Z války na Donbasu se stal souboj průmyslových kapacit. Bez mobilizace těch západních čekají Ukrajinu těžké časy

15. 6. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Konflikt na východě Ukrajiny se posunul do módu "1. světová válka". Rusové zde invazi vedou tak, že na konkrétním úseku fronty vše rozstřílí z děl a raketometů a pak se pokoušejí trosky obsadit. 

Nezávislé odhady uvádějí, že Rusko denně vystřílí možná až 60 000 dělostřeleckých projektilů a raketometné munice ráže 122 - 300 mm. Naproti tomu Ukrajina v tomto souboji použije za den 5 - 6 000 dělostřeleckých projektilů. Protože v Evropě rychle docházejí dělostřelecké granáty sovětské ráže 152 mm, menší továrny v Bulharsku a na Slovensku, kde se tento artikl ještě vyrábí, to samy nemohou příliš ovlivnit a se srbskými kapacitami Ukrajina počítat nemůže, musí se Kyjev postupně plně spolehnout na západní dělostřeleckou techniku standardní ráže 155 mm. S raketomety je situace dokonce ještě horší, protože žádná evropská země už tento typ zbraně nevyrábí a americké modely HIMARS přinejmenším prozatím nejsou dodávány s municí, která by z nich na bojišti udělala skutečný "game changer".


Ale ani co se týče 155 mm houfnic a munice nehrozí žádná úleva. Během 20 let "protiteroristické" orientace západních ozbrojených sil byl dělostřelectvo soustavně zanedbáváno - což představuje jeden z mnoha důkazů nesmyslnosti konspiračních teorií, podle nichž se prý NATO "připravovalo na válku s Ruskem". A současně nejmodernější dělostřelecké zbraně a největší kapacity produkující munici k nim se nacházejí většinou v zemích, které Ukrajinu dosud podporovaly, řekněme, spíše vlažně nebo obojace.

Ovšemže polská samohybná houfnice Krab nebo slovenská Zuzana 2 zde představují výjimky. Polsko zřejmě dodá Ukrajině více jak 60 Krabů a Slovensko dvě baterie (8 ks) Zuzan. Jedná se o moderní děla splňující poslední standardy NATO. Ale i u nich existuje klíčová otázka: Kde brát munici v objemech srovnatelných s ruskou spotřebou?

Polsko samo moderní dělostřeleckou munici nevyrábí a slovenské kapacity v rámci akciové společnosti Czechoslovak Group (CSG), a to ani po připočtení Fábrica de Municiones de Granada (.pdf) vyrábějící pro CSG nepříliš výkonné klasické projektily M107, mohou pomoci jen málo. Zhruba totéž platí o finské firmě Nammo.

Pokud má Ukrajina v primárně dělostřeleckém konfliktu s Ruskem vydržet a vyhrát, musí na její straně stát významné průmyslové kapacity dodávající nejen samotné dělostřelecké zbraně, ale také velké množství munice. Avšak předpokladem k tomu druhému je širší konsensus "kolektivního Západu", který dosud nevznikl.

Zásilky dělostřelecké munice např. od americké firmy General Dynamics mohou být jen zčásti přepravovány letecky. Jedná se o tuny a tuny materiálu, který je nejrozumnější přivézt přes Atlantik loděmi. Jejich cesta však trvá 2-3 týdny a tak tyto logistické trasy těžko lze použít k nějakým pružným reakcím na vývoj situace na bojišti. Do hry by museli vstoupit další významní hráči.

Na Ukrajině je populární Turecko, avšak kromě proslulých (často však přeceňovaných) bezpilotních prostředků Bayraktar 2 se ohromná kapacita jeho obranného průmyslu do války dosud nijak nepromítá. V zemi se vyrábějí moderní samohybné houfnice Firtina nebo raketomety Kasirga, ale žádné zprávy o potenciálních dodávkách Ukrajině nepřicházejí. Stejně tak turecký MKEK nedodává 155 mm dělostřelecké granáty, nebo Roketsan své 122 mm rakety a pokročilé komponenty dělostřelecké munice. Jedním z důvodů může být plnění vlastních armádních skladů před chystanou novou ofenzívou v severní Sýrii, která, mimochodem řečeno, vyžaduje nějakou formu ruského souhlasu. Dalším pak podivné politické hry s Moskvou, do nichž se prezident Erdogan zapletl a které mu brání zaujmout k ukrajinskému konfliktu jasný postoj.

Turecká podpora Ukrajiny byla z velké části motivována spoluprací vzájemně se vhodně doplňujícího tureckého a ukrajinského obranného průmyslu, která měla pomoci naplnit Erdoganovy "velmocenské" ambice. Avšak značná část ukrajinského obranného průmyslu je nyní zničena, další (v Záporoží) přinejmenším akutně ohrožena - a pouze kapacity umístěné v Kyjevě nebo dále na západ jsou ještě v relativním bezpečí. V souvislosti s tím turecký zájem o spolupráci může ochládat. Erdoganovy handly kolem vstupu Švédska a Finska do NATO snad nakonec přes aktuální komplikace ve Stockholmu dopadnou dobře, větší pomoc Turků s vyzbrojováním ukrajinského dělostřelectva však lze čekat snad jedině tehdy, pokud by Putin zvýšil vojenskou pomoc Asadovu režimu v Sýrii - anebo kdyby pomáhat Putinovi s dobýváním Ukrajiny odjela další várka teroristů z kurdské PKK.

Existují verbální indikace v Elysejském paláci, že by mohlo dojít k mobilizaci kapacit firmy Nexter (.pdf). Než však uvidíme něco konkrétního, bylo by chybou brát Macronovy řeči příliš vážně.

Podobně je tomu s působivými kapacitami německo-jihoafrické Rheinmetall Denel Munition (Pty) Ltd. Pokud bude Berlín dál trvat na tom, že prioritně hodlá plnit sklady Bundeswehru, které vinou neuvěřitelně krátkozraké politiky vlád Angely Merkelové zejí prázdnotou, Ukrajina se ani odsud podstatné pomoci nedočká.

Předpokládat, že teď dojde k dovozu dělostřelecké munice např. z Austrálie, by zřejmě bylo převelice optimistické.

Obecně lze říci, že pokud během příštích dvou týdnů neuvidíme podstatný nárůst západní vojenské podpory, včetně významného rozšíření zásobovacích tras nad rámec dosud centrálního mezinárodního letiště Jasionka v polském Rzeszówě, znamenalo by to, že Ukrajina nejspíše přijde o celý Donbas - a bude ho muset později s velikým úsilím dobývat nazpět.

2
Vytisknout
5200

Diskuse

Obsah vydání | 17. 6. 2022