Ne že by byl jen jeden typ terorismu!

29. 5. 2017 / Miloš Dokulil

čas čtení 5 minut
Běžně snad všichni, abychom se sami sobě neztratili v jednotlivostech dění, tak vždycky, jak to jen jde, máme zájem rozdílné jevy „jaksi“ dávat „pod společné jmenovatele“, ačkoliv ne vždy to „společné“ mělo buďto obdobný zrod, průběh, anebo aspoň zaměření jeho vyústění.



Ačkoliv třeba zrovna terorismus je aktivitou, která obecně svědčí jak na jedné straně o zřejmě nedostatečně zbudované sociální síti jak zdola, tak shora; navíc zřejmě taky s kritickým počtem mladých lidí bez odpovídajícího zaměstnání a dalších potenciálních perspektiv osobního růstu a společenského vyžití (včetně pak ovšem též založení rodiny, kulturně přijatelného bydlení apod.). K žádoucí stabilizaci ovšem musí vydatně a nepřehlédnutelně přispět taky vyspělý stát; organizující jak vzdělání, tak férovou správu věcí veřejných, bez korupce, se zjevným zřetelem k osobní bezpečnosti občanstva. Jinak – a vágně – řečeno, stát svými institucemi motivuje občany nejen k jisté výchozí kázni, ale obdobně i ke snaze nějak svými schopnostmi vyniknout a být posléze hrdý na svou vlast či zemi, v níž člověk zakotvil. (Ne že by se hned povšechně nedalo tohle téma dále meritorně rozvádět.)


Kdopak z nás nikdy nepomyslel na to, že by nechtěl aspoň trochu „okusit“ třeba zrovna snad nakažlivou atmosféru mexickou? A vidíte! Zrovna tam ne že by to nemálo neskřípalo. (Ne že by zde šlo či běželo jen o tu prezidentem Trumpem požadovanou zeď mezi Mexikem a USA!)

Ne že teď zachovám jen „logický“ sled. Takže si představme třeba jen to, že bezpečnostní složky vlastního státu třeba zrovna „jaksi“ na udržení základního pořádku přijatelně (ať již z jakéhokoliv důvodu) nestačí. A že dodávat do sousedního státu rozmanité drogy (které tam nemají legální prodej) může být nemálo výnosné. A že může být okamžitě možná někdy i výnosnější šikovně odchytávat lidi, kteří se tam z domova (nebo odkudkoliv) vydávají, aby si tam výhodněji nakoupili nebo pobyli. Takže by se muselo podařit – mít k tomu dobře zorganizovanou partu – s nemalým ziskem takto „podnikat“ (byť s jistým výchozím rizikem)…

Nuže nejde o fikce. Už hezkých pár let na jedné straně dochází třeba k dodávkám různých drog u Mexika do USA, anebo v jiné režii k přepadům autobusů směřujících v Mexiku na sever do USA. Pak – v tom druhém případě – cestující jsou oloupeni a nejednou i zabiti (a často jen pak nedbale pohřbeni kdovíkde). Není to jediný scénář. Miriam Rodríguez Martínezové byla odvlečena její 14-leté dcera Karen Alejandra, kterou pak živou již nikdy neuviděla. Bylo to před pěti lety (roku 2012). Tím, že byla finančně situovaná, nakonec našla jak ostatky této své dcery, tak i její vrahy. (Mnozí z rodičů, když hledali své odvlečené potomky, byli jati jejich vrahy a rovněž zavražděni. Nejsou to jen výjimečné případy.) Problém ovšem měla ne zrovna tím vším ukonejšená matka zvláště bezzákonností kolem sebe (v San Fernandu, ve státě Tamaulipas na severovýchodě Mexika).

Asi je nezbytné zde konečně uvést, že v Mexiku nyní operuje nejméně osm obávaných gangů; přičemž mezi dvěma z nejobávanějších (Zetas a Golfovým kartelem) vypukl dokonce roku 2006 konkurenční boj o kontrolu podloudnických cest pro drogy, který trval až do roku 2016, během nichž zmizelo přes 5,5 tisíce osob beze stopy. Aby si zajistil nadvládu, Zetas se ani neobtěžovaly s výběrem svých obětí, které pak vraždily.

Miriam Martínezová dosáhla nejdřív toho, že z 16 příslušníků drogového gangu 13 bylo posléze odsouzeno do vězení. Jenže M. Martínezová se navíc pustila ještě taky do organizace postižených rodin tímto bezmezným násilím a vražděním rodinných příslušníků; dokonce pořídila soupisku s 800 jmény obětí této zvůle, s níž marně nabádala veřejné orgány, aby účinně zakročily. Letos v březnu se podařilo z jednoho vězení uprchnout 29 vězňům, přičemž dva z nich měli podíl na vraždě Karen Alejandry. Pí. Martínezová marně žádala o policejní ochranu. Byla navíc matkou dvou dalších dětí. V mexický „Den matek“ byla členy bandy z gangu Zetas doma zavražděna. (Podle jistých známek se předtím marně domáhala přiměřené ochrany před napadením.)

Ten ilegální obchod s drogami z Mexika ročně vynáší obrat od $13.6 do $49.4 miliard. A co je horšího: jen během prvních šesti let shora zmíněné drogové války měla nejméně 60 000 obětí; a víc jak dvojnásobek hned k roku 2013, kromě 27 000 tehdy okamžitě pohřešovaných. (Dodejme, že britský renomovaný „The Economist“ si na statečnou a obětavou oběť terorismu, na pí. Miriam R. Martínezovou, ve svém nekrologu v čísle z 20. května 2017 na str. 78 vzpomněl. Opravdu nebylo možné matku dvou dalších dětí před očekávatelným útokem teroristů zachránit?)

0
Vytisknout
9104

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2017