Mrtví si svobody příliš neužijí

23. 12. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
V debatách o plošné karanténě doprovázející pandemii se občas vyskytuje "argument", že státy zavedená opatření údajně "ohrožují svobodu" - a vedle něj ještě další, podle kterého "takový omezený život přece nestojí za nic", takže (implikuje se), je snad lepší se nakazit a možná se pomalu udusit na ventilátoru s těžkým zánětem plic, případně riskovat další ze (zřejmě velmi neúplného) seznamu možných následků COVIDu. Tedy například duševní chorobu, funkční postižení mozku, infarkt myokardu, erektilní dysfunkci či mozkovou mrtvici.


Nikoho dávno nepřekvapí, že individuální nemocní musejí zpravidla dodržovat léčebný režim předepsaný lékařem. Diabetici by se měli vyhýbat rafinovanému cukru, pravidelně jíst a pít a podle doporučení lékaře si píchat inzulín. Nemocní s angínou mají užívat antibiotika v předepsaných intervalech, držet se v teple s dostatečným příjmem tekutin, využívat celé balení léků až do konce, atd.

Léčebný režim je samozřejmě chyba vnímat jako "omezení svobody", protože jde o jednu z hlavních podmínek jejího obnovení po vyléčení. Svobodu neomezil lékař, který režim nařídil, ale choroba sama. Jste-li ne-mocní, samozřejmě nejste v situaci užívat si života naplno. Diabetik cpoucí se dortíky či pacient s angínou zapíjející tetracyklinová antibiotika šampaňským bývají zpravidla v krátké době na svobodě omezeni podstatně výrazněji než ti, kdo léčebný režim nepovažují za pouhé nesmyslné pedantství doktorů.

K nejděsivějším a nejsmutnějším příběhům současnosti patří vyprávění lékařů a sester o obětech dezinformačních kampaní, které ještě i na smrtelné posteli odmítají uvěřit v existenci choroby, na niž samy umírají.

Samozřejmě, existují i případy chronických chorob, kdy léčebný režim bohužel dokonce není předpokladem obnovy zdraví v původním rozsahu, jen relativní stabilizace a zastavení dalšího zhoršování. Pořád ale platí, že lidé jako Franklin D. Roosevelt či Konrad Adenauer nebyli kvůli nutnosti po mnoho let respektovat vlastní zdravotní omezení jistě o nic nesvobodnější než řekněme notorický alkoholik a nevyléčitelný tabakista s nepřekonatelnou zálibou v zabijačkových specialitách, který po dlouhá léta naprosto zanedbává pohyb na čerstvém vzduchu.

Proticovidová opatření nejsou ničím jiným než variantou léčebného režimu předepisovaného pro celou nemocnou společnost. Měla by platit přiměřeně aktuálnímu stavu až do doby, kdy léčené společnosti podle možností obnoví své veřejné zdraví.

To ale může trvat určitý čas. Ani moderní medicína nedokáže zázraky větší než třeba vývoj očkovací látky za jeden jediný rok. Pokud nechce člověk zbytečně riskovat děsivou smrt na přístrojích, nemělo by být těžké pochopit, že opravdu není možné mít v životě všechno hned. Prosím, mějte rozum a vydržte.

Než prezident dokouří vánoční pohanku, polyfunkční premiér zachrání další tisíce mrtvých a Blatníček s Ovčáčkem v nemocničních skafandrech k tomu zapějí Narodil se Kristus pán.

Občané si jako obvykle během představení potrhlé vrchnosti pražské kafkárny budou muset pomoci sami, jak to jen půjde. Jediný realistický výstup z koronavirové pandemie kouká teprve z plošného očkování, za jehož umožnění je třeba poděkovat EU. Česká vláda sama nejednala s žádným z důvěryhodných producentů vakcín, jen prorazila nikam nevedoucí několikamilionový tunel na veřejné výdaje zvaný "česká vakcína", o němž už dnes kroniky mlčí. A opět teprve se značným zpožděním začíná nyní připravovat distribuci a aplikaci vakcíny.

Mějte se o svátcích pěkně, při kontaktech s blízkými raději dodržujte racionální bezpečnostní opatření, abyste nenakazili rodiče, prarodiče či přátele, zejména ty v seniorském věku.

A zkuste mít na paměti, že špatně chápaná absolutní "svoboda" bývá zpravidla doménou sociálně maladaptovaných adolescentů. Dospělí by už měli vědět, že život je poněkud složitější - a dokonce i svoboda jednání má své nezbytné podmínky.

Veselé Vánoce šťastný nový rok všem.

2
Vytisknout
6473

Diskuse

Obsah vydání | 29. 12. 2020