Pokus o zatčení Netanjahua by ho ve skutečnosti mohl posílit

22. 5. 2024

Rozhodnutí hlavního žalobce Mezinárodního trestního soudu podat obžalobu proti izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi a ministru obrany Yoavu Gallantovi by se mohlo ošklivě vymstít, a to jak tím, že poškodí postavení soudu, tak tím, že pomůže sužované izraelské vládě, a zejména jejímu tolik kritizovanému lídrovi.

To nutně neznamená, že rozhodnutí je špatné. Jen to, že to zdaleka není jasné vítězství odpůrců izraelské války.

Ústředním bodem analýzy tohoto vývoje je pochopení, že ICC není konsensuálním arbitrem mezinárodního práva. Je provozován jako klub 124 států, který nezahrnuje některé hlavní pilíře světového řádu, včetně Spojených států, Indie, Číny, Ruska, Turecka a samotného Izraele. Soud byl zřízen teprve v roce 2002 a jeho přesná role v oblasti mezinárodních intervencí zůstává nejasně definována. Za více než dvě desetiletí vydal pouze 46 zatykačů, z nichž 21 vedlo k zatčení, a provedl jen hrstku úspěšných stíhání.

V tomto vybraném klubu vyniká zejména Netanjahu. Mezinárodní trestní soud ještě nikdy neobvinil lídra demokratické země. Jako první by se Netanjahu připojil k lidem, jako je Vladimir Putin, na kterého ICC vydal zatykač v roce 2023, na vybraném seznamu autokratických světových vůdců, na které se má soud zaměřit.

Putin zatčen nebyl; je vysoce nepravděpodobné, že by jím byl i Netanjahu. S tímto vědomím vypadá oznámení prokurátora Karima Khana, že bude usilovat o zatčení Netanjahua a Gallanta spolu se třemi vůdci Hamásu, včetně strůjce útoku ze 7. října Jahji Sinvára, v jistém smyslu trochu jako politický cirkus.

V souladu s postupy ICC musí Khan požádat panel soudců, aby souhlasil s vydáním zatykačů. V minulosti nebyla obžaloba oznámena dříve, než k ní soudci dali souhlas. (Teoreticky mohou soudci odložit souhlas s žádostmi nebo je zamítnout. A i když budou zatykače vydány, Rada bezpečnosti Organizace spojených národů může zasáhnout a zmrazit vyšetřování ICC až na 12 měsíců, a to s prodloužením do nekonečna.)

Pro ty, kdo už pochybují o jurisdikci ICC – natož o jeho efektivitě – hrozí, že Khanovo porušování norem bude naznačovat, že se snaží tlačit na soudce, aby souhlasili s jeho požadavkem. Bez ohledu na to, jaký bude jejich další krok, podle mnoha skeptických pozorovatelů už soud ztratí jakýkoli nárok na důvěryhodnost.

To platí zejména proto, že soud se v minulosti vyhýbal obvinění islámských fundamentalistických teroristů z Blízkého východu. Skutečnost, že vůdci Hamásu jsou zahrnuti do Khanovy výzvy, pomůže, ale pro pochybovače bude snadné říci, že Izrael je postižen dvojím metrem: Islámský stát, Hizballáh a al-Kájda koneckonců jaksi unikly zkoumání, a přestože se má za to, že soud vyšetřoval Taliban po celá desetiletí, žádná obžaloba se neuskutečnila.

Je snadné si představit Netanjahuovu reakci: Proč by měl přikládat důležitost tomu, co říká ICC, když tak často selhává při vyšetřování některých z nejvytrvalejších nepřátel Izraele?

Netanjahu může být ve skutečnosti docela potěšen tím, že soud překračuje své pravomoci – právě proto, že mu dává příležitost k nabubřelosti. Jeho domácí korupční proces v Izraeli ho politicky do značné míry nepoškodil. Místo toho to v podstatě překroutil jako hon na čarodějnice, což je klamné vykolejšní, jemuž uvěřila dost velká část veřejnosti, aby ho udržela u moci. S ICC by měl být schopen přesvědčit většinu izraelské veřejnosti, že Izrael je vyloučen – což je zkušenost, která by mohla posílit jeho postavení, když se prezentuje jako vůdce nespravedlivě obleženého národa.

Netanjahu už tuto rétoriku přijal: V pondělním prohlášení označil Khanovo oznámení za "morální urážku historických rozměrů" a řekl, že "vrhne na mezinárodní soud věčné znamení hanby".

"Absurdní obvinění prokurátora proti mně a izraelskému ministru obrany jsou pouze pokusem upřít Izraeli základní právo na sebeobranu," dodal. "A ujišťuji vás o jedné věci: Tento pokus naprosto selže."

Většina izraelských politiků se k tomuto narativu alespoň slovně připojí a mnozí už začali.

Tyto důsledky by mohly být považovány za žádoucí, pokud by existovala nějaká možnost, že by zatykač ICC na Netanjahua mohl skutečně něco udělat. Soud však čelí obrovským problémům s jurisdikcí, které způsobí, že mnoho členských zemí ICC odmítne spolupracovat na zatykači. Riskuje, že se z toho stane akce bez výsledku, zdání setrvačnosti, která může jen poškodit mezinárodní postavení ICC.

Primárním problémem je, že ICC má jurisdikci nad případy, které se vyskytly na území členských států. Izrael není členským státem a Palestina nemá uznané území. Mezinárodní trestní soud v roce 2021 sám rozhodl, že Palestina zahrnuje Západní břeh Jordánu, Gazu a východní Jeruzalém. (Soud poprvé uznal Palestinu v rozhodnutí z roku 2015 samotným soudem, bez konzultace se Shromážděním smluvních stran, které zastupuje členské státy Mezinárodního trestního soudu – další precedens.)

Proč, mohly by se členské země ptát, by měly riskovat masivní odpor tím, že se postaví proti Netanjahuovi a Gallantovi, když skutečná jurisdikce, kterou k tomu mají, je přinejlepším vratká?

To je obzvláště oprávněná otázka, protože existuje jasný důvod, proč ICC nikdy neobvinil lídra demokratické země: Tichou politikou bylo umožnit, aby místní soudní procedury měly přednost všude tam, kde existuje důvěryhodné místní soudnictví, což v Izraeli stále platí. Jednou z hlavních obav ohledně Netanjahuovy snahy podkopat nezávislost izraelského právního systému v roce 2023 bylo právě toto – obava, že by Izraelce vystavil mezinárodnímu právnímu vměšování.

Nyní k tomuto vměšování došlo, a to navzdory skutečnosti, že reformní úsilí uvízlo na mrtvém bodě.

Vlády po celém světě – dokonce i mezi členskými státy – vždy pohlížely na ICC s jistou nedůvěrou, ze strachu ze stejného vměšování a dokonce překračování pravomocí. Precedens, který dnes vznikl, tyto obavy ještě umocní; Spojené království se již vyslovilo proti tomuto kroku a je nepravděpodobné, že by bylo jediným členským státem, který tak učiní.

Navíc, pokud Donald Trump v listopadu získá zpět americký prezidentský úřad, je rozumné očekávat, že by se mohl ICC pomstít tím, že podnikne kroky, jako je omezení cestování emisarů a úředníků. Podpora takového kroku by mezi republikány pravděpodobně prošla.

Pokud soudci vyhoví Khanově žádosti, bude to mít pro Netanjahua a Gallanta okamžité důsledky. Aby mohli cestovat do členských zemí, budou muset požádat o záruky bezpečného průchodu a nezatčení. Pro Netanjahua to bude pravděpodobně malá cena za výhodu, že bude moci snadno kritizovat ICC, aby odvedl pozornost od kataklyzmatických multidimenzionálních selhání ze 7. října a problémů, které válku nadále sužují.

Mnoho lidí je už dlouho přesvědčeno, že Netanjahu prodlužuje válku, aby získal čas, a čeká na deus ex machina, co změní narativ. Mezinárodní trestní soud mu tu věc možná neúmyslně poskytl.

Zdroj v angličtině: ZDE