Když chce být prezidentem naprostý mimoň

25. 1. 2023 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Na Hradě končí člověk, co sliboval čínské miliardy a „věděl“, že rozšířená ruská invaze na Ukrajinu je „výmyslem zpravodajských služeb“. Chce ho vystřídat osoba, která neví, jaké má ČR mezinárodní závazky a proč.

V nedělní debatě kandidát Babiš prohlásil, že „chce mír“ – a proto by napadenému Polsku neposlal na pomoc české vojáky. Předvedl tak nejnázornějším možným způsobem, že pokud jde o mezinárodní a bezpečnostní agendu, naprosto není v obraze.


Vzhledem k současné bezpečnostní situaci v Evropě je klíčovou rolí českých ozbrojených sil podílet se na odstrašování ruského útoku proti východnímu křídlu NATO. Úkol zahrnuje z české strany především připravenost v případě potřeby vyslat síly do Polska, v komplikovanějším a pochmurnějším scénáři pak na Slovensko. Avšak Polsko, které hraničí s ruskou exklávou Kaliningrad a s de facto Ruskem okupovaným běloruským „svazovým státem“, kde jsou rozmístěny početné ruské jednotky, je pro českou armádu v obraně Evropy potenciálním bojištěm číslo jedna.


Připravenost poslat vojáky do Polska naprosto nijak nesouvisí se „záměrem válčit“. Je tomu přesně naopak. Pokud Kreml nemůže pochybovat o tom, že by v případě napadení Polska musel čelit nejen samotné polské armádě, ale také kontingentům spojeneckých zemí neprodleně vyslaným na pomoc obráncům, plány na další územní výboje si rozmyslí.


Kdyby Moskva v minulosti uvěřila, že útok na Ukrajinu přinese masivní západní vojenskou pomoc a tvrdé ekonomické sankce, kvůli nimž se jen letos výkon ruského hospodářství propadne zhruba o 10 %, je velmi pravděpodobné, že by si i loňskou invazi dvakrát rozmyslela.


Pro úspěšné udržování míru ve vztazích s agresivními státy je klíčové nevzbudit nejmenší pochybnosti o vlastní připravenosti k obraně. A naopak: Jestliže takové pochybnosti vzbudíte, můžete stokrát tvrdit, že „chcete mír“ – objektivně to není to, čeho byste skutečně dosáhli.


Kdo povzbuzuje agresora zpochybňováním spojeneckých závazků a odhodlání bránit se agresi (jako to v minulosti udělal třeba bývalý šéf britských labouristů Corbyn), nikdy nezařídí žádné ukončení stávajících konfliktů – protože svět, ve kterém žijeme, tímto způsobem jednoduše nefunguje.


A co víc, takový politik dokonce ohrožuje mírové uspořádání i tam, kde ještě existuje – protože signalizováním nepřipravenosti k obraně svádí potenciálního agresora, aby zkusil štěstí.


Chcete prezidentem mimoně? Volte Babiše!


V tuto chvíli existují jen velmi hypotetické scénáře, v nichž by Armáda České republiky musela přímo bránit české území. Jedním z nich by bylo povstání připravované v minulých letech proruskými milicemi, které se tu začaly organizovat pod pláštíkem „obrany před migranty“ a plánovaly vyhnat nebo vyvraždit západně orientovanou část českého obyvatelstva.


Druhým by bylo obsazení sousedních států nepřátelskými vojsky. Opakovaně v historii využívaný invazní koridor do Evropy přitom vede právě přes území sousedního Polska.


Česká republika má nepříliš početnou profesionální armádu a skromné aktivní zálohy, na velký ozbrojený konflikt vůbec není organizačně připravena. V případě, že by Polsko padlo, by se ČR se společnou hranicí v délce 762 km stala neubránitelnou – její ozbrojené síly by nestačily ani k obraně vlastního území.


To, co můžeme rozumně udělat pro udržení míru v České republice, je právě kvalitně připravit jednotky určené k případnému vyztužení polské obrany. V minulosti Polsko formulovalo své potřeby a očekávání na úrovni české „těžké brigády“ – tedy mobilní jednotky zhruba o 3 000 vojácích vybavených tanky plus bojovými vozidly pěchoty a podpůrnými prostředky.


Česká republika je republikou parlamentní. Zahraniční a bezpečnostní politiku formuluje vláda, kdežto prezidentovým úkolem je ji reprezentovat navenek.


Prezident tu opravdu není od toho, aby výkon funkce zatěžoval vlastními ujetými názory zcela nezakotvenými v politické realitě. Jeho prvořadým úkolem v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky je dbát na dodržování mezinárodních závazků ČR a reprezentovat politickou linii kabinetu.


Jistě že to tak v posledních letech nevypadalo. Miloš Zeman hýřil spoustou nadpozemských, mimořádně silných názorů na kde co, počínaje tabakismem a alkoholismem přes údajnou ekonomickou výhodnost nesmyslného projektu Dunaj-Odra-Labe a vyhlídky na čínské miliardy až po „ohrožení islamismem“, výkon českých zpravodajských služeb a politiku vyzbrojování Armády České republiky. V 95 % případů se jeho názory ukázaly být věcně podložené obdobně jako názor, že Ferdinand Peroutka napsal článek vychvalující Hitlera.


Andrej Babiš už svým přístupem k pandemii dal jasně najevo, že je v realitě ukotven zhruba stejně jako dosluhující hradní podnájemník. V nedělní debatě pak naprostým faux pas potvrdil, že naprosto zcestné, mimozemské představy o tom, jak svět funguje, plánuje aplikovat dál i v případě, že by byl zvolen prezidentem České republiky.


Pokud tedy chcete na Hradě dalšího naprostého mimoně, neváhejte odevzdat svůj hlas (ne)vlastníkovi Agrofertu.


Tento článek také vyšel na webu Seznam Médium ZDE

4
Vytisknout
9307

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2023