Konečné vítězství paragrafu nad covidem
9. 12. 2021 / David Marenčák
Z nekonečné šňůry nasrativností na téma koronavirus, které při současné páté či kolikáté vlně obnažují míru rozpadu naší společnosti, úpadku vztahů, sociálních vazeb, institucí a celkově státu, malounko vyčnívají fachidiotičtí právníci.
Porušuji tak své předsevzetí neházet hrachu na stěnu a
neplést si na sebe bič v podobě vyjadřování se na toto téma.
Co je to za slavomanský hysterický hyenismus, jaký ke všeobecnému zmaru ještě přikládá pod kotel, aby se vytloukl židliček pomyslného či reálného kapitálu a zpeněžitelné popularity? Člověku nejednomu se dere na mysl otázka - to jsou opravdu tak neschopní, že si budoucí klienty musí zajišťovat tímto způsobem?
Jakkoli mají třeba pravdu v tom, že platná litera zákona žádá ze strany KHS písemné informování o nařízené karanténě, jak se to v panujících okolnostech liší od útoků Landovic suity šikanózním bombardováním hygien? Proč se stejnou vervou nedožadují naplnění materiálních znaků terorismu, za nouzového stavu páchaného, úmyslného záškodnictví, neskrývaně motivovaného peněžním ziskem, jak dokládají otevřené výzvy o posílání peněz pod regulérními výzvami ke zločinům ze strany toho poblázněného hudebníka? Protože z toho nekyne taková popularita a potenciální zisky? Existuje pro toto chování spoustu barvitých vulgárních slov, ale všechna jsou málo.
Je to stejná dikce, se kterou si zlovůle a odpor účelově
sobecky vybírá a ometá jen těmi částmi Listiny, které se zrovna hodí. Od všech
těchto egomanů můžeme slyšet křik o porušování svobody na to či ono, o právu na
svobodu být zabedněný bezohledný vřed, ale ani hlesnutí o svobodě nebýt nakažen
potenciálně smrtelnou, zákeřnou a škodlivou infekční nemocí, nic o právu na
život a zdraví.
Každé konání je možno posuzovat jako dobré či zlé podle toho, jaký je výsledek,
jak by svět vypadal, kdyby byl cíl bezezbytku naplněn? Bylo by lépe, či hůře?
Bylo by méně mrtvých a nemocných, nebo více? Pokud necháme šílence probodat náš
záchranný člun a všichni se jeho vinou utopíme, má nás hřát v posmrtém
životě naše svobodymilnost, že jsme úspěšně uhájili jeho svobodu nakládat si
s osobním majetkem v podobě nože jak je libo? Nebo zvážíme kontext a
usoudíme, že naše svoboda neutopit se je prostě přednější a „zločinně,
covidfašisticky“ pokrátíme šílence na jeho právu nás všechny zabít?
Na jakou stranu se staví zástupci extrémně jednostranných
výkladů a právního formalismu je zjevné.
Nicméně v závěru děkuji jednomu zástupci z právnického cechu, který
mi před dlouhými měsíci v reakci na předešlé mé lamentace tohoto druhu
zaslal jistý svůj text. Díky němu mám důkaz, že nejsou všichni nepříčetní
inkousti, co pro haldy papírů přestali vnímat realitu, a můžu ještě doufat, že takových
je více, snad že je to jen hlučná menšina, jaká dělá ostatním jen velmi, velmi
špatnou reklamu.
Diskuse