Převrat v USA nabírá na rychlosti

18. 2. 2025

 
Mezitím jsem jedním z více než 100 novinářů Guardianu, s nimiž bude příští měsíc ukončen pracovní poměr. V pátek tato organizace podepsala smlouvu s OpenAI. Pokud považujete mou (lidskou!) práci za hodnotnou, budu vám vděčná, když ji budete sdílet. S obrovským poděkováním 50 000 lidem, kteří se dosud přihlásili. Moc si toho vážím, Carole

Sdílet sílu

Ne New York Times

Pokud vám tento obrázek připadá trochu povědomý, je to proto, že je. V minulém čísle zpravodaje jsem ve Photoshopu uvedla hrubou podobu titulní strany New York Times, na které bylo velkými červenými písmeny napsáno „JE TO PUČ“.


Stále je to převrat

Citovala jsem dva historiky autoritářství a bývalého amerického ministra práce. Profesory Ruth Ben-Ghiatovou a Timothyho Snydera a Roberta Reicha, kteří to říkali nahlas a jasně, a když jsem přemýšlelz, jak tento týden bulletin zarámovat a ilustrovat, napadlo mě, že to musím říct znovu.

A jestli jsem se něco naučila o zkoumání a dokumentování střetu technologií s demokracií, tak to, že prostě musíte pokračovat, týden co týden, dokud konečně něco nepraskne. V tomto případě se ukázalo, že je to osm let a to, co prasklo, je demokracie přední světové supervelmoci. Ale právě tam se nacházíme. Je to převrat. S přídavkem děsivé novinky tohoto týdne: proruské mnichovanství se vším, co k tomu patří.

Proto to opakuji, protože nezákonné převzetí moci není jen dalším příběhem, který by byl smeten v záplavě jiných příběhů. Je to základní rámec pro pochopení všeho. Nebudu pokračovat dál. Představte si to jako dětskou hru „šla jsem na trh“. Minulý týden jsem šla na trh a koupila jsem si tam puč. Tento týden jsem šla na trh a koupila jsem si puč a změnu světového řádu.

Můžete namítnout, že je dost drzé, že se britská novinářka, která má být propuštěna, snaží zasadit ránu New York Times. A měli byste pravdu. Proto tento týden využiji jiný zdroj odborných znalostí. Jsme v pasti toho, co epidemiolog Adam Kucharski správně označuje jako „zaujatost ve prospěch statu quo nebo normálnosti“. Existuje neschopnost zpracovat, přijmout a konfrontovat nebezpečnou novou realitu, v níž se nacházíme, a zaměřit se na celkový obraz a obrat dějin, k němuž došlo v posledních dvou týdnech.



Co je ve skutečnosti na titulní straně New York Times


Škoda té Ukrajiny, ale podívejte se na recept na vaječné muffiny.

Možná, že vaječné muffiny *jsou* dokonalou snídaní na cesty, ale nacházíme se v okamžiku bezprecedentního nebezpečí a naše mediální organizace nejsou schopny pochopit, že normální provoz byl pozastaven. I když New York Times chtějí nadále používat své oblíbené slovní spojení „uchopení výkonné moci“ na rozdíl od „převratu“, proč nezkusit větší písmo než to, které používáte u receptů? Zpravodajské organizace si skutečně musí vybrat stranu: myslí si, že liberální demokracie je lepší než autokracie? Pokud ano, možná by se muffiny mohly dočasně přesunout někam hodně dolů?

Jsem novinářka, ne redaktorka - miluji redaktory, a pokud si je předplatíte, možná budu moci jednoho financovat, nemluvě o někom, kdo umí lépe pracovat s Photoshopem -, ale přináším více než desetileté zkušenosti s vyšetřováním Silicon Valley, nadnárodní korupce, ruské informační války a oligarchického uchvácení. Výslovně vám říkám své zkušenosti, protože jako novinářka, která byla vystavena pravicovým útokům online a organizovaným kampaním šíření pomluv, si možná začnete myslet, že bych se měla vrátit do své krabičky. Škoda. Tohle je můj obor takovým způsobem, jakým není pro mnoho politických reportérů, redaktorů a znalců z Washingtonu DC a Westminsteru. Nejenže jsem studovala, jak ruská informační válka využívá technologické platformy, ale moje mysl a tělo se kvůli tomu staly zónou výbuchu. A nejenže jsem se snažila - a neúspěšně - hnát k odpovědnosti technologické společnosti ze Silicon Valley, ale byl jsem vystavena jejich lžím a výhrůžkám. Je to puč. A mezinárodní řád se hroutí.

Nejsme bezmocní, ale musíme se prokousat částí popírání, abychom se dostali k části, kdy se začneme bránit a podnikneme okamžité kroky na svou ochranu.

Popírání

V Británii je rozsah popírání a zapomínání ze zřejmých důvodů ještě o faktor horší než v USA. Minulý týden jsem psala o podivných ozvěnách propastného selhání vlády a médií na počátku pandemie, když jsem zjistila, že tweetuji do propasti stejně jako statisíce lidí na sportovních akcích a popových koncertech.

V tom období před lockdownem  jsem byla vděčná několika veřejným činitelům, kteří vystrčili hlavu nad parapet, jedním z nich byl Adam Kucharski, citovaný výše, profesor na London School of Hygiene & Tropical Medicine. Tento týden napsal tento vynikající příspěvek na Substacku o svých vlastních pandemických ozvěnách.

Jednou z největších výzev, jak v průběhu covidu, tak i nyní, je předpojatost vůči statu quo: tendence preferovat pokračování stávajícího stavu věcí před jeho změnou. Jak covid, tak nynější situace v USA však představují zásadní variantu této tendence, kdy se status quo již zhroutil, ale lidé se stále chovají, jako by zůstal nedotčen. Protože jednotlivci tuto změnu ještě plně nezpracovali, přecházejí k nečinnosti a lpí na víře, že se věci vrátí do „normálu“, místo aby si uvědomili, že k zásadní změně již došlo. [...]

Spojené státy patřily k těm, které hrozbu covidu pochopily nejhůře, když se před necelými pěti lety objevila. Nyní, tváří v tvář nové hrozbě autoritářského prezidentství, se zdá, že mnozí novináři a veřejně činné osoby jsou připraveni znovu se dopustit stejných chyb.

Je nevyhnutelnou děsivou ne-náhodou, že divoké škrty v CDC tento týden zahrnují i Službu zjišťující epidemie

Přítelkyní, která mě na Kucharského příspěvek upozornila, je jiná profesorka, Christina Pagelová, s níž jsem se seznámila v roce 2020, kdy se připojila k intervenci v oblasti veřejné vědecké komunikace, kterou jsem iniciovala právě proto, že reakce médií a vlády byla tak špatná. Christininou specializací je „operační výzkum“ a ve svém novém příspěvku na Substacku zmapovala Trumpovo jednání na pozadí klíčových uznávaných autoritářských rysů.

Pokud si chcete přečíst jednu věc, která je střízlivým a konzervativním, ale přesto děsivým hodnocením hrozby pro USA The Path to American Authoritarianism:What Comes After Democratic Breakdown od Stevena Levitského a Lucana A. Waye v časopise Foreign Affairs. A pokud se chcete podělit o doporučení na čtení nebo sledování, zanechte je prosím v komentářích pro mě i ostatní.

Velká datová loupež pokračuje

Dnešní nový alarmující článek přináší Washington Post pod titulkem: Muskův DOGE usiluje o přístup k osobním údajům daňových poplatníků, což vyvolává poplach v IRS, v americkém daňovém úřadu: Neobvyklá žádost by dala citlivé údaje o milionech amerických daňových poplatníků do rukou Trumpových politických nominantů.“

„Americká služba DOGE Elona Muska usiluje o přístup do přísně střeženého systému Internal Revenue Service, který obsahuje podrobné finanční informace o každém daňovém poplatníkovi, podniku a neziskové organizaci v zemi, což podle dvou lidí obeznámených s touto činností vyvolává v daňové agentuře poplach...“ (více)

Ve svém prvním funkčním období Trump otevřeně uvažoval o tom, že pošle pracovníky daňového úřadu na politické oponenty, což znervózňovalo úředníky agentury, pokud jde o  jeho nezávislost.“

Způsob, jakým mohou být tyto údaje použity jako zbraň proti politickým oponentům, zažili novináři Maria Ressaová - nositelka Nobelovy ceny míru - a Rana Ayyubová na Filipínách a v Indii. Daňová vyšetřování jsou oporou autoritářů.

Zpráva přichází v době, kdy jsem se o víkendu setkala s prvním politickým uprchlíkem z USA. Pokud to zní jako vtip, zdaleka tomu tak není. Šlo o člověka, do jehož oblasti výzkumu patřil Kash Patel, podcaster, který se stal ředitelem FBI. Patel výslovně řekl, že má seznam nepřátel, po kterých půjde.

Zde ve Spojeném království budeme muset vytvořit sítě podpory a solidarity pro jednotlivce z našich vlastních profesí, kteří se stanou terčem útoku. A k tomu budeme muset tuto hrozbu pochopit na emocionální úrovni. Maria i Rana hrají ve filmu 2073, o němž jsem již psaal, v novém neuvěřitelně prozíravém dokumentu Asifa Kapadii, který začíná oslovovat nové znepokojené publikum.

„Tento film byl zveřejněn poněkud předčasně. Myslím, že jsme úplně nepochopili, co říkají... Z toho, co jsem v tom filmu slyšel, jsem trochu v šoku. Děje se něco opravdu zvráceného.“

Nezisková organizace The Citizens, kterou jsem spoluzaložila v roce 2020, vede kampaně a zvyšuje povědomí veřejnosti o velkých technologiích. Pokud jste učitel, profesor nebo student, který má zájem uspořádat promítání filmu 2073 (film má rating 15) nebo nám pomoci s vývojem vzdělávacích zdrojů a/nebo by měl zájem dostat tento film do dalších škol/univerzit, ozvěte se na info@the-citizens.com a přihlaste se k odběru newsletteru zde, kde se dozvíte o budoucích promítáních. Tento týden máme jednu v centru Londýna ve středu s Byline Times a v neděli v Dalston Rio ve východním Londýně, kde budeme s Asifem oba. Nebo pokud jste schopni jakkoli pomoci s touto prací, budeme nesmírně vděční, pokud budete moci přispět zde. Tato práce, stejně jako veškerá práce v oblasti technologií a informací, je ohrožena. Vzhledem k tomu, že americké nadace jsou pod silným politickým tlakem, granty již vyschly. Od této chvíle se to bude jen zrychlovat.Mnichovská konference o nebezpečnosti

Na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci zazněl alarmující projev viceprezidenta Vance na adresu evropských spojenců USA, v němž jásal nad ruskou kampaní informační války. Stalo se tak několik dní poté, co Trump prohlásil, že se s Putinem dohodl na „okamžitém“ ukončení války. Jednou z osob, které se konference zúčastnily, byla Marietje Schaakeová, bývalá poslankyně Evropského parlamentu, která nyní působí jako výzkumná pracovnice Centra kybernetické politiky Stanfordovy univerzity a autorka dalšího veskrze prozaického díla The Tech Coup. Tento víkend poslala ve skupině Citizens' Tech Signal tuto zprávu:

"Jsem nyní v Mnichově, kde charakterizoval čelný odborník na demokracii Spojené státy jako největší hrozbu demokracii. Strach je tady hmatatelný."

Konference se konala v den prvního výročí vraždy Alexeje Navalného. Loni se načasování zprávy na první dopoledne konference zdálo být nepravděpodobné, že by šlo o náhodu. Pro posluchače, kteří očekávali, že uslyší jeho manželku Julii, to byla mrazivá zpráva. Letos promluvila znovu.

„I kdybyste se rozhodli s Putinem jednat, pamatujte, že bude lhát. Bude zrazovat. Na poslední chvíli změní pravidla a donutí vás hrát jeho hru.“

Zrada Ukrajiny a její hluboké a pro Evropu nepříjemné důsledky se budou odehrávat ještě několik týdnů, měsíců, let. Dnes, kdy se vlny změny amerického režimu začínají konečně rozvolňovat, Keir Starmer oznámil, že na Ukrajinu připraví „mírové jednotky“, což označil za „okamžik, který nastane jednou za generaci“.

Tento okamžik, který nastane jednou za generaci, musí nyní zahájit dlouho odkládaný a naléhavý proces pochopení toho, jak byly naše politické systémy, stejně jako systém USA, infiltrovány, zkorumpovány, prolomeny. Jak naše volební zákony neodpovídají svému účelu. A jak nesmí být vykopána a prozkoumána spoluvina a zapojení samotné Británie do stínové války Ruska proti Západu.

Tento týdenní díl mého a Peterova Jukesova seriálu Sergej a Westminsterský špionážní kruh není koncem seriálu, ale jeho vyvrcholením. V této sérii se opakovaně objevuje jeden muž: Boris Johnson.

Existuje ústřední otázka, která jednak dala vzniknout tomuto podcastu, jednak nás poháněla při jeho tvorbě. A v osmém díle se dostáváme k samotnému jádru věci: proč Boris Johnson potlačil Zprávu o Rusku před rozhodujícími parlamentními volbami v roce 2019?

Příloha zprávy je stále tajná, ale podařilo se nám zjistit mnohem víc, než jsem si kdy myslela, že bychom mohli nebo chtěli zjistit. Vyzpovídali jsme bývalého šéfa ruského oddělení MI6 Christophera Steela a klíčového svědka, který byl podkladem pro závěrečnou zprávu, Dominica Grievea, konzervativního poslance a bývalého generálního prokurátora, který předsedal parlamentnímu výboru pro zpravodajské služby a bezpečnost, a Eda Lucase, možná předního britského odborníka na bezpečnostní služby. Mezi nimi se nám podařilo odloupnout vrstvy tajemství, které leží v jádru této kauzy: skandál ve skandálu. Nejen o tom,  jak Rusko napadlo Spojené království a naše demokratické procesy. Ale také jak, to bylo účinně a systematicky utajováno.

Christopher Steele nám sdělil, že zdroje v ruské rozvědce potvrdily, že „peníze změnily majitele“. Kreml vyčlenil finanční prostředky na podporu kampaní podporujících brexit. Na chvíli se nad tím zamyslete.

Řekl, že výboru dodal důkazy o tom, že ruská vojenská rozvědka GRU, stejná služba, u níž FBI prokázala útok na americké volby, měla za úkol najít v Británii „právní mezery“. Tyto důkazy nebyly nikdy zveřejněny. Stále jsou tajné. A my jsme stále nevědomí a nepřipravení na to, co nás čeká. Pokud si myslíte, že to ve světle všeho, co se nyní děje, zní šokující a alarmující, máte pravdu.


Závěrem

V příštích dnech se chystám vydat zvláštní příspěvek o novém partnerství deníku Guardian s organizací Open AI. Některé souvislosti této dohody, včetně toho, jak vedení Guardianu využilo ChatGPT k přerušení naší stávky, jsou v dřívějším příspěvku zde. A o novém členovi představenstva Guardianu, manažerovi Googlu, který byl přiveden, aby „pomohl“ se strategií AI, jsem více psala zde . Níže mi zanechte jakékoli myšlenky nebo komentáře, které k tomu máte, a já se je pokusím zahrnout do příspěvku.

Toto je další příliš dlouhý příspěvek, pravděpodobně plný překlepů. Ale tohle je doba krize a já se odmítám smířit s tím, co se děje: se stavem žurnalistiky, s politikou, s nekontrolovatelnými technologickými braky a firmami. Je to civilizační moment a bitva. Prosím, připojte se ke mně a snažte se tento okamžik pochopit a připravit se na to, co přijde příště. Do budoucna chci, aby moje novinařina byla jakýmsi participativním procesem: svobodným, nezávislým a ve spolupráci s lidmi, ne s roboty.