Proč má Jeremy Corbyn pravdu
30. 5. 2017 / Daniel Veselý
Lídr labouristů Jeremy Corbyn v reakci na teroristický útok v Manchesteru přednesl celkem pozoruhodný projev, v němž up...29. 5. 2017 / Miloš Dokulil
Ačkoliv třeba zrovna terorismus je aktivitou, která obecně svědčí jak na jedné straně o zřejmě nedostatečně zbudované sociální síti jak zdola, tak shora; navíc zřejmě taky s kritickým počtem mladých lidí bez odpovídajícího zaměstnání a dalších potenciálních perspektiv osobního růstu a společenského vyžití (včetně pak ovšem též založení rodiny, kulturně přijatelného bydlení apod.). K žádoucí stabilizaci ovšem musí vydatně a nepřehlédnutelně přispět taky vyspělý stát; organizující jak vzdělání, tak férovou správu věcí veřejných, bez korupce, se zjevným zřetelem k osobní bezpečnosti občanstva. Jinak – a vágně – řečeno, stát svými institucemi motivuje občany nejen k jisté výchozí kázni, ale obdobně i ke snaze nějak svými schopnostmi vyniknout a být posléze hrdý na svou vlast či zemi, v níž člověk zakotvil. (Ne že by se hned povšechně nedalo tohle téma dále meritorně rozvádět.)
Kdopak z nás nikdy nepomyslel na to, že by nechtěl aspoň trochu „okusit“ třeba zrovna snad nakažlivou atmosféru mexickou? A vidíte! Zrovna tam ne že by to nemálo neskřípalo. (Ne že by zde šlo či běželo jen o tu prezidentem Trumpem požadovanou zeď mezi Mexikem a USA!)
Ne že teď zachovám jen „logický“ sled. Takže si představme třeba jen to, že bezpečnostní složky vlastního státu třeba zrovna „jaksi“ na udržení základního pořádku přijatelně (ať již z jakéhokoliv důvodu) nestačí. A že dodávat do sousedního státu rozmanité drogy (které tam nemají legální prodej) může být nemálo výnosné. A že může být okamžitě možná někdy i výnosnější šikovně odchytávat lidi, kteří se tam z domova (nebo odkudkoliv) vydávají, aby si tam výhodněji nakoupili nebo pobyli. Takže by se muselo podařit – mít k tomu dobře zorganizovanou partu – s nemalým ziskem takto „podnikat“ (byť s jistým výchozím rizikem)…
Nuže nejde o fikce. Už hezkých pár let na jedné straně dochází třeba k dodávkám různých drog u Mexika do USA, anebo v jiné režii k přepadům autobusů směřujících v Mexiku na sever do USA. Pak – v tom druhém případě – cestující jsou oloupeni a nejednou i zabiti (a často jen pak nedbale pohřbeni kdovíkde). Není to jediný scénář. Miriam Rodríguez Martínezové byla odvlečena její 14-leté dcera Karen Alejandra, kterou pak živou již nikdy neuviděla. Bylo to před pěti lety (roku 2012). Tím, že byla finančně situovaná, nakonec našla jak ostatky této své dcery, tak i její vrahy. (Mnozí z rodičů, když hledali své odvlečené potomky, byli jati jejich vrahy a rovněž zavražděni. Nejsou to jen výjimečné případy.) Problém ovšem měla ne zrovna tím vším ukonejšená matka zvláště s bezzákonností kolem sebe (v San Fernandu, ve státě Tamaulipas na severovýchodě Mexika).
Asi je nezbytné zde konečně uvést, že v Mexiku nyní operuje nejméně osm obávaných gangů; přičemž mezi dvěma z nejobávanějších (Zetas a Golfovým kartelem) vypukl dokonce roku 2006 konkurenční boj o kontrolu podloudnických cest pro drogy, který trval až do roku 2016, během nichž zmizelo přes 5,5 tisíce osob beze stopy. Aby si zajistil nadvládu, Zetas se ani neobtěžovaly s výběrem svých obětí, které pak vraždily.
Miriam Martínezová dosáhla nejdřív toho, že z 16 příslušníků drogového gangu 13 bylo posléze odsouzeno do vězení. Jenže M. Martínezová se navíc pustila ještě taky do organizace postižených rodin tímto bezmezným násilím a vražděním rodinných příslušníků; dokonce pořídila soupisku s 800 jmény obětí této zvůle, s níž marně nabádala veřejné orgány, aby účinně zakročily. Letos v březnu se podařilo z jednoho vězení uprchnout 29 vězňům, přičemž dva z nich měli podíl na vraždě Karen Alejandry. Pí. Martínezová marně žádala o policejní ochranu. Byla navíc matkou dvou dalších dětí. V mexický „Den matek“ byla členy bandy z gangu Zetas doma zavražděna. (Podle jistých známek se předtím marně domáhala přiměřené ochrany před napadením.)
Ten ilegální obchod s drogami z Mexika ročně vynáší obrat od $13.6 do $49.4 miliard. A co je horšího: jen během prvních šesti let shora zmíněné drogové války měla nejméně 60 000 obětí; a víc jak dvojnásobek hned k roku 2013, kromě 27 000 tehdy okamžitě pohřešovaných. (Dodejme, že britský renomovaný „The Economist“ si na statečnou a obětavou oběť terorismu, na pí. Miriam R. Martínezovou, ve svém nekrologu v čísle z 20. května 2017 na str. 78 vzpomněl. Opravdu nebylo možné matku dvou dalších dětí před očekávatelným útokem teroristů zachránit?)
Diskuse