5. 6. 2024
Když politolog Steven Levitsky začal analyzovat, jak byly ničeny demokracie, nikdy by ho nenapadlo, že předmětem jeho studie budou nakonec Spojené státy. Specializoval se na konkurenční autoritářské režimy, zejména v Latinské Americe. Země, kde jsou volby, ale ne skutečná demokracie, jako je Venezuela Huga Cháveze nebo Peru Alberta Fujimoriho, kde demokracie nezemřela státním převratem, s tanky v ulicích, ale byla zničena zevnitř, politiky, kteří vyhráli volby. Najednou spolu s Donaldem Trumpem a velkou částí Republikánské strany našel ve své vlastní zemi vzorce autoritářského populismu, které tak podrobně studoval.
Jeho vlivná kniha z roku 2016 Jak umírají demokracie, kterou napsal společně s Danielem Ziblattem, jenž je stejně jako on profesorem politologie na Harvardově univerzitě, varovala před rizikem, které pro demokracii představuje Trumpovo prezidentství. Jeho teze byla potvrzena útokem na Kapitol 6. ledna 2021, který se stal výchozím bodem jeho nové knihy Tyranie menšiny. Ve své nové práci, která se více zaměřuje na Spojené státy, Levitsky a Ziblatt popisují neduhy, které postihují systém, varují, že Republikánská strana opustila demokracii, a navrhují reformy ke zlepšení demokratického systému.
Levitsky poskytuje rozhovor ve své kanceláři v Centru pro latinskoamerická studia Harvardovy univerzity v době, kdy vrcholí promoční sezóna. Kampus se po protiizraelských protestech vrátil k normálu, i když s posílenou bezpečností. Levitsky, který je židovského původu, hájí právo studentů na mobilizaci a odsuzuje policejní represe. V rozhovoru poukazuje na to, že USA jsou nemocnou demokracií, jejíž budoucnost je v sázce v listopadových prezidentských volbách. Trump má autoritářštější postoje než Chávez, maďarský premiér Viktor Orbán nebo turecký prezident Recep Erdogan.
Otázka. Je v listopadových volbách v sázce americká demokracie?
Odpověď. O tom není pochyb. Nemyslím si, že země směřuje k autoritářství v ruském stylu. Opoziční síly, demokratické protilátky v USA jsou příliš silné, alespoň ve střednědobém horizontu. Spíše by to bylo období krize vůči hybridnímu režimu, konkurenčnímu autoritářství, v němž dochází ke zneužívání moci, může docházet k určité míře represí nebo útoků proti sdělovacím prostředkům a proti oponentům a k určitému násilí. Trump dal jasně najevo, že je ochoten porušit základní pravidla demokracie, a Republikánská strana ukázala, že je plně ochotna ho v jeho autoritářství podpořit.
Otázka. Během kampaně Trump řekl, že se na jeden den stane diktátorem, mluvil o politické pomstě a nazval migranty havětí, která "otravuje krev" Američanů.
Odpověď. Vždy projevoval autoritářské sklony. Srovnávám jeho vizi státu s některými diktátory ze Střední Ameriky a Karibiku v polovině 20. století, jako byl Anastasio Somoza z Nikaraguy nebo Rafael Trujillo z Dominikánské republiky. Věří, že každá instituce je tu pro jeho osobní účely, že stát je on. Nikdy byste neměli volit někoho s takovým diskurzem. Nejvíc mě znepokojuje, co by mohl udělat s imigranty. Mluvil o využití armády a vytvoření koncentračních táborů.
Otázka. Tvrdíte, že ani někteří diktátoři by se neodvážili říct některé věci, které řekl Trump.
Odpověď. Snažím se najít poválečného kandidáta s poselstvím tak otevřeně autoritářským, jako je to jeho. Říká, že využije stát k pronásledování svých soupeřů, což Chávez, Erdogan ani Orbán neřekli. Že se pokusí umlčet opoziční média, že použije armádu k potlačení demonstrací... V posledních 50 letech je velmi vzácné, aby byl kandidát tak otevřeně autoritářský. Ale nebereme to příliš vážně.
Otázka. Proč ne?
Odpověď. Když byl zvolen, někteří z nás říkali, že je nebezpečný, ale Trump ještě nic neudělal a bylo pochopitelné, že ho nebrali příliš vážně. Ale od roku 2020 není možné ignorovat jeho autoritářství. Mnozí docházejí k závěru, že systém fungoval a Trump se dostal od moci, myslí si, že ve skutečnosti nemůže zabít demokracii. Na druhou stranu si myslím, že demokratická angažovanost Američanů není tak hluboká, jak si myslíme. Důkazem jsou podnikatelé. 7. ledna 2021 říkali, že nikdy nebudou financovat ani podporovat někoho, jako je Trump, ale dnes mu dávají peníze pro případ, že vyhraje.
Otázka. V 60. letech 20. století došlo k většímu politickému násilí, ale demokracie nebyla ohrožena.
Odpověď. Bylo to jiné. Prošli jsme obdobím většího násilí, většího politického terorismu než dnes, ale násilí a extremistické síly byly mimo stranický systém. Obě strany byly víceméně v politickém středu. Dnes násilí není mimo stranický systém, ale je v něm. A obě strany jsou velmi polarizované, což je nebezpečnější. Nechci přehánět, ale je to podobné násilí, které existovalo ve Španělsku ve třicátých letech. Často mělo stranické, politické a ideologické cíle a extremisté měli spojence uvnitř systému, ve vládě a ve stranách.
Otázka. Americký prezident Joe Biden učinil z obrany demokracie jednu z os své kampaně.
Odpověď. Pokud naši lídři neřeknou občanům, že demokracie je v ohrožení, nikdo tomu neuvěří. Stranické identity jsou však tak silné, že nezávislých a nestálých voličů je málo, a my nevíme, jaký druh poselství funguje nejlépe. Panují protivládní nálady, nespokojenost voličů, zejména těch částí, které jsou méně ochotné podílet se na politice. Zdá se, že se nedá nic dělat, aby se to změnilo. Neděje se to jen ve Spojených státech. Posledních 20 demokratických prezidentských voleb v Latinské Americe vyhrála opozice. To se v Mexiku změní, ale také v Evropě a Kanadě panuje velmi vysoká míra nespokojenosti. Vlády, které jsou u moci více než tři roky v Německu, Francii, Velké Británii... jsou nepopulární. Něco se děje. Nevím, jestli je to pandemií, ekonomickou nejistotou, sociálními médii... Možná kombinace těchto tří, ale lidé mají protivládní nálady, které Trumpovi pomohou, a já nevím, co se dá dělat, aby se tomu zabránilo.
Otázka. Co by druhé Trumpovo vítězství znamenalo pro demokracii ve světě?
Odpověď. Spojené státy přestávají být demokratickým modelem. Trumpovo vítězství tento proces jen urychlí. Také za Trumpa bychom přestali prosazovat demokracii. USA už to nepodporují tolik jako dříve, ale s Bidenem ano, například v Brazílii, když se (bývalý brazilský prezident Jair) Bolsonaro pokusil zorganizovat převrat. Nechci přehánět jeho účinek, ale je důležité, aby Spojené státy bránily demokracii. Už jsme viděli u Trumpa, v případech jako Honduras nebo Salvador, že se o nic nestará, je ochoten tolerovat a podporovat autoritářské vlády. Pro lidi jako Orbán, Daniel Ortega (v Nikaragui), Nayib Bukele (v Salvadoru) budou náklady na krádež voleb, provedení převratu nebo udržení se u moci autoritářským způsobem nižší. To je pro světovou demokracii velmi negativní.
Otázka. Ve své nové knize vysvětlujete, že tolik obdivovaná americká ústava je nyní také součástí problému.
Odpověď. Máme velmi starou ústavu, která byla velmi úspěšná, se dvěma stoletími stability a hospodářského růstu. Ale je z 18. století, z předdemokratické éry, kdy nikdo, žádná elita, v žádné zemi, nevěřil v demokracii. V roce 1787 byla severoamerická ústava ve srovnání s Evropou velmi pokroková, pokroková a demokratická. V 19. a 20. století však jiné země reformovaly své politické systémy a demokratizovaly je. Ve Spojených státech je velmi obtížné reformovat ústavu, a to z několika důvodů: Jsme s ní prakticky sezdaní, máme k ní vztah, který z ní udělal něco téměř biblického. Nelze se jí dotknout, protože ji napsali otcové zakladatelé země. A vzhledem k obtížnosti její reformy jsme ve srovnání s jinými zeměmi stále pozadu. Stále máme protivětšinové instituce, které umožňují politickým menšinám vetovat politiku podporovanou většinou nebo vládnout většině. Byli jsme nejdemokratičtější demokracií a dnes máme jednu z nejvíce protivětšinových demokracií na planetě.
Otázka. To je to, čemu říkáte tyranie menšiny. Proč se to děje?
Odpověď. Je to soubor faktorů. V USA je těžké volit. Téměř ve všech demokraciích stát chce, aby lidé chodili k volbám. V mnoha zemích je to povinné. V jiných zemích se volí v neděli nebo ve svátek a vláda přijímá opatření, aby to usnadnila. V mnoha demokraciích dosáhnete věku 18 let a jste automaticky zaregistrováni k volbám. Ve Spojených státech je obtížné se zaregistrovat, je obtížné získat informace o tom, jak volit, volíte ve všední den... Právo volit není v ústavě a v průběhu dějin jsme měli epizody vlád, které hlasování ztěžovaly.
Existují však také instituce jako Sbor volitelů nebo Senát, které umožňují stranické menšině vyhrát volby a vládnout, což je nedemokratické. Náš systém upřednostňuje venkovské oblasti s malým počtem obyvatel. Nejviditelnějším případem je Senát, kde má každý stát dva senátory bez ohledu na počet obyvatel. To bylo vždy nespravedlivé vůči městským oblastem, ale nemělo to žádný stranický efekt, protože obě strany měly městské a venkovské křídlo. V 21. století se to změnilo: Republikánská strana je stranou venkovských sektorů a Demokratická strana městskou. Takže volební systém systematicky zvýhodňuje Republikánskou stranu, ne kvůli nim, ale zvýhodňuje je a umožňuje straně ovládat Senát se 46-47 % hlasů a vyhrát prezidentský úřad, prohrát lidové hlasování – v 21. století se to stalo dvakrát. To je samo o sobě nedemokratické, ale máme problém s tím, že menšinová strana je také autoritářskou stranou. Krajně pravicoví voliči v USA nejsou početnější než v jiných zemích, pohybují se mezi 20 a 30 procenty, ale těchto 30 procent může vládnout, pokud se jim podaří ovládnout Republikánskou stranu a díky Senátu a sboru volitelů vládnout zemi.
Otázka. Navrhujete reformy, které by zlepšily kvalitu demokracie.
Odpověď. Navrhujeme 15 reforem, z nichž některé jsou možné v krátkodobém horizontu, jiné nemožné. Nejméně možná je demokratizace Senátu. Navrhujeme, aby počet senátorů byl úměrný počtu obyvatel v každém státě, ale to vyžaduje konsensus mezi 50 státy, což je nemožné. Jiné, jako například opatření usnadňující registraci a hlasování, jsou velmi proveditelné, protože nevyžadují ústavní reformu. Obstrukce – pravidlo posílené většiny při schvalování zákonů v Senátu – by se také mohly změnit. Další reformou, která je proveditelná, je ukončení doživotního funkčního období soudců Nejvyššího soudu. Domnívám se, že reformy, které jednoznačně prospějí jedné straně, nebudou možné, ale ty, které to nedělají a demokratizují, ano.
Otázka. Které z jejích demokracií vás jako odborníka na Latinskou Ameriku znepokojují?
Odpověď. Znepokojuje mě, že v Latinské Americe panuje velmi vysoká míra nespokojenosti. Nespokojenost panuje ve všech demokraciích světa, ale z pochopitelných důvodů je vysoká: Míra násilí, špatná výkonnost ekonomiky, sociální nerovnost a korupce. To vždy otevírá možnost příchodu někoho zvenčí. Bukele je nejnovějším příkladem, ale je jich mnoho: Chávez, Fujimori, Correa, někdo, kdo slibuje, že svrhne nenáviděnou politickou třídu, a kdo to také dělá. Chvíli lidé tleskají. To se může stát v několika zemích, ale jsem optimista, pokud jde o ty největší v regionu. Brazílie, Mexiko a Argentina mají spoustu problémů, ale mají pevné demokratické instituce a pluralitní a rozmanité společnosti se schopností vzdorovat autoritářství.
Otázka. Jste Žid, ale hájil jste právo studentů protestovat proti Izraeli. Jak se na situaci díváte vy?
Odpověď. Bylo to velmi obtížné. Židé jsou velmi různorodí a mají nejrůznější postoje k Izraeli, válce a protestům na univerzitách. Protestují Židé a žádají policii, aby tábory potlačila. Myslím si, že úroveň antisemitismu na akademické půdě, na Harvardu a v USA obecně je značně přehnaná. Existují důkazy, že se antisemitismus za posledních 10 let poněkud rozšířil, ale zejména mezi mladými pravicově smýšlejícími lidmi. Antisemitismus by nás měl vždy znepokojovat, ale není tak rozšířený.
To, co existuje, je rostoucí opozice vůči Izraeli a jeho politice, zejména mezi mladými lidmi. Je to změna, která začala již dříve, ale zrychluje se s válkou v Gaze. Mnoho mladých lidí, včetně mladých Židů, věří, že to, co se děje v Gaze, je genocida, že vláda nic nedělá, a cítí se naštvaní. Nemyslím si, že to, co se děje v Gaze, je genocida, ale je to hrozné. Nemělo by nás překvapovat, že dochází k protestům na univerzitách.
Problém je v tom, že existuje velmi silná proizraelská lobby s velkým vlivem v médiích, se spoustou peněz, která zahrnuje dárce Harvardu a dalších univerzit, která se bojí protestů. Vidí rostoucí odpor vůči Izraeli a reaguje špatně, když vše označuje za antisemitismus, což je falešné. A označila tyto demonstranty za proteroristické, násilné, antisemitské a tudíž ospravedlnila policejní represe. Znepokojuje mě, když vidím vlnu policejních represí proti pokojným protestům. V osmdesátých letech jsem byl univerzitním aktivistou proti apartheidu v Jihoafrické republice. Udělali jsme stejné tábory. Protesty jsou v zásadě pacifistické. To mě motivovalo k tomu, abych se trochu podílel na obraně ne nutně protestujících nebo jejich věci, ale jejich práva protestovat. Zdá se mi, že existuje to, čemu zde říkáme palestinská výjimka, v níž mají propalestinská hnutí méně prostoru a práv než jiná. V demokratické společnosti je to nepřijatelné.
Otázka. Mnozí z těchto mladých lidí jsou velmi kritičtí k Bidenově podpoře Izraele. Paradoxem je, že pokud mladí voliči nepodpoří Bidena, povede to k vítězství Trumpa, který podporuje Netanjahua mnohem silněji.
Odpověď. To se stalo již v roce 1968 při zvolení Nixona. V západních demokraciích už hlavní osa není ve skutečnosti mezi levicí a pravicí, ale to, co bych nazval etnonacionalistickou pozicí na jedné straně a kosmopolitní na straně druhé. V Kanadě, Francii, Německu, USA a Velké Británii tvoří kosmopolitní koalice většinu. Městští, sekulární lidé, kteří více cestují, kteří jsou tolerantnější k rozmanitosti... Tato skupina je většinová, ale velmi heterogenní a snadno roztříštitelná. Když se sjednotí, zvítězí, jako v případě Bidena v roce 2020. Když dojde k rozkolu, prohraje, protože nacionalistická koalice je homogennější a disciplinovanější: hlasují všichni. Kosmopolitní koalice zahrnuje odbory a podnikatele; v USA zahrnuje Židy a Araby. 7. října loňského roku (v den útoku Hamásu na Izrael) mi můj spoluautor Daniel Ziblatt řekl: "Ohrozí to koalici." A měl pravdu. Každé téma, které roztříští kosmopolitní koalici, vyvolává možnost etnonacionalistického triumfu, který by mohl být hrozbou pro demokracii. Takže Netanjahu už neničí jen Izrael, ale ničí i Spojené státy a možná i svět.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse