Na počest Jiřímu Bělohlávkovi

Černou vlajku vyvěsit na každém domě

1. 6. 2017 / Richard F. Vlasák

Naše vlast má málo tak velkých osobností, jako byl Jiří Bělohlávek. Ach, jak nemám rád minulý čas, když takové zprávy přijdou. Nekrologů bude napsáno hodně, nebudu k nim přidávat. Budou jej srovnávat s Neumanem, Kubelíkem a já nevím s kým, superlativy budou málo. Bude se mluvit o Řádu britského impéria. Málo. Pro mne tento dirigent České filharmonie dosáhl nejvíc, když v roce 2011 pozval k úvodnímu koncertu Pražského jara Symfonický orchestr Pražské konzervatoře, chcete-li, holky a kluky, jimž některým ani nebylo osmnáct. Ten úvodní koncert je víc než entrée, to je národní svátek. Hraje se hymna, je přítomen prezident. První byl Edvard Beneš. Největší uvedení bylo v roce 1990, když se do vlasti z exilu vrátil Rafael Kubelík a vítali jsme obnovení demokracie v Československu. V lóži seděl Václav Havel. A k tomu státnímu aktu, aktu, který připomíná, že svoboda je u nás spojena se vzdělaností a kulturou, pozval pan dirigent Bělohlávek nejtalentovanější hudebníky mezi adolescenty. Byla to odvaha, oni to zvládli a tím ukázali nejen nám milovníkům hudby, ale mladým lidem v jejich věku, že když se člověk snaží a je poctivý v tom, co dělá, může hrát i nejznámější skladbu na světě, Smetanovu Vltavu. Do Boží laskavé ruky Vás, pan dirigente, poroučím a jemu za Vás děkuji.


Pozn. red. V domácím britském publicistickém rozhlase, na stanici BBC Radio Four, která NIKDY nemá žádné zpravodajství z  České republiky, se ve čtvrtek večer v hlavních zprávách v 18 hodin vysílal Bělohlávkův nekrolog.

0
Vytisknout
2997

Diskuse

Obsah vydání | 5. 6. 2017