Zabití kontroverzního aktivisty Kirka otřásá již tak polarizovanou společností

11. 9. 2025 / Fabiano Golgo

Kirk, postava, jež vystoupala k slávě na vzestupných proudech rozhořčení a křivd, ztělesňovala rozpolceného ducha, který definuje naši dobu. Jeho rétorika, zejména v otázkách rasy, občanských práv, náboženství, imigrace a pohlaví, nebyla pouhou provokací; byla záměrně polarizující. Zacházel se slovy jako naostřenými čepelemi, vyřezával hluboké ideologické propasti a, jak jeho kritici často argumentovali, rozdmýchával plameny nevole a nedůvěry. Jednou odmítl Zákon o občanských právech jako „chybu“, tvrdil, že běloši čelí  hrozbě od černochů, a přirovnal proroka Mohameda k Jeffreymu Epsteinovi – výroky, které, bez ohledu na záměr, mnohé zasáhly jako hluboce nenávistné a provokativní.

Atentát, údajně spáchaný osamělým střelcem, jehož motivy jsou dosud neznámé, nás nutí čelit mrazivé pravdě: hranice mezi vášnivou rétorikou a násilným činem se nebezpečně tenčí. Šlo o šílence radikalizovaného online ozvěnami z konfliktních debat? Nebo to bylo, jak někteří nevyhnutelně prohlásí, tragické vyvrcholení samotné animozity, kterou Kirk tak usilovně pěstoval? Obávám se, že odpověď je mnohem složitější, než jakákoliv z těchto jednoduchých vysvětlení připouští.

Žijeme v době, kdy se „krajní pravice“ a „krajní levice“ staly zrcadlovými obrazy ve své vlastní jistotě a démonizaci toho druhého. Každá strana, přesvědčená o své vlastní spravedlnosti, nevidí v opačném názoru rozdíl v pohledu, ale existenciální hrozbu. Jazyk kompromisu byl nahrazen jazykem války. Sociální média, určená ke spojování, se místo toho stala rozlehlým bojištěm, kde anonymita povzbuzuje krutost a algoritmy odměňují extrémnost. Myšlenky, kdysi debatované na univerzitách a v parlamentech, jsou nyní vrhané jako urážky, určené k zranění a ponížení, ne k přesvědčení.

Zvažte krajinu, kterou Kirk proplouval a kterou pomáhal utvářet: svět, kde postavy krajní pravice mluví o „Velkém nahrazení“ a „medicínském apartheidu“ veřejných zdravotních opatření, zatímco někteří na krajní levici se oddávají cancel culture a veškerý nesouhlas odmítají jako projev nenávisti. Oba extrémy ve své horlivosti vyčistit veřejný prostor často sahají k dehumanizaci svých protivníků, malujíce je jako nenapravitelné nepřátele. Když jsou jednotlivci zbaveni své humanity, když jsou jejich myšlenky ztotožňovány se zlem, skok k násilí se tragicky zkracuje.

Kirkův atentát je groteskní tečkou v tomto příběhu rostoucí nevraživosti. Slouží jako pochmurné varování nejen pro ty, kdo ovládají megafon veřejného diskurzu, ale pro nás všechny. Když dovolíme, aby naše politické neshody přerostly v osobní nenávist, když tleskáme jízlivosti, která hanobí a rozděluje, všichni svým způsobem přispíváme k podmínkám, které takové tragédie umožňují. Střelec možná stiskl spoušť, ale munici nabíjela kultura stále více závislá na rozhořčení a neochotná hledat společnou řeč.