Protesty ve Finsku jako odraz krize důvěry ve stát

4. 7. 2025 / Adam Svoboda

To, co začalo jako řada dílčích stávek odborů, se během posledních měsíců proměnilo v mohutnou vlnu všeobecného rozhořčení, která zasáhla nejen odbory, ale také občanská hnutí, ochránce lidských práv, akademické a kulturní kruhy. Na jaře 2025 se Finsko stalo dějištěm největších dělnických protestů za poslední dvě desetiletí. Příčina? Razantní a podle mnohých cynické reformy, které omezují sociální záruky, zpřísňují pracovní legislativu a omezují právo na kolektivní odpor.

Vláda Orpo-Purra své kroky obhajuje potřebou stabilizace rozpočtu. Podle ní finská ekonomika již není schopna unést současnou úroveň sociálních výdajů, zejména v kontextu demografických změn a globálních tlaků. Kritici však nepochybují: za slovy o úsporách se skrývají ideologická rozhodnutí, která mění samotnou podstatu finského státu.

Generální tajemník Finské ligy pro lidská práva Robert Salin varuje: „Tyto škrty podkopávají základy sociálního státu. Prohlubují nerovnosti a oslabují zajištění základních práv.“ Jeho slova nacházejí odezvu v rostoucím počtu zpráv a prohlášení expertů, kteří upozorňují na nárůst chudoby a stále omezenější a nejistý přístup ke vzdělání, zdravotní péči a sociální ochraně. Navíc samotný proces rozhodování vzbuzuje obavy: podle ochránců lidských práv vláda systematicky obchází veřejné konzultace, zkracuje lhůty pro podávání připomínek k návrhům zákonů a vylučuje nevládní organizace z přípravných procesů.

Zvláštní pobouření vyvolaly návrhy na omezení práva na stávku a zrušení daňových úlev pro členy odborů. Tyto kroky byly vnímány jako cílený útok na odborové hnutí – instituci, která po desetiletí zajišťovala rovnováhu mezi mocí a společností. Enni Saikonnen, představitelka Sociálně demokratické strany, otevřeně obviňuje vládu z podkopávání pracovních práv: „Takto tvrdý útok na odbory je úderem do samotné myšlenky sociální spravedlnosti.“

Napětí ještě více prohlubuje paradoxní rozdělování zdrojů. Zatímco sociální dávky jsou omezovány, vláda poskytuje daňové úlevy vysoce příjmovým skupinám a směřuje prostředky do soukromých firem v oblasti zdravotnictví, přičemž snižuje investice do veřejných zdravotnických zařízení. Tento kontrast podkopává nejen ekonomické argumenty vlády, ale i její morální legitimitu.

Dalším znepokojivým tématem je nárůst xenofobních nálad a omezování práv imigrantů. Mlčení premiéra ohledně rétoriky a iniciativ Strany Finů – jeho koaličního partnera – vyvolává rostoucí pobouření. Robert Salin zdůrazňuje: „Mnohé kroky vlády jsou v rozporu s jejími vlastními závazky v boji proti rasismu.“ Výsledkem je ohrožení nejen sociální stability, ale i pověsti Finska jako právního státu a bašty demokracie v severní Evropě.

Je však nepravděpodobné, že by masové protesty vedly k okamžité změně kurzu. Finská politická kultura, zakořeněná v konsenzu a dialogu typickém pro severské země, na rozdíl od české tradice otevřených střetů, je tradičně charakterizována jistou setrvačností a pragmatismem. Jedno je však jisté: protesty na jaře 2025 nejsou pouhou reakcí na jednotlivé zákony. Vyjadřují hlubokou, strukturální nedůvěru. Politika vlády je mnohými vnímána jako pokus zničit křehkou, avšak zásadní společenskou smlouvu mezi státem a občany – smlouvu, která po desetiletí zajišťovala Finsku místo mezi nejvíce spravedlivými, prosperujícími a solidárními zeměmi světa.

Orpův kabinet pravděpodobně bude pokračovat ve své politice – má na to ještě dva roky. Protesty jako „Epäluottamus“ a vlna občanského aktivismu však již vytvořily nový politický horizont. Až se v roce 2027 Finové vrátí k volebním urnám, otázka nebude jen o výběru strany, ale o modelu státu, který chtějí zachovat – nebo znovu vybudovat.