Mladí muži, křehké pohlaví

26. 6. 2025 / Matěj Metelec

Na druhou stranu tentokrát se nejedná o snahu obvinit z terorismu skupinu anarchopacifistů, ale o podle všeho o adekvátní reakci na jedno z aktuálních rizik: online verbování a radikalizaci. K té skutečně dochází, a je vlastně vedlejší, jestli je produktem manosféry, „Terrorgramu“ nebo islamistického terorismu. Ve všech zmíněných příkladech zpravidla cílí na mladé a do nějaké míry nejisté muže, kteří jsou fascinováni násilím. Protože rezervoár těchto potenciálních teroristických kádrů se neustále zvětšuje (a možná tak můžeme začít mluvit v tomhle směru o „křehkém pohlaví“), roste riziko, že se těmto online rekrutům povede úspěšně završit teroristický útok také u nás.

To je každopádně potenciálně větší než kdykoli předtím. S tím, jak se verbíři teroristů přesunuli do virtuálního prostoru, rozšířili se jejich možnosti nejen na čistě kvantitativní úrovni. V dřívějších dobách bylo nutné, aby indoktrinací byla zasažena i naše tělesnosti – bylo nejen nutné přilákat fyzická těla na konkrétní místa, kde probíhala, ale předpokládala se i jejich předchozí příprava. Proto nikdy nebylo snadné najít takové kádry ve společnostech či jejich částech, které netrpí nějakým typem strukturální deprivace. 

Ve skutečnosti to není nijak snadné pořád. Ačkoli se i v našem regionu objevují útočníci, jejichž radikalizace na internetu dospěla až k vraždění, jako mladý muž, který zabil dva lidi před bratislavskou kavárnou Tepláreň, jejichž množství se stále nedá srovnat se „zlatou“ érou domácího evropského terorismu v sedmdesátých letech. Levicové teroristické skupiny dokázaly zasahovat vrcholné představitele státu, pravicové zase zabíjet desítky lidí, docházelo k únosům letadel atd. Doba přála radikálním řešení a nadšení, i kdyby to bylo pokřivené nadšení z destrukce, bylo nakažlivé. 

Dnešek je daleko pesimističtější. Teroristé nepočítají s tím, že by měli přežít, často chtějí rozesít co nejvíc smrti a bolesti a pak si sáhnout na vlastní život. Násilí a destrukce se může stát samoúčelem a mladí muži se nepotřebují hlásit k žádnému soudržnějšímu ideologickému projektu. Pokud jim někdo dokáže nabídnout kanalizaci pro frustraci a nespokojenost, která je osobní, jsou schopni jej přetavit ve vágně politicky motivované násilí. Fascinace silou, smrtí a bolestí není ovšem cosi, co by se nějak jednoduše stavělo mimo život, jako odvrácená tvář denního světa. Je s ním propletena, a rozdíl mezi tím, kdo se nechá strhnout do maelströmu „kultu smrti“, může být jen jedna událost či pevná vazba, která možná nedá životu smysl, ale zabrání tomu, aby nevypadal zcela nesmyslný. Čelit tomu pomocí bezpečnostního aparátu je sice nezbytné, ale nikdo to nemůže stačit.