Západ ignoruje válku v Súdánu na vlastní nebezpečí

16. 2. 2024

čas čtení 11 minut
Občanská válka, která v Súdánu stále zuří mezi Silami rychlé podpory (RSF) a súdánskou armádou – vedenou Muhammadem Hamdanem Dagalem neboli Hemedtim a bývalým šéfem súdánské "suverénní rady" generálem Abdal-Fattáhem al-Burhanem – si na civilistech vybrala strašlivou daň, upozorňuje Oved Lobel.

Převážně etnicky arabské RSF a jim podřízené milice například vedou skutečně genocidní kampaň znásilňování, masakrů a mrzačení proti etnicko-africkému kmeni Masalit v západním Dárfúru, přičemž jen v hlavním městě provincie El Geneina bylo údajně povražděno 10 000 až 15 000 lidí. Spolu s vysídlením všech, kterým se podařilo uniknout orgiím násilí, včetně toho, že RSF braly prchajícím matkám děti a kojence a ubily je k smrti nebo jim podřezávaly hrdla, byli Masalité zdecimováni. Kromě toho se údajně pohřešuje 4 až 5 % mužů mladších 44 let z 500 000 uprchlíků, kteří uprchli do Čadu.

Súdánu bohužel není genocida cizí; RSF jsou jednoduše nejnovější inkarnací Džandžavídu, milice zodpovědné především za předchozí genocidu v Dárfúru během protipovstaleckých kampaní bývalého režimu. Jakkoli se tento konkrétní zápas zdá být děsivý, pravděpodobně by sám o sobě nebyl ospravedlněním pro podstatnou západní intervenci o nic více než předchozí případy etnicky cíleného masového násilí.

Tentokrát však existuje strategicky zásadní důvod, proč nedovolit, aby se válka v Súdánu jednoduše odehrávala: Rusko-íránské spojenectví a strategické zisky, které pravděpodobně sklidí. To, co se děje v Súdánu, není jen občanská válka nebo dokonce jen regionální válka, ale jedna klíčová bitva v celkovém globálním boji mezi Západem a jeho spojenci a partnery a osou Rusko-Čína-Írán, bitva, do které jsou údajně zapojeny i ukrajinské speciální jednotky.

Ruská snaha o získání námořní základny v Port Sudan

Zatímco mezi regionálními analytiky existuje tendence přehnaně zdůrazňovat domácí složitosti a vztahy, aby vysvětlili události, téměř vše, co se v Súdánu stalo od svržení desítky let vládnoucího diktátora Umara al-Bašíra v roce 2019, včetně této události samotné, bylo do značné míry řízeno vnějšími mocnostmi.

V říjnu 2021 Rusko "aktivně podporovalo" převrat proti civilní vládě, částečně proto, aby zachovalo svou desetiletou historii drancování súdánského zlata v hodnotě miliard dolarů, aby pomohlo financovat svou invazi na Ukrajinu a poskytlo sankční polštář. Jak popsal převrat pro CNN jeden bývalý americký představitel: "Rusko je parazit. Vydrancovalo Súdán. A vynutilo si velmi vysokou politickou pokutu tím, že ukončilo demokratický projekt, který mohl proměnit Súdán ve velký národ."

Rusko má však pravděpodobně na mysli jiný, ještě důležitější cíl; tedy námořní základnu v Port Sudan v Rudém moři, o které se snažilo jednat od roku 2017. Tyto plány byly narušeny svržením Bašíra, ale USA měly stále značný vliv na súdánskou armádu, a proto obnovená jednání v polovině roku 2022 uvízla na mrtvém bodě, přičemž jeden představitel amerických zpravodajských služeb řekl v červenci 2022 časopisu Foreign Policy: "Velmi váhají, zda jim mají umožnit přístup do tohoto přístavu. Pokračují ve zdržování a zdržovací taktice."

V únoru 2023 súdánští představitelé oznámili, že armáda konečně dokončila revizi dohody a ratifikuje ji, dokud nebude vytvořena civilní vláda a zákonodárný orgán. To byla samozřejmě další jasná zdržovací taktika, protože armáda v žádné fázi nehodlala umožnit vytvoření civilní vlády.

Rusové tedy prostřednictvím svého libyjského klienta Chalífy Haftara okamžitě začali připravovat půdu pro další převrat – včetně únorového výcviku stovek příslušníků RSF v městském válčení – aby dostali k moci svého dlouholetého proxy v súdánské juntě Hemedtiho, který dohodu podepsal.

Předtím, v roce 2019, Hemedti údajně vyslal "velký kontingent" sil RSF na pomoc Haftarovi během libyjské občanské války na příkaz Ruska a Spojených arabských emirátů.

Hemedti řádně zahájil ruskou válku o dva měsíce později, podpořen zbraněmi, včetně životně důležitých protiletadlových raket, aby negoval výhodu vojenského letectva, a další logistickou podporou od Ruska a jeho častého mladšího partnera Spojených arabských emirátů, které byly také klíčovým ruským pomocníkem při podpoře Haftara v Libyi.

Je poněkud ironické, že RSF předtím poskytovaly tisíce bojovníků na pomoc koalici vedené Saúdskou Arábií v boji proti Húsiům v Jemenu. To však nebyl ideologický boj RSF proti Íránu, ale čistě žoldnéřské úsilí.

Írán zpět v Súdánu

9. října, zatímco Izrael stále bojoval za vyčištění svého území od více než tisíce teroristů z Hamásu a dalších palestinských teroristických skupin, které napadly zemi a provedly masová zvěrstva a únosy o dva dny dříve, Súdán a Írán náhle oznámily, že normalizují vztahy. Tato normalizace vztahů, přerušená v roce 2016 na příkaz arabských států Perského zálivu, následuje po širší normalizaci mezi těmito státy a Íránem od roku 2022.

Až do roku 2016 a zejména v 90. letech sloužil Súdán na jih od Izraele stejnému účelu jako Sýrie na severu: Byl velitelským a řídícím, výcvikovým, finančním a logistickým centrem pro Islámské revoluční gardy (IRGC) a jejich palestinské a libanonské orgány – Hizballáh, Hamás a Palestinský islámský džihád (PIJ) – stejně jako pro al-Kájdu a další teroristické klienty. Rakety a další zbraně byly převezeny Islámskými revolučními gardami do Súdánu a poté propašovány do Gazy, což si vyžádalo několik izraelských náletů v Súdánu.

Islámské revoluční gardy byly hluboce propojeny s bývalým režimem Umara al-Bašíra a Hasana al-Turábího a není žádným překvapením, že složky bývalého režimu, které nyní bojují proti RSF, údajně dostávají íránské bezpilotní letouny a další zbraně. Koncem roku 2022 jsem napsal, že "je pravděpodobné, že další ruské klientské režimy v Africe, jako je junta v Súdánu, také přivítají zpět Islámské revoluční gardy". Írán však zůstává v tomto konfliktu tak trochu váhajícím hráčem a pravděpodobně má kontakt se všemi stranami.

Větším problémem je, že ruská námořní základna v Port Sudan by poskytla Islámským revolučním gardám imunní překladiště, odkud by mohly posílat zbraně do Gazy a vyhnout se izraelským útokům jako v minulosti. Podobnou funkci plní ruská základna v Sýrii.

Islámské revoluční gardy jsou již v Rudém moři značně přítomny, mimo jiné na ostrovech u Eritreje a v Somálsku, kde vyzbrojují aš-Šabáb al-Kájdy – současný vůdce al-Kájdy Sajf al-Ádil sídlí v Íránu od roku 2003 –, a opačným směrem pobočku Islámských revolučních gard v Jemenu, Ansar Alláh, všeobecně známou jako Húsiové. USA nedávno zadržely plachetnici u somálského pobřeží, která vezla střely s plochou dráhou letu a balistické střely, stejně jako komponenty protivzdušné obrany určené pro Húsie.

Nyní se objevují zprávy, že Islámské revoluční gardy již zřídily – nebo obnovily – tábory a základny podél súdánského pobřeží, do nichž jsou zapojeny palestinské, jemenské, libanonské a irácké elementy IRGC. Pokud jsou tyto zprávy přesné, mohou být stále zasaženy, pokud začnou představovat přímou hrozbu pro Izrael nebo komerční lodní dopravu. To však přestane být pravda, pokud se ruská námořní základna stane realitou, protože Islámské revoluční gardy tam jednoduše začnou přesouvat zbraně.

Osa Čína-Rusko-Írán

Čína již má velkou námořní základnu, která může pojmout její rychle expandující námořnictvo v Džibutsku v ústí Rudého moře, odkud obtěžuje americké síly a zasahuje do amerických operací. Právě ve vodách u této základny se před odvetou chrání zpravodajská loď Islámských revolučních gard Behšad poté, co naváděla údery Húsiů proti americkému námořnictvu a mezinárodní lodní dopravě. Loď a její sesterské plavidlo jsou podle Michaela Knightse také "překladištěm íránských zbraní". Tyto lodě, říká Knights, "předstírají, že jsou protipirátskými posádkovými loděmi, které mohou navštívit íránské a syrské lodě" – což je ironie vzhledem k tomu, že jsou ve skutečnosti přímo zapojeny do pirátství.

Ruská námořní základna dále na pobřeží Rudého moře v Súdánu se jeví jako téměř jistota, pokud bude válka v Súdánu pokračovat podle současné trajektorie, a poskytla by stejnou ochranu aktivům Islámských revolučních gard. Navíc je docela pravděpodobné, že Rusku, Číně nebo oběma zemím by mohla být nabídnuta vojenská zařízení v Jemenu, což je něco, co Rusům nabídl bývalý prezident Alí Abdalláh Sálih v srpnu 2016.

To se stane bez ohledu na to, zda se Húsiům podaří převzít kontrolu nad celou zemí, nebo zda se zástupcům Spojených arabských emirátů podaří udržet jih. Spojené arabské emiráty jsou koneckonců strategickým partnerem jak Ruska, tak Číny a umožnily Číně budovat vojenská zařízení na svém vlastním území, zatímco působí jako centrum pro ruské imperiální kampaně, které porušují sankce.

Dát protizápadní Ose faktickou kontrolu nad Rudým mořem by byla strategická katastrofa a mohlo by to brzy znemožnit již tak obtížnou misi zabezpečení mezinárodního obchodu proti pirátství Islámských revolučních gard a raketovým útokům a útokům bezpilotních letounů. Ruská námořní základna v Súdánu, která bude pravděpodobně výsledkem současné války v Súdánu bez západní intervence, umožní Islámským revolučním gardám beztrestně přezbrojovat Hamás a PID. Spojené státy a jejich spojenci mají proto velký zájem na nalezení způsobů, jak takovému výsledku zabránit.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
1701

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2024