HRW: Izrael protizákonně používá bílý fosfor v civilních oblastech

5. 6. 2024

 

„Izraelské používání munice s bílým fosforem ve vzduchu v obydlených oblastech bez rozdílu poškozuje civilisty a přimělo mnoho lidí opustit své domovy,“ uvedl Ramzi Kaiss, libanonský výzkumník organizace Human Rights Watch. „Izraelské síly by měly okamžitě přestat používat munici s bílým fosforem v obydlených oblastech, zejména když jsou snadno dostupné méně škodlivé alternativy.“

Organizace Human Rights Watch provedla rozhovory s osmi obyvateli jižního Libanonu a ověřila a geolokačně lokalizovala 47 fotografií a videí z jižního Libanonu zveřejněných na sociálních sítích nebo sdílených přímo s výzkumníky, které ukazují na použití munice s bílým fosforem. Fotografie a videa z pěti obcí ukazují, jak letecká munice obsahující bílý fosfor dopadá na obytné budovy v jižních libanonských pohraničních vesnicích Kafr Kila, Mays al-Jabal, Boustane, Markaba a Aita al-Chaab.

Starosta Boustane uvedl, že dva lidé z této vesnice museli být po útoku z 15. října převezeni do nemocnice v důsledku udušení z vdechování kouře bílého fosforu. „Jedná se o civilisty, kteří byli oba ve svých domech,“ uvedl starosta. „Jeden z nich byl členem obecního zastupitelstva a druhý byl farmářem.“

Lidé sdělili organizaci Human Rights Watch, že použití bílého fosforu v obydlených oblastech na jihu Libanonu přispělo k vysídlení obyvatel z několika vesnic na libanonsko-izraelské hranici.

Libanonské ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že k 28. květnu bylo od října vystaveno působení bílého fosforu nejméně 173 osob. Organizace Human Rights Watch nezískala důkazy o žádných popáleninách v důsledku použití munice s bílým fosforem, ale slyšela svědectví o možném poškození dýchacích cest.

„Nejzávažnějšími účinky bílého fosforu jsou kožní účinky, které mohou zahrnovat popáleniny druhého a třetího stupně, které mohou vést k velmi výrazným, hlubokým nekrotickým popáleninám,“ uvedl Dr. Tharwat Zahran, lékařský toxikolog a odborný asistent urgentní medicíny na Americké univerzitě v Bejrútu. „Vystavení kouři z bílého fosforu může [také] vést k akutnímu poškození horních cest dýchacích včetně dušnosti, zrychleného dýchání [a] kašle, ale může mít i opožděné účinky, [včetně] chemické pneumonitidy, která může vyžadovat hospitalizaci a podporu dýchání pomocí přístroje.“

Rozsáhlé používání bílého fosforu Izraelem v jižním Libanonu zdůrazňuje potřebu přísnějšího mezinárodního práva týkajícího se zápalných zbraní, uvedla organizace Human Rights Watch. Protokol III Úmluvy o konvenčních zbraních je jediným právně závazným nástrojem věnovaným speciálně zápalným zbraním. Libanon je smluvní stranou protokolu III, zatímco Izrael nikoli.

Protokol III se vztahuje na zbraně, které jsou „primárně určeny“ k založení požáru nebo způsobení popálenin, a vylučuje tedy určitou víceúčelovou munici se zápalnými účinky, zejména munici obsahující bílý fosfor. Kromě toho má slabší předpisy pro použití zápalných zbraní odpalovaných ze země - jako byly ty použité v Libanonu - v „koncentracích civilního obyvatelstva“ než zápalné zbraně shazované ze vzduchu, přestože způsobují stejně hrozná zranění.

„Koncentrace civilního obyvatelstva“ je definována široce a zahrnuje obydlené oblasti od vesnic přes uprchlické tábory až po města. Organizace Human Rights Watch a mnoho zemí již dlouho vyzývají k odstranění těchto mezer v protokolu III a k vytvoření mezinárodních norem, které by lépe chránily civilisty před škodami způsobenými zápalnými zbraněmi.

Na vnitrostátní úrovni by měl Izrael zakázat veškeré používání letecké munice s bílým fosforem v obydlených oblastech, protože vystavuje civilisty riziku nerozlišujících útoků. Existují dostupné alternativy k bílému fosforu v kouřových střelách, včetně některých vyráběných izraelskými společnostmi, jako je kouřová střela M150, kterou izraelská armáda v minulosti používala pro své jednotky jako obskurant, tedy prostředek ztěžující viditelnost svých sil. Tyto alternativy mohou mít stejný účinek a výrazně snížit škody způsobené civilnímu obyvatelstvu.

Libanon by měl urychleně podat žalobu u Mezinárodního trestního soudu (ICC), které umožní vyšetřování a stíhání závažných mezinárodních zločinů v jurisdikci soudu na území Libanonu od října 2023.

„Je zapotřebí přísnějších mezinárodních norem proti používání bílého fosforu, aby se zajistilo, že tyto zbraně nebudou nadále ohrožovat civilisty,“ uvedl Kaiss. „Nedávné použití bílého fosforu Izraelem v Libanonu by mělo motivovat ostatní země k okamžitým opatřením směřujícím k tomuto cíli.“
Mapa obcí v jižním Libanonu, kde organizace Human Rights Watch ověřila použití bílého fosforu

Bílý fosfor lze použít jako vojenský nástroj k zastínění, označení nebo signalizaci nebo jako zbraň k zadýmení nepřátelských sil. Obavy z jeho použití v obydlených oblastech jsou umocněny vzhledem k nerozlišující technice ukázané na videozáznamech leteckých výbuchů střel s bílým fosforem, které rozmetají 116 hořících plstěných klínů napuštěných touto látkou na plochu o průměru 125 až 250 metrů v závislosti na výšce a úhlu výbuchu, čímž vystavují potenciálnímu poškození více civilistů a civilních staveb než lokalizovaný pozemní výbuch.

Bílý fosfor se vznítí, když je vystaven atmosférickému kyslíku, a hoří, dokud není kyslíku zbaven nebo dokud není vyčerpán. Jeho chemická reakce může vytvářet intenzivní teplo (přibližně 815 °C/1 500 °F), světlo a kouř.

Bílý fosfor, který se dostane do kontaktu s člověkem, může hořet až do morku kostí. Úlomky bílého fosforu mohou zhoršit zranění i po ošetření a mohou se dostat do krevního oběhu a způsobit selhání mnoha orgánů. Již obvázané rány se mohou znovu vznítit, když jsou obvazy odstraněny a rány jsou znovu vystaveny kyslíku. I relativně malé popáleniny jsou často smrtelné. U těch, kteří přežili, dochází k rozsáhlému zjizvení, které stahuje svalovou tkáň a způsobuje tělesné postižení. Trauma z útoku, následná bolestivá léčba a jizvy měnící vzhled vedou k psychické újmě a sociálnímu vyloučení.

Raketové a raketové útoky a ozbrojené střety mezi izraelskou armádou a různými libanonskými ozbrojenými skupinami, včetně Hizballáhu, pokračují od 8. října, tedy den poté, co při útoku palestinských ozbrojených skupin vedeném Hamásem v jižním Izraeli zahynulo podle izraelské vlády asi 1 200 lidí, většinou civilistů. Od 29. května bylo v důsledku těžkého bombardování a vojenských operací izraelských sil v Gaze od 7. října zabito nejméně 36 171 Palestinců.

Organizace Human Rights Watch zdokumentovala, že izraelská armáda použila v říjnu 2023 v jižním Libanonu a v Gaze dělostřeleckou munici s bílým fosforem, a to kromě předchozích bojů v Gaze, včetně těch z roku 2009.

Organizace Human Rights Watch již dříve ověřila použití dělostřelecké munice s bílým fosforem v jižním Libanonu 10. října na dvou místech poblíž izraelsko-libanonské hranice a ve městě Gaza. Dne 12. října izraelský vojenský mluvčí v rozhovoru pro CNN popřel použití munice s bílým fosforem v jižním Libanonu a v Gaze.

Dne 30. října Amnesty International konstatovala, že útok na libanonskou pohraniční vesnici Dhayra z 16. října s použitím munice s bílým fosforem byl „nerozlišujícím útokem, který zranil nejméně devět civilistů a poškodil civilní objekty“. Podle deníku Washington Post, který provedl vlastní šetření, byla při útoku použita munice s bílým fosforem dodaná USA.

Izraelská armáda uvedla, že její hlavní dýmovnice bílý fosfor neobsahují, ale prohlásila, že „podobně jako mnoho západních armád, i IDF [Izraelské obranné síly] disponují dýmovnicemi, které obsahují bílý fosfor ... a volba jejich použití je ovlivněna operačními úvahami a dostupností ve srovnání s alternativami“. Armáda dále uvedla, že taková munice „je určena pro kouřovou clonu, a nikoli pro útok nebo zapálení“.

Rozptylování plstěných klínů z munice s bílým fosforem, jak bylo pozorováno na fotografiích a videozáznamech, které přezkoumala organizace Human Rights Watch, odpovídá dělostřeleckým projektilům, které izraelská armáda údajně používá v Gaze i v jižním Libanonu.

Podle zpráv médií bylo od 29. května 2023 při izraelských útocích v Libanonu kromě více než 300 bojovníků údajně zabito nejméně 88 civilistů. Při útocích Hizballáhu a ozbrojených palestinských skupin v Libanonu od října 2023 Izrael údajně zabil nejméně 11 civilistů a 14 vojáků. Více než 93 000 lidí bylo vyhnáno ze svých domovů v jižním Libanonu a nejméně 80 000 lidí bylo vyhnáno ze severního Izraele.
Metodika

Výzkumníci Human Rights Watch prošli více než 100 fotografií a videí zveřejněných na sociálních sítích a sdílených novináři, zpravodajskými agenturami a obyvateli jižního Libanonu, kromě záběrů sdílených přímo s výzkumníky. Výzkumníci identifikovali použití munice s bílým fosforem na 47 z těchto fotografií a videí a poté tyto fotografie a videa geolokalizovali, aby potvrdili jejich umístění a pokud možno přesně určili oblast, kam dopadly vybuchující plstěné klíny napuštěné bílým fosforem.

Organizace Human Rights Watch rovněž hovořila s osmi obyvateli jižního Libanonu, včetně vedoucího svazu zemědělských pracovníků v jižním Libanonu, učitelky, dvou fotografů působících v regionu, záchranáře libanonské civilní obrany a starostů měst Kafr Kila, Majs al-Džabal a Boustane. Human Rights Watch hovořila také s lékařem toxikologem v Bejrútu.

Zdokumentované použití v obydlených oblastech

Na základě analýzy ověřených videozáznamů a fotografií zjistila organizace Human Rights Watch od října 2023 použití munice s bílým fosforem v 17 obcích na jihu Libanonu. To zahrnuje pět obcí, kde byla použita munice se vzdušným výbuchem nad obydlenými oblastmi. Na videozáznamech a fotografiích zveřejněných na sociálních sítích nebo publikovaných zpravodajskými agenturami z obcí Boustane 15. října, z Kafr Kila 12. listopadu, 14. ledna a 31. ledna, z Mays al-Jabal 12. listopadu, z Markaba 4. března a Aita al-Chaab 3. dubna hořící plstěné klíny viditelně dopadají přímo na obytné budovy.

Human Rights Watch nebyla schopna zjistit, zda v oblastech, kde izraelské síly použily munici s bílým fosforem v jižním Libanonu, byly vojenské cíle.

Starosta Boustane uvedl, že téměř všichni obyvatelé v době útoku ve vesnici ještě žili. „Během prvního týdne války bylo téměř všech 900 obyvatel Boustane stále ve vesnici,“ řekl. „Po dvou týdnech zůstalo téměř 700 lidí. [...] Pak už jsme měli jen asi 14 rodin. [...] Postupně jich stále ubývalo a nyní tu zůstali jen čtyři lidé.“

Údaje shromážděné Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) za období mezi 10. a 15. říjnem ukazují, že vysídlení z vesnice bylo až do data útoku minimální. Když bylo Boustane 15. října napadeno, zůstali ve vesnici prakticky všichni obyvatelé.

V Mays al-Jabal starosta obce Abdelmonem Choucair uvedl, že „v prvních měsících války bylo kvůli bílému fosforu posláno do nemocnic asi 25 lidí, všichni civilisté“. Organizace Human Rights Watch ověřila fotografie a videa ukazující použití munice s bílým fosforem v Mays al-Jabal na videích a fotografiích zveřejněných na sociálních sítích 12. listopadu a 5. prosince.

„Použití munice s bílým fosforem v Mays al-Jabal vytlačilo lidi z vesnice a změnilo ji ve vojenskou zónu,“ řekl Choucair.

Starosta Kafr Kila uvedl, že podle jeho odhadů v době listopadového útoku bílým fosforem v obci stále žilo asi 50 až 70 procent obyvatel. „Lidé zůstávali ve svých domech, i když na nějakou dobu odcházeli a pak se vraceli,“ řekl. „Ale od ledna se vesnice začala vyprazdňovat. Bylo to použití bílého fosforu a také přímé údery na obytné domy, které lidi přiměly k odchodu.“

Organizace Human Rights Watch ověřila fotografie a videa, která sdílely tiskové agentury nebo byla zveřejněna na sociálních sítích 17. října, 12. listopadu, 14. ledna, 31. ledna a 2. března a na nichž je vidět, že v Kafr Kila byla použita munice s bílým fosforem.

Jeden fotograf uvedl, že poté, co se nadýchal kouře z munice s bílým fosforem použité při útoku v Kafr Kila, zůstal dva dny ležet v posteli a spal. „Dodnes mi manželka říká, že mám stále kašel.“

„V jednu chvíli jsem se musel přiblížit k dýmu z bílého fosforu, abych se dostal z vesnice, protože fosfor byl na okraji,“ řekl muž. „Při jízdě jsem měl otevřená okénka a kouř se dostal do auta. Nejsem si jistý, co se stalo, ale jsem si jistý, že jsem se nadýchal [...] Cítil jsem, jak se mi obrací žaludek. V krku, plicích a žaludku jsem se cítil hrozně. Tu noc jsem dostal průjem. Potom jsem nějakou dobu nemohl jíst, asi pět dní nebo tak nějak.“

Ramiz Dallah, fotograf z jižního Libanonu, který se podělil o záběry, jež pořídil při útocích bílým fosforem na vesnici Shebaa a které organizace Human Rights Watch ověřila, uvedl, že po jednom z prosincových útoků kouř z granátů zakryl části údolí Shebaa i samotnou vesnici.

„Mnoho lidí se začalo bát kupovat cokoli z vesnice nebo z jihu, protože se bojí, že to mohlo být zasaženo [bílým] fosforem,“ řekl. „Lidé nechtěli kupovat produkty z naší vesnice. Když zasáhli Šebu, cítil jsem a vdechoval jsem bílý fosfor. Všechen ten kouř v mém těle, nevím, jaké to bude mít dlouhodobé účinky.“

Politika Izraele v oblasti používání bílého fosforu

V roce 2013 izraelské ozbrojené síly oznámily, že vyvíjejí nové dýmovnice bez bílého fosforu. Armáda uvedla, že bude přesto používat a skladovat svou munici s bílým fosforem, dokud nebude mít k dispozici dostatek alternativ, ale uvedla, že „[v] závislosti na výsledku tohoto vývojového procesu mají nové střely postupně nahradit současné kouřové střely jako primární prostředek používaný IDF pro účely prověřování“.

Krok k vývoji alternativ přišel po izraelské operaci Lité olovo v Gaze od 27. prosince 2008 do 18. ledna 2009, kdy izraelská armáda vypálila přibližně 200 kusů pozemní munice s bílým fosforem na obydlené oblasti Gazy. Izraelské síly spoléhaly zejména na 155mm dělostřelecké projektily M825E1, které vysílají hořící fosforové klíny na vzdálenost 125 metrů do všech směrů, což jim zajišťuje plošný účinek. Izraelské ministerstvo zahraničních věcí uvedlo, že izraelská armáda použila tyto střely pouze k vytvoření kouřové clony. V březnu 2009 však organizace Human Rights Watch zdokumentovala desítky civilních obětí při šesti incidentech, které zkoumala. Munice s bílým fosforem poškodila také civilní stavby, včetně školy, tržiště, skladu humanitární pomoci a nemocnice.