KVIFF 2025: Podivná letní dovolená

6. 7. 2025 / Jan Čulík

 

Film Vojtěcha Strakatého Na druhé straně léta, promítaný v Karlových Varech v rámci soutěže Proxima, takový je a není.. Chci říci, vlastně je o dnešním životě v České republice a vlastně není. Nebo se mýlím? Jak k tomu příhodně poznamenala Dominika Švecová, u Strakatého je záslužné, že se systematicky zaměřuje na ženské hrdinky, na jejich pocity, názory a postoje, aniž by musely být vnímány prostřednictvím pocitů, názorů a postojů mužů.

A tak je tomu i v tomto filmu. Film má tři hrdinky, jednu asi pětadvacetiletou Marii, která se na letní dovolené – nebo prázdninách – stará o svou mladší, asi patnáctiletou sestru Bětku a její kamarádku Almu. Teenagerky se v chatě a u jezera během letních prázdnin nudí, sní o „něčem jiném“ a chtěly by především na večerní mejdany, konané na druhé straně ostrova, tam je ovšem starší dívka nepustí, „protože jsou ještě příliš malé“, bojí se o ně.

Film se pomalu rozvíjí záznamem nevzrušeného letního života na chatě a u jezera, během uvolněných rozhovorů dívek. Jedna z teenagerek, Alma, je pod tlakem rodičů, aby byla ve všem co nejlepší, musí neustále rekordně plavat, každý den nejméně tři hodiny, což dělá, a rodiče po ní chtějí, aby také hrála tenis a dělala další všechny možné věci, posílají ji do internátu ve Spojených státech. Neustále ji telefonicky kontrolují, Alma nemá na sebe vůbec žádný čas, a pak ji k jejímu zklamání nařídí, aby předčasně z chaty u jezera odjela domů, že musí pro tu Ameriku „balit“.

Jak jsem se zmínil, film je jen o dívkách. Jeden mladík se ve filmu jen tak mihne – a teenagerky doporučují starší Marii, aby s ním začala chodit – litují ji, že se jí rozpadl předchozí vztah. Mezi mladíkem a Marií se nějaký vztah začíná rodit – ovšem když skoro dojde ke scéně, kdy se oba vzájemně téměř políbí, mladík řekne Marii, že „už musí jít“ – a zmizí. Je to nemotivované. Předtím mladík čte na mobilu esemesky, takže třeba už někoho má. Mužská postava zůstává nerozvinutá a nevysvětlená přesně tak, jak normálně ve filmech zůstávají nerozvinuté ženské postavy. To, že než něco vznikne, mladík uteče, zřejmě signalizuje nespolehlivost mužů.

Takže až potud jde o v podstatě realistický obraz víceméně nevzrušeného letního života třech mladých dívek na letních prázdninách. Ale pak vstoupí do tohoto filmu něco záhadného, zvláštního, podivného, nemotivovaného a nevysvětleného. Postupně to v nevzrušeném ději začne v druhé polovině filmu přispívat k napětí, ovšem k vysvětlení záhady nikdy nedojde.

Záhada je prvně exponována hned na začátku filmu. Jiná, čtvrtá dívka objeví na ostrově uprostřed jezera uprostřed lesa tůň, v niž najednou začne bouřlivě bublat voda. Dívka do tůně s bublající vodou vstoupí a nikdy už se v tu chvíli nevynoří. Zůstane to zatím nevysvětleno, následuje titulek „O rok později" a začneme sledovat nevzrušený život tří dívek na chatě u jezera.

Jenže během filmu záhadnou bublající tůň postupně objeví i tyto tři dívky, nakonec se dají dohromady i s tou čtvrtou. Zjistíme, že občas bublající tůň  je průchod do jakéhosi atraktivního, jiného světa, mj. s jakousi exotickou pláží uprostřed hor. Když Alma, kterou pořád shánějí telefonem rodiče, tam na určitou dobu zmizí, vydají se tůní do alternativního prostoru i obě zbývající dívky i ta třetí, která zvláštní funkci tůně objevila před rokem. Alternativní svět, do něhož pronikají prostřednictvím tůně, je zcela normální – jsou tam lidi na pláží a je tam třeba i diskotéka, kde dívky tančí. S nikým z alternativního světa však nepromluví, nic není vysvětleno. Bez vysvětlení existence alternativního světa film končí, dívky se tůní navrátí k své chatě. Máme uvažovat, co to má znamenat? Je ten alternativní svět jakýmsi zhmotněním subjektivní touhy mladých dívek po jiné, lepší, dramatičtější existenci? Film to nevysvětlí.Nevím.
Existence záhadné tůně jinak víceméně nevzrušenému filmu dodává v druhé polovině určité napětí, divák je však poněkud frustrován, když ho film nevysvětlí a nenásleduje žádný závěr.