Papež František symbolizoval hlas týraného globálního Jihu
24. 4. 2025 / Daniel Veselý
Když zemře politicky exponovaná osoba ze západního civilizačního okruhu, jako by všichni “pozůstalí” politikové na moment zapomněli na vzájemné sváry a předháněli se v chrlení superlativů na adresu toho kterého nebožtíka. Nic nesejde na tom, že v řadě případů šlo o kanonizaci gangsterů a masových vrahů největšího kalibru - vzpomeňme si třeba na protřelého machiavelistu Henryho Kissingera. Zesnulý papež František však do této zavrženíhodné kategorie nepatří, neboť v jádru ztělesňoval vše, co tito politikové a s nimi ideologicky spjatá média z duše nenávidějí.
Ačkoli papež František stanul v čele obřího molochu s děsivou a krvavou historií, jeho hlas v mnohých z nás z pochopitelných důvodů zažíhal naději. A to nejen v těch, kdo považují kapitalismus v jeho pozdní fázi za dravčí systém nekompatibilní s přežitím lidského druhu. Konečně se na západní politické scéně objevila osobnost, která dokázala pojmenovat hříchy brutálně nespravedlivého ekonomického modelu ženoucího nás všechny do propasti. Nu, považte sami.
“Touha po moci a majetku nezná mezí. V tomto systému, který má tendenci pohltit vše, co stojí v cestě zvyšování zisků, je vše křehké, jako je životní prostředí, bezbranné před zájmy zbožštěného trhu, které se stávají jediným pravidlem. Jednu z příčin této situace můžeme hledat v našem vztahu k penězům, protože klidně přijímáme jejich nadvládu nad sebou samými i nad naší společností,” napsal v roce 2013 pontifik František.
František prožil svá mladá formativní léta v 50. a 60. letech minulého století v Latinské Americe, kde se v té době etablovala teologie osvobození, jejímž cílem se stala reforma katolicismu. Druhý vatikánský koncil kladl důraz na šíření evangelií, potažmo apel na sociální spravedlnost coby hlavní učení víry. Teologie osvobození oživila činnost katolické církve v Latinské Americe prosazujíc sociální spravedlnost pro tamní rolníky. Spojené státy, jež považovaly teologii osvobození za ohrožení své dominance na svém “zadním dvorku”, usilovně pracovaly na tom, aby toto rovnostářské hnutí rozdrtily. Kdo si dnes vzpomene na arcibiskupa Óscara Romera, který marně naléhal na prezidenta Jimmyho Cartera, aby přestal vyzbrojovat salvadorskou juntu, která vraždila nemajetné rolníky, studenty či příslušníky inteligence, aby posléze usmrtila i samotného Romera?
Je nyní vskutku tragikomické pozorovat, jak si zesnulého papeže berou do úst ti, kdo by rádi bojovali až do posledního Ukrajince. Přitom papež František, jenž opakovaně ostře kritizoval ruské válečné zločiny na Ukrajině, loni jaře prohlásil, že by Ukrajinci měli nalézt odvahu vyvěsit bílou vlajku a zahájit jednání o ukončení války. Papeže Františka si berou do úst taktéž ti, kdo se i po 18-ti měsících trvající genocidy Palestinců v Gaze do omrzení ohánějí mýtickým právem Izraele na obranu, což je jen bianko šek k jejich dalšímu vyhlazování.
Ačkoli papež František v očích mnohých z nás zastával radikální názory, ve skutečnosti byl hlasem týraného globálního Jihu, jejž na Západě tak mohutně ignorujeme.
Diskuse