Vyslání tanků na Ukrajinu jasně ukazuje jednu věc: nyní se jedná o válku Západu proti Rusku

26. 1. 2023

čas čtení 6 minut
 

Volodymyr Zelenskij konečně dostává pomoc, kterou si přeje, ale budoucnost Ukrajiny je tím více v rukou USA


Vyslání dalších západních tanků na podporu Ukrajiny neznamená, jak někteří politici občas nebezpečně naznačují, že válka je nyní téměř u konce. Válka na Ukrajině bude ještě trvat měsíce, ne-li roky, a dnešní rozhodnutí jsou spíše strategickou změnou než úplným a plně provedeným obratem. Přesto se jedná o jednoznačně velký okamžik, a to ze tří hlavních důvodů, píše Martin Kettle.

 
Prvním z nich je, že bojové tanky poskytují Ukrajině vojenskou výhodu, která by, slovy Eda Arnolda z Royal United Services Institute, mohla být transformační. Tři typy západních bojových tanků, které jsou nyní Ukrajině určeny - americký M1 Abrams, německý Leopard 2 a britský Challenger 2 - jsou všechny výrazně výkonnější než T-72 ze sovětské éry, které tvoří většinu ruských a ukrajinských tankových sil. Totéž platí pro francouzské tanky Leclerc, jejichž nasazení na Ukrajině také není vyloučeno.

Všechny tyto západní tanky mají větší pohyblivost, smrtící palebnou sílu a silnější pancéřování než ty, které používá Rusko. Díky tomu jsou také těžší, což dává lehčím ruským tankům výhodu v bažinatém terénu, o který na Ukrajině po tání není nouze. I tak jim však řídicí a navigační systémy moderních západních tanků poskytují všestrannou schopnost operovat v kombinovaných manévrech za účasti dělostřelectva a pěchoty, a to i v noci. Tomu se Rusové nemohou vyrovnat.

Tyto výhody dávají západním tankům potenciál prolomit ruské linie a ovládat podobu konfliktu na značných úsecích okupovaného území. Tanky by rovněž hrály klíčovou roli při obraně ukrajinských linií před protiútokem. Nejlákavější potenciál těchto zbraní pro Ukrajinu a její spojence však spočívá v tom, že pokud budou tak úspěšné, jak se o nich hovoří, mohly by nakonec Kyjev dostat do pozice, kdy by mohl Moskvě diktovat podmínky příměří a míru.

K tomu však vede ještě dlouhá cesta. Dvě okamžité výhrady vystupují do popředí - počty a logistika. Ukrajina požaduje 300 tanků. Podle středečních oznámení v Berlíně a jinde se jedná o méně než 100 tanků. Arnold říká, že tato válka ukázala, že na moderním bojišti je potřeba hodně tanků. Současný celkový počet západních tanků je stále velmi nízký.

Nezanedbatelnou otázkou je také dostat tanky na frontu. Americké tanky jsou zřejmě stále v Severní Americe. Potřebují také hodně technického zázemí. Deník New York Times uvedl, že američtí představitelé varují, že jejich nasazení může trvat roky. Naproti tomu německé Leopardy jsou v Evropě a mohou být obsluhovány v sousedních zemích Ukrajiny. Přesto se všechny musí dostat na bojiště. Musí být vytvořeny řádné zásobovací a servisní linky. To je nutně utajovaná oblast, ale k nasazení nedojde pouhým cvaknutím vypínače.

Druhým důvodem, proč jsou dnešní rozhodnutí přelomová, je to, že se Německo rozhodlo se vyslání tanků aktivně účastnit. Vzhledem k tomu, že Německo již vynaložilo na podporu Ukrajiny více než kterákoli jiná evropská země (včetně Británie) a vyslalo velká mobilní děla a obrněnou techniku, může se to zdát  nevhodné ho kritizovat, ale Olaf Scholz vede zemi, která se (na rozdíl od Británie nebo Francie) musí trvale dívat jak na východ, tak na západ. S nasazením tanků otálel, dokud se mu nepodařilo přesvědčit USA, aby jednaly také. Všimněte si také, že německý závazek zůstává stále omezený, stejně jako závazek Washingtonu, i když nepochybně poroste.

Důvodů pro německé váhání bylo mnoho. Každý z nich je svým způsobem pochopitelný. Patří mezi ně neochota vybočit z řady USA, dědictví válečné historie Německa ve 20. století, neochota být vojenským lídrem Evropy, rozpory ve veřejném mínění ohledně vojenských otázek, přání udržet křehkou jednotu koaliční vlády tří stran, jmenování nového ministra obrany Borise Pistoria teprve minulý týden a obavy ze vztahů s Ruskem.

Přesto je zřejmé, že potřeba bránit Ukrajinu a zadržet ruskou hrozbu všechny tyto aspekty přesahuje. Scholz konečně překročil Rubikon, i když příznačně opatrným způsobem.

Posledním důvodem, proč na oznámeních z tohoto týdne záleží, je skutečnost, že nyní se jedná, zřetelněji než dříve, o válku Západu proti Rusku o nezávislost Ukrajiny. To však neznamená, že jde o válku, o kterou Západ usiluje. Ani to, že ukrajinské síly jsou pouhými zmocněnci západních zájmů; tento argument, jak říká profesor Lawrence Freedman, by Ukrajincům upíral schopnost jednat, kterou zjevně mají. Ani cíle Západu nejsou jiné než obranné; nepřesahují rámec pomoci osvobodit Ukrajinu od útočníků.

Nasazení bojových tanků ukázalo, že mezi cíli a taktikou Ukrajiny a jejích vojenských spojenců není přesný soulad. To platilo již od začátku války, kdy se západní země snažily (a stále snaží) zabránit sklouznutí k jadernému konfliktu nebo se stavěly proti výzvám Kyjeva k vytvoření bezletové zóny nad Ukrajinou. Pokračovalo to i v době, kdy se západní spojenci dohadovali o výzbroji poskytované Kyjevu a o jejím rozsahu, což je proces, jehož dalším příkladem jsou bojové tanky.

Nyní není pochyb o tom, že postoje Západu přitvrdily a ukrajinští spojenci se shodují, že nastal klíčový okamžik války. Nasazení tanků potvrzuje, že obrat nyní směřuje k prosazení ukrajinského vítězství. Nejistota ohledně počtů a logistiky při nasazení tanků však nespočívá pouze v potřebě utajení. Odráží také přetrvávající politické rozpory.

V budoucnu se nejvýznamnější nesoulad pravděpodobně projeví v otázce ukončení války, zejména v otázce záměru Ukrajiny získat zpět  od Ruska Krym. Klíčový zde bude postoj nepostradatelného podporovatele Ukrajiny, americké administrativy. Volodymyr Zelenskij dnes konečně dostal něco z toho, o co žádal, když před Vánoci odletěl do Washingtonu, ale tím, že toho dosáhl, nevyhnutelně vložil další budoucnost Ukrajiny do rukou Joea Bidena.

Zdroj v angličtině ZDE

3
Vytisknout
7932

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2023