Islamismus a maskulinita
16. 2. 2024
Tato expresivní trajektorie, tj. uplatňování maskulinity prostřednictvím islamismu, platí v Pákistánu a lze ji obecně připsat třem prvkům.
Za prvé, postkoloniální zátěž Pákistánu – dobře zdokumentovaná historie vzestupu muslimského nacionalismu a islamismu na subkontinentu; za druhé, západní nadvláda a vměšování do socioekonomických a politických domén Pákistánu (v konkurenci s islámským dědictvím a vládními rámci) ovlivňující některé segmenty (ne všechny) muslimské mládeže; a za třetí, desetiletí autoritářské vlády, která se střídají se slabými demokratickými vládami, které do značné míry zklamaly, pokud jde o zmírňování absolutní až relativní chudoby, marginalizace a odcizení trápící pákistánskou společnost.
Pákistánská historie i současné prostředí odhalují nesoulad mezi předepsanými, normativními a idealizovanými imperativy muslimské maskulinity - a socioekonomickým a politickým postavením pákistánských mužů ve skutečném světě. Většinou vedou nebezpečný, bezprizorní a ekonomicky deprivovaný život, a proto je pro ně obtížné dodržovat například mužský imperativ Koránu být qawwam nebo etnický normativ cti.
Islamismus se stává jednou z takových cest, která zvyšuje možnost sebeprosazení a aktualizace imperativů maskulinity, a jak se objevují v náboženských a kulturních textech, příbězích a anekdotách - například téma mučednictví. Výsledná smrt bude nejen božská, ale také hrdinská. V přítomnosti precedentu, tj. ve formě zdokumentované historie zdůrazňující džihádismus, se to stává věrohodným a v konečném důsledku přispívá k individuální a kolektivní racionalitě mezi muslimy.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse