Zatímco Izrael pokračuje ve válce v Gaze, na obzoru je další válka

19. 2. 2024

Jak se dalo očekávat, přimět Izrael a Hamás k plánu, který mohou oba přijmout, se ukazuje být diplomatickým ekvivalentem nejbolestivější operace kořenového kanálu na světě. Prezident Joe Biden řekl Američanům, že nepřetržitě pracuje na uzavření dohody, která zastaví boje, osvobodí zbytek rukojmích ve vazbě Hamásu a zvýší dodávky humanitární pomoci do pobřežní enklávy.

Problém je v tom, že každý u stolu má jinou interpretaci dobrého obchodu. Vláda izraelského premiéra Benjamina Netanjahua nabídla Hamásu šestitýdenní zastavení bojů a propuštění dalších palestinských vězňů výměnou za zbývající rukojmí, kterých je 136. Hamás je ochoten rukojmí propustit, ale pouze za svých podmínek. Islamistická skupina přišla s vlastním návrhem, třífázovým plánem, který by byl realizován po dobu čtyř a půl měsíce a jehož výsledkem by bylo, že Izrael propustí stovky palestinských vězňů (včetně vysoce postavených militantů), stáhne se z Gazy a natrvalo ukončí válku. Netanjahu se ostře postavil proti systému Hamásu a označil ho za "klamný".

Není překvapením, že rozhovory v Egyptě byly přerušeny bez výraznějšího posunu. To je ta špatná zpráva. Dobrou zprávou je, že navzdory tomu, co vypadá jako bezprostřední izraelská vojenská ofenzíva do města Rafáh na jihu Gazy, kde nyní žije více než polovina obyvatel celého území, rozhovory zatím neustaly.

V zájmu obyvatel Gazy lze jen doufat, že jednání budou úspěšná. Úspěch by také mohl mít pozitivní vliv na další konflikt o více než 100 mil severněji, kde na sebe Izraelské obranné síly (IDF) a Hizballáh střílejí téměř každý den po dobu více než čtyř měsíců. 14. února Hizballáh odpálil rakety poblíž izraelského města Safed a jednoho člověka zabil. Izraelci okamžitě zareagovali a zahájili nálety na několik pozic Hizballáhu v jižním Libanonu. Útok Hizballáhu přišel několik dní poté, co se Izrael pokusil zabít velitele Hizballáhu, když jel ve svém autě.

Izraelští politici a vojenští důstojníci jsou stále více netrpěliví s tím, jak se věci mají, a varovali Hizballáh, že severní hranice Izraele bude tak či onak zabezpečena. "Desítky letadel, která v současné době operují na libanonské obloze, jsou jen částí našich schopností," řekl generálmajor izraelského letectva Tomer Bar 8. února, před poslední izraelskou smrtící operací. "Jakmile bude vydán rozkaz, mým záměrem je, aby se z těchto desítek staly stovky letadel schopných provést všechny mise během několika minut, od zahájení operací nad Libanonem."

Podtext je jasný: Pokud Hizballáh neodejde z pohraniční oblasti sám, pak to za něj udělá Izrael. Bidenova administrativa by udělala chybu, kdyby si myslela, že jde o chvástání. Desítky tisíc izraelských civilistů, kteří se nemohou vrátit do svých domovů na severu, jsou pro Netanjahua politicky neudržitelné, protože ho jeho pravicovější ministři neustále bičují, aby přestal váhat jako vyděšený školák. Nebýt prezidenta Bidena, je možné, že by Netanjahu již schválil rozsáhlou ofenzívu proti Hizballáhu.

Taková operace by byla katastrofální pro všechny zúčastněné. Americká zpravodajská komunita vyhodnotila, že Izrael by nedokázal úspěšně zvládnout druhou válku, když je většina izraelského vojenského establishmentu vázána v Gaze. I když není pochyb o tom, že Hizballáh by dostal ránu, není pochyb o tom, že miliony izraelských civilistů by byly nuceny uchýlit se do protileteckých krytů. Se 150 000 raketami je arzenál Hizballáhu mnohem sofistikovanější a má delší dolet než to, co mají k dispozici různé palestinské militantní skupiny. Ztráty v Izraeli by byly vysoké a počet Libanonců zabitých v jakékoli totální válce by byl pravděpodobně mnohem horší.

Není to tak, že by Izrael nevstoupil do Libanonu už dříve. Seznam izraelských vojenských operací v této malé zemi s arabskou většinou je dlouhý. V roce 1978 vtrhla izraelská armáda do jižního Libanonu, aby vyčistila oblast od palestinských militantů. V roce 1982 provedl Izrael rozsáhlou invazi do Libanonu, která zavedla izraelské jednotky až do Bejrútu, vyhnala vůdce Organizace pro osvobození Palestiny Jásira Arafata do exilu a skončila vytvořením nárazníkové zóny na jihu, kterou IDF okupovala dalších 18 let. Izrael a Hizballáh spolu od počátku 90. let vedly tři války, přičemž jedna z nich, v roce 2006, skončila remízou.

Takzvaná druhá libanonská válka je obecně považována za selhání izraelské armády. Podařilo se jí však navázat nepsanou dohodu mezi Izraelem a Hizballáhem, která přetrvala posledních 17 let. Odstrašování se do značné míry udrželo, z velké části proto, že Izrael a Hizballáh si nepřály tuto zkušenost znovu prožít.

Útok Hamásu v Izraeli ze 7. října poněkud změnil kalkulaci. Hizballáh se snaží najít rovnováhu mezi touhou podpořit Hamás a potřebou vyhnout se další válce s Izraelem. Ale je to křehká rovnováha a je z velké části založena na straně, Izraeli, která sama prochází obrovským stresem.

Zdroj v angličtině: ZDE