nepopuzovala.

Komunisté celou svou polistopadovou existenci staví na tom, co jiní nyní objevují jako pohodlný politický vehikl. Mohli to vlastně vyučovat. I proto jim rostou preference, mají v této roli přece dostatek zkušeností a jestli se mohou něčím chlubit, pak je to dlouhodobá integrita v tomto směru. Nezbývá než gratulovat. Největším problémem komunistů bude udržet se ve výhodné roli věčné opozice, pokud dojde na zajímavý volební výsledek, který z nich udělá dobrou soudružku pro ČSSD i Ano.

A jistě, Ano. Směsice nejrůznějších, často kontradiktorních názorů a politik spojených postavou majitele, jenž se nebude zdráhat jakékoliv koalice, neboť je politickou amébou, jejíž tvar a barvu určuje nikoliv ideologie, ale potenciál profitovat. Dojde-li na převahu zpátečnických demagogů ve zbytku stran, Andrej Babiš nebude mít problém se s nimi dohodnout. Přesně jak říká, on nedělá politiku, ale business. Pravděpodobný budoucí premiér se oblékne podle aktuální politické módy.

Perspektiva české politiky není valná. Vypadá to, že na dno jsme ještě zdaleka nedosáhli, alespoň v porovnání se zeměmi Visegrádu. Tam se ale doposud nepotvrzuje kontroverzní představa Slavoje Žižeka, že katastrofa v podobě Trumpa může způsobit obrat k lepšímu a návrat od symbolické k reálné politice. Naštěstí se zatím zdá, že extremisté, které nejviditelněji reprezentují šílenci vedení panem Okamurou, nemají silnější podporu. O to důležitější bude nedopustit, aby se podobná individua nedostala k moci, maskovaná za fasádou tzv. tradičních stran. Na celkovou obrodu nemá tato společnost reálnou sílu.

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se doáci české i mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
2863

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2017