Ten krásný, fungující svět na monitoru zoufalého sociálního pracovníka

10. 12. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 3 minuty

Vládu svěřuje lidem s očima kšeftařů zlatem,

dopřává vzestup lidem se svědomím vlastníků hampejzu.

(Czeslaw Milosz, Národ, 1945)

Je zima a nešťastných a zoufalých lidí vidím plné ulice. Hledáte, voláte, používáte metody na samé hraně (spíše za hranou) únosnosti k zajištění základních potřeb klientů. A stejně nic.


Všude je reálně plno. “Opakovaně Vám říkám, pane Velemane, nezvyšujte na mě hlas, slyším v telefonu, už Vás máme všichni opravdu dost - toho Vašeho nevhodného chování, já vím, že bojujete o lidi, ale takhle to nejde…”

Z druhé židle slyším křik paní Y: “Tam ne, pane Velemane, tam jsou strašně kousavé štěnice, je tam sexuální násilí, tam nepůjdu… “To radši zmrznu, tam je hrozný násilí, tam jdou strašný vyhazovači, tam mne okradli …”

.”Ale vždyť je to stejně plný, paní Y, tam ani nemá cenu volat, tak na mne nekřičte, že tam nechcete, on Vás tam nikdo stejně nevezme. To je taková bezmoc, do prdele, já nevím - kam půjdete s dětmi….”

Zvoní další telefon: Zoufalý hlas známé klientky: “Majitel mi dává do týdne výpověď, máte někde někoho známého, pane Pavle, já vím, že už děláte jinde, ale Vy jste mi tehdy moc pomohl, pamatujete?” To bylo tehdy, paní X, dneska už křičím, vztekám se, sprostě mluvím sám pro sebe, nikde už vlastně není nejen volné místo, ale ani lidé na které jsem byl zvyklý a kteří rozuměli naší společné práci - všichni už někam utekli…

Když se dívám na pražské weby - virtuálně vše funguje skvěle, všude dostupná pomoc, na zimu je místa dost pro všechny ohrožené - hlásí vyžehlené obličeje pražských političek a politiků a já mám pocit, že mi říkají přes ty fotky: Nic neumíš - Velemane, nic nevyřídíš - Velemane, nic nejsi schopen vyjednat - Velemane…. “Podívej se, pane sociální pracovníku, jak vše funguje, vše se správně digitalizuje, stačí patnáct kliknutí a je vyplacena dávka, stačí být slušný, milý, empatický na lidi kolem sebe a máš pro klienty hezkou ubytovnu, funkční azylový dům, pěkný byt, skvělou potravinovou pomoc. Vše přeci je, stačí vyplnit jednoduchý formulář a…."

K čemu tady jsem? Vlastně taky nevím, takový hromosvod nebo odpadová roura pro klienty, kde si mohou vylít bezmoc a ještě vidět, že ta jejích bezmoc se přenese na sociálního pracovníka, který čumí na počítačový krám, který mi stále sděluje:

Všude jsou volná zdravotní lůžka, volná sociální lůžka, skvělí lékaři, sociální pracovníci, zdravotní sestřičky, kteří radí společně s rozesmátým politikem mým nešťastným klientům a klientkám: “Máš neschopného sociálního pracovníka Velemana, běž za jiným a vše se změní….”

Já ale opravdu pane a paní A,B, C, 1, 2, 3 opravdu nevím, kde ty všechny krásná místa v Praze jsou. Proč je přede mnou politici schovávají? Nevím.

Vidím na monitoru svět, který však reálně neexistuje…. Nevíte jak se tam dostanu se svými klienty, paní radní Udženije? Poraďte mi, prosím!

Už jsem asi totálně vyhořel, přemýšlím v půl šesté večer… Zvoní telefon, mám to ještě zvedat? Vysíleně čekám další katastrofu a….Na druhém konci pláče neskutečně skvělá kolegyně z jiné municipality:” Pavle, já už nemůžu, to je strašný, co se v sociální oblasti děje, napiš o tom něco, ty to umíš trochu popsat…”


2
Vytisknout
5793

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2023